Nosatka Darwinova

Jak číst taxoboxNosatka Darwinova
alternativní popis obrázku chybí
Nosatka Darwinova
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaobojživelníci (Amphibia)
Řádžáby (Anura)
Podřád(Neobatrachia)
ČeleďCycloramphidae
PodčeleďNosatkovití (Cycloramphinae)
Günther, 1859
RodNosatka (Rhinoderma)
Binomické jméno
Rhinoderma darwinii
Duméril & Bibron, 1841
Rozšíření nosatky Darwinovy
Rozšíření nosatky Darwinovy
Rozšíření nosatky Darwinovy
Vědecká synonyma
  • Bombinator darwini (Duméril & Bibron, 1841)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nosatka Darwinova (Rhinoderma darwinii) je druh malé žáby z podčeledi nosatkovitých (Cycloramphinae), která žije v okolí vodních toků v lesnatých oblastech Chile a Argentiny.

Původními národními názvy nosatky Darwinovy byly nosatka vačnatá, žába nosatá a žabka nosatá.

Poprvé ji popsali francouzský zoolog André Marie Constant Duméril a jeho asistent Gabriel Bibron v roce 1841 a pojmenovali ji po Charlesu Darwinovi, který tuto podivnou žábu objevil v chilských pralesích v rámci své plavby kolem světa na lodi Beagle.[2][3][4]

Tento žabí druh je pozoruhodný neobvyklým způsobem rozmnožování, neboť jeho pulci se líhnou a vyvíjejí v hrdle samců.[5]

Popis

Rhinoderma darwinii

Nosatka Darwinova mívá hnědou či zelenou barvu a od špičky nosu po kloaku měří mezi 2,2 až 3,1 cm. Má protažený úzký nos, což dává hlavě trojúhelníkovitý tvar. Nohy jsou poměrně dlouhé a štíhlé. Přední nohy nejsou opatřeny plovací blánou, zadní však obvykle bývají. Hřbetní část je buď světleji či tmavěji hnědá, nebo rudohnědá, případně světle či tmavě zelená. Někdy nabývá i kombinaci hnědých a zelených odstínů s různorodým vzorováním. Břišní část je obvykle černobílá s velkými skvrnami.[6]

Chování

Nosatka Darwinova se živí hmyzem a ostatními členovci. Sama nejenže loví, ale musí se také skrývat před predátory, jimž slouží za potravu. Spoléhá přitom na mimikry, když leží nehybně na zemi a předstírá, že je suchý list, dokud nebezpečí nepomine. Jiný způsob ochrany spočívá v tom, že se žába položí na záda, čímž odhalí výstražné vzorování na břišní straně.[6]

Samička klade až 40 vajíček do uschlého listí. Sameček je hlídá 3–4 týdny, než se v nich začnou hýbat vyvíjející se embrya. Poté je sesbírá a uchovává je ve svém vokálním vaku. Pulci se vylíhnou asi po třech dnech a sameček je nadále nosí ve vaku, kde jsou vyživováni ze žloutkového váčku a z výměšků stěny vaku až do své proměny v dospělce. Poté žabky otcovu tlamu opustí.[7] Tím se nosatka Darwinova liší od nosatky rezavé, jejíž sameček vylíhlé pulce po vyvinutí střeva vypouští do vody.

Rozšíření

Nosatka Darwinova je převážně suchozemská. Žije v Chile a v Argentině. V Chile sahá oblast jejího výskytu od provincie Concepción po provincii Palena, v Argentině od provincie Neuquén po provincii Río Negro. Vyskytuje se na mýtinách a v zalesněných oblastech v nadmořských výškách do 1100 metrů.[8] Lze ji také nalézt na rašeliništích a poblíž pomalu tekoucích vodních toků. Žije v různých typech vegetace, zřejmě nejvhodnějším biotopem je pro ni prostředí se směsí lučin, mechorostů, mladých stromů a křovin a úlomků dřeva. Nízký porost zvyšuje schopnost zadržování vody, čímž se snižuje i teplota půdy, a poskytuje nosatce úkryt před predátory. Populace nosatky Darwinovy je roztříštěná a tento druh má nízkou schopnost rozptýlení.[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Darwin's frog na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. BELL, Thomas. The Zoology of the Voyage of H.M.S. Beagle, Part V: Reptiles. Redakce Charles Darwin. London: Smith, Elder and Co., 1843. Dostupné online. S. 48. 
  3. DUMÉRIL, A.M.C.; BIBRON, G. Erpétologie Générale; ou, Histoire Naturelle Complète des Reptiles. Paris: Librairie Encyclopédique de Roret, 1841. Dostupné online. S. 659. 
  4. GRATWICKE, Brian; SOTO-AZAT, Claudio; VALENZUELA-SÁNCHEZ, Andrés; COLLEN, Ben; ROWCLIFFE, J. Marcus; VELOSO, Alberto; CUNNINGHAM, Andrew A. The Population Decline and Extinction of Darwin’s Frogs. PLoS ONE. 2013, s. e66957. ISSN 1932-6203. doi:10.1371/journal.pone.0066957. 
  5. ZWEIFEL, Robert G. Encyclopedia of Reptiles and Amphibians. Příprava vydání Cogger, H.G. & Zweifel, R.G.. San Diego: Academic Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-12-178560-2. S. 103. (anglicky) 
  6. a b Fran Sandmeier; Kellie Whittaker. Rhinoderma darwinii [online]. 2008-09-08 [cit. 2013-12-06]. Dostupné online. 
  7. www.amphibiaweb
  8. ÚBEDA, Carmen; VELOSO, Alberto; NÚÑEZ, Herman, a kol. Rhinoderma darwinii [online]. IUCN, 2010 [cit. 2016-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. SOTO-AZAT, Claudio; VALENZUELA-SÁNCHEZ, Andrés; CLARKE, Barry T.; BUSSE, Klaus; ORTIZ, Juan Carlos; BARRIENTOS, Carlos; CUNNINGHAM, Andrew A. Is Chytridiomycosis Driving Darwin’s Frogs to Extinction?. PLoS ONE. 2013, s. e79862. ISSN 1932-6203. doi:10.1371/journal.pone.0079862. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Rhinoderma darwinii.jpg
Autor: Mono Andes, Licence: CC BY-SA 2.0
Darwin's Frog (Rhinoderma darwinii)
Ranita de Darwin (Rhinoderma darwinii).jpg
Autor: Jalmonacida, Licence: CC BY-SA 4.0
Ranita de Darwin, en peligro de extinción, se encuentra en u programa de conservación en la reserva biológica Huilo Huilo
Status iucn3.1 EN cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Mapa Rhinoderma darwinii.svg
Autor: own work, Licence: CC BY-SA 4.0
Ubicación de la Rhinoderma darwinii