North American FJ-1 Fury

FJ-1 Fury
FJ-1 (modified).jpg
UrčeníStíhací letoun
VýrobceNorth American
První let11. září 1946
Zařazenoříjen 1947
Charaktervyřazen
Uživatelamerické námořnictvo
Vyrobeno kusů33 (včetně prototypů)
Další vývojNorth American F-86 Sabre
Některá data mohou pocházet z datové položky.

North American FJ-1 Fury byl americký jednomotorový jednomístný stíhací letoun vyvinutý pro americké námořnictvo jako NA-135.[1] FJ-1 byl přechodný proudový letoun, který měl podobné ocasní plochy, křídlo a překryt kabiny jako pístový letoun P-51D Mustang. Konstrukce se šípovým křídlem se stala základem pro prototyp XP-86 - původně navržený s velmi podobným přímým křídlem jako FJ-1. F-86 Sabre byl nakonec vlivný letoun, který posloužil jako základ pro palubní letoun North American FJ-2/-3 Fury. Letoun FJ-1 nějakého výraznějšího úspěchu nedosáhl.

Vznik a vývoj

FJ-1 a FJ-2 v roce 1952
FJ-1 Fury na palubě USS Boxer v březnu 1948

Na konci roku 1944 a začátkem roku 1945 americké námořnictvo objednalo čtyři proudové bojové letouny: Vought XF6U-1 Pirate, McDonnell XFD-1 Phantom, McDonnell XF2D-1 Banshee a North American XFJ-1 Fury. Doufalo se, že tyto stíhačky budou k dispozici včas pro invazi do Japonska, která se měla uskutečnit v květnu 1946.

První ze tří objednaných prototypů XFJ-1 byl dokončen v lednu 1946. Motor pro tento stroj byl ale připraven až v červnu, a proto pozemní zkoušky začaly až koncem července. Letadlo nakonec vzlétlo 11. září 1946 a pilotoval ho Wallace Lien. Druhé z těchto letadel se dostalo do vzduchu v říjnu 1946 a třetí v únoru 1947. Po ukončení testování byly všechny tři stroje v září 1947 předány námořnictvu.

Mezitím americké námořnictvo objednalo v květnu 1945 sériovou výrobu stovky těchto stíhaček, které dostaly název FJ-1. Nakonec ale sjelo z výrobních linek v Inglewoodu pouze třicet z nich. První sériově vyrobené letadlo FJ-1 získalo americké námořnictvo 5. října 1947 a dodávky pokračovaly do 30. dubna 1948.

Jedinou letkou amerického námořnictva, která získala FJ-1, byla VF-5A dislokována na North Islandu nedaleko San Diega. Začala se formovat 15. listopadu 1947 a nakonec se skládala ze 24 strojů tohoto typu. Úkolem VF-5A, spolu s letkou VF-17, která létala se stroji Phantom FH-1, bylo, aby prokázaly vhodnost proudových letadel pro námořní operace. Obě jednotky proto spustily program, v jehož rámci simulovaly přistání na palubě letadlové lodi, jejíž silueta byla namalovaná na dráze na North Islandu. První skutečné přistání na palubě lodi USS Boxer uskutečnil 16. března 1948 Pete Aurand. Aurandovi se následně z USS Boxer vzlétnout bez pomoci katapultů podařilo, ale slabý výkon motoru se ukázal být příliš velkým rizikem. Asistence katapultu tak byla považována za povinnou pro operace FJ-1 z palub letadlových lodi.

Dalším nedostatkem FJ-1 byl podvozek letadla, který pro operace z letadlové lodi nebyl příliš vhodný. V srpnu 1948 pilot jedné FJ-1 přistával na palubě USS Princeton a během poměrně tvrdého přistání se zlomilo celé levé křídlo a letadlo přepadlo přes palubu. O necelý rok později, v květnu 1949, se začalo s postupným vyřazováním FJ-1, přičemž je nahradil Panter F9F-3. Letadla FJ-1 byla následně přesunuta k rezervním jednotkám, kde sloužily do července 1953.[2]

Konstrukce

FJ-1 Fury byl dolnoplošník s přímým křídlem. Rozpětí bylo 11,63 m a přesto, že šlo o palubní letadlo, nedalo se složit. Pohon zajišťoval proudový motor Allison J35-A-2 s axiálním kompresorem o tahu 17,8 kN. Letadlo dosahovalo maximální rychlosti 880 km/h. Na konce křídel mohly být připevněny kapkovité palivové nádrže, které prodloužily dolet na 2407 km. Výzbroj se skládala ze šesti kulometů M2 Browning ráže 12,7 mm.[3]

Uživatelé

Specifikace

FJ-1 Fury v Yanks Air Museum
FJ-1 Fury s externími palivovými nádržemi na koncích křídel

Technické údaje

  • Posádka: 1
  • Délka: 10,48 m
  • Rozpětí: 11,63 m
  • Výška: 4,52 m
  • Nosná plocha : 20,5 m²
  • Hmotnost (prázdný): 4 010 kg
  • Vzletová hmotnost: 6 854 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Allison J35-A-2 o tahu 17,8 kN

Výkony

  • Maximální rychlost: 880 km/h
  • Maximální dolet: 2407 km s externími palivovými nádržemi na koncích křídel
  • Dostup: 9 753 m
  • Stoupavost: 16,7 m/s
  • Poměr tah/hmotnost: 0,38

Výzbroj

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku North American FJ-1 Fury na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ "The FJ-1 Fury." Archivováno 16. 10. 2002 na Wayback Machine f-86.tripod.com. Retrieved: 29 April 2008.
  2. ↑ The FJ-1 Fury
  3. ↑ FJ FURY

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

FJ-1 FJ-2 NAN5-52.jpg
Two Furies: A straight-winged North American FJ-1 flying next to a swept-wing FJ-2 in 1952. The FJ-1 design dated back to the Second World War, and only 33 were produced in 1948. The FJ-1 led North American Aviation to the design of the F-86 Sabre ordered by the U.S. Air Force. In 1951 the U.S. Navy again ordered a navalized version of the F-86, naming it FJ-2, which first flew on 14 February 1952. It was essentially a F-86E with an arrester hook and folding wings. Reaching squadrons in 1954, the 300 FJ-2s were only used by the U.S. Marine Corps from land bases, and normally not from aircraft carriers. 538 uprated FJ-3s followed, still looking like F-86s, but also widely used by the Navy. North American then designed a special ground attack version, the FJ-4, with first flew in 1954. This plane was quite different from the F-86. The FJs were redesignated F-1 under the unified designation system in 1962, FJ-3 becoming F-1C/D and FJ-4 F-1E.
North American FJ-1 Fury of VF-5A aboard USS Boxer (CV-21), 16 March 1948 (NNAM.1996.253.7224.010).jpg
A U.S. Navy North American FJ-1 Fury of Fighting Squadron 5A (VF-5A) "Screaming Eagles" aboard the aircraft carrier USS Boxer (CV-21), 16 March 1948.
Yanks Fury.JPG
Photograph of the FJ-1 Fury at Yanks Air Museum. Aircraft is nearly complete: Still needs canopy to be finished and paint touch up.
FJ-1 Oakland NAR NAN3-51.jpg
A U.S. Navy North American FJ-1 Fury of the Oakland Naval Air Reserve flying over Oakland, California (USA), ca. 1950.