Nosorožec srstnatý

Nosorožec srstnatý; Stratigrafický výskyt: pozdní pleistocén
	Rekonstrukce vzezření nosorožce srstnatého
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	lichokopytníci (Perissodactyla);
Čeleď	nosorožcovití (Rhinocerotidae);
Rod	Coelodonta; Bronn, 1831
Binomické jméno
	Coelodonta antiquitatis; (Blumenbach, 1807)
	Areál rozšíření Areál rozšíření
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis) je rod velkého vyhynulého nosorožce, obývajícího severní eurasijské stepi v době pozdního pleistocénu. Latinské rodové jméno Coelodonta znamená „zub s dutinami“.

Popis

Srstnatí nosorožci byli součástí tzv. pleistocenní megafauny a někdy bývají označováni jako „věrní průvodci mamutů“. Je pravděpodobné, že se příležitostně stávali kořistí pravěkých lovců, rozhodně však nebyli snadným soupeřem. Byli vybaveni mohutným srstnatým porostem, který je chránil před okolním chladem.^[1]

Jedna kostra nosorožce srstnatého byla nalezena také ve spraších v cihelně v Blatě (okres Pardubice).^[2] Jeden nález, který je od roku 1335 uložen v rakouském Klagenfurtu, je nejstarší objevenou a dosud dohledatelnou fosilií.^[3] Na Sibiři byla v roce 2015 objevena „mumie“ mláděte srstnatého nosorožce, stará asi 34 000 let.^[4]

Velikost

Srstnatí nosorožci byli nesporně velcí savci, blížící se svými rozměry dnešním slonům a největším druhům nosorožců. Délka těla mohla dosáhnout asi 3,7–4,4 metru a výška v plecích přesáhnout 2 metry. Hmotnost největších se tak blížila zhruba 5 tunám. Jen přední roh na jejich lebce, pokrytý keratinem, dosahoval délky 1 metru.

Potrava

Nosorožci srstnatí byli obligatorní býložravci. Živili se zřejmě převážně travinami a nízko rostoucí vegetací některých netoxických jehličin. Na Sibiři bylo objeveno mládě nosorožce srstnatého staré přes 20 000 let, které se stále živilo matčiným mlékem. Tento objev z permafrostu byl oznámen koncem roku 2021.^[5]

Vyhynutí

Není jisté, co tyto masivní savce vyhubilo, stali se však obětí velkého vymírání na konci poslední doby ledové. Poslední zástupci vyhynuli někdy kolem roku 8000 př. n. l. na území dnešní Sibiře. Příčinou byla zřejmě změna klimatických podmínek (oteplování klimatu a úbytek vhodných habitátů) a sílící lov pravěkými populacemi člověka. Někteří jedinci byli objeveni v podobě dobře zachovaných mršin, díky kterým známe přibližný tvar těla i barvu tohoto zvířete.

Rozbor genomu těchto pravěkých savců ukázal, že jejich populace byly početně stabilní až do doby krátce před vyhynutím. Ani přítomnost člověka pravděpodobně výrazně nepromluvila do genetické diverzity nosorožců srstnatých.^[6]

Odkazy

Reference

↑ Alba Rey-Iglesia, Adrian M. Lister, Anthony J. Stuart, Hervé Bocherens, Paul Szpak, Eske Willerslev & Eline D. Lorenzen (2021). Late Pleistocene paleoecology and phylogeography of woolly rhinoceroses. Quaternary Science Reviews. 106993. doi: https://doi.org/10.1016/j.quascirev.2021.106993
↑ CHLUPÁČ, Ivo a kol.: Geologická minulost České republiky. Praha : Academia, 2002: s. 365. ISBN 80-200-0914-0.
↑ http://www.osel.cz/index.php?clanek=7797 - Nejstarší objevená rostlinná fosílie?
↑ http://siberiantimes.com/other/others/features/lifelike-again-after-34000-years-the-worlds-only-baby-woolly-rhino/
↑ https://siberiantimes.com/other/others/news/worlds-best-preserved-teenage-woolly-rhino-still-feeding-on-mothers-milk-when-it-died-in-pleistocene-era/
↑ Edana Lord; et al. (2020). Pre-extinction Demographic Stability and Genomic Signatures of Adaptation in the Woolly Rhinoceros. Current Biology. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2020.07.046

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu nosorožec srstnatý na Wikimedia Commons

[1] Alba Rey-Iglesia, Adrian M. Lister, Anthony J. Stuart, Hervé Bocherens, Paul Szpak, Eske Willerslev & Eline D. Lorenzen (2021). Late Pleistocene paleoecology and phylogeography of woolly rhinoceroses. Quaternary Science Reviews. 106993. doi: https://doi.org/10.1016/j.quascirev.2021.106993

[2] CHLUPÁČ, Ivo a kol.: Geologická minulost České republiky. Praha : Academia, 2002: s. 365. ISBN 80-200-0914-0.

[3] ttp://www.osel.cz/index.php?clanek=7797 - Nejstarší objevená rostlinná fosílie?

[4] ttp://siberiantimes.com/other/others/features/lifelike-again-after-34000-years-the-worlds-only-baby-woolly-rhino/

[5] ttps://siberiantimes.com/other/others/news/worlds-best-preserved-teenage-woolly-rhino-still-feeding-on-mothers-milk-when-it-died-in-pleistocene-era/

[6] Edana Lord; et al. (2020). Pre-extinction Demographic Stability and Genomic Signatures of Adaptation in the Woolly Rhinoceros. Current Biology. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2020.07.046

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Navigation

Navigace

Tématické portály