Nová Ves u Klikova

Nová Ves u Klikova
Najdorf / Nová Ves u Klikova / Kösslersdorf – historická pohlednice
Najdorf / Nová Ves u Klikova / Kösslersdorf – historická pohlednice
Lokalita
Charakterzaniklé sídlo
ObecRapšach
OkresJindřichův Hradec
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel0 (2011)[1]
Katastrální územíNová Ves u Klikova
Nadmořská výška510 m n. m.
Počet domů1 (2011)[1]
Nová Ves u Klikova
Další údaje
Kód části obce198617
Kód k. ú.798614
Zaniklé obce.cz2027
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nová Ves u Klikova (německy Kößlersdorf, hovorově Najdorf) je zaniklá vesnice v Jihočeském kraji, při dolnorakouských hranicích.[2] Ves se nachází v stejnojmenném katastrálním území, které je součástí obce Rapšach. Na okraji katastrálního území protéká řeka Dračice. V roce 2011 zde trvale nikdo nežil,[3] v obci je evidován jediný objekt – bývalá hájovna.

Historie

Název

Německojazyčný název Kößlersdorf je odvozen od jména ředitele chlumeckého panství Hermana Kößlera. Do roku 1920 se souběžně používal českojazyčný název Nová Ves. Po přičlenění nedaleké Nové Vsi nad Lužnicí spolu s dalšími obcemi tzv. Vitorazska k Československu v roce 1920 nastala situace, kdy na území Třeboňského okresu bylo potřeba navzájem odlišit dvě stejnojmenné obce. Proto se začal užívat úřední název Nová Ves u Klikova, podle příslušného poštovního úřadu. Zároveň již nejstarší sklářská osada v 17. století je v pramenech označována jako „Huť u Klikova“ (také jako Skleněná Huť, Officina vitraria Chlumecencis, Chlumetzer Glasshütte).[4]

V běžné mluvě se nejvíce používal – a stále používá – lidový název Najdorf.[5]

Stará huť

Nejstarším osídlením v místě byla sklářská osada při vrchnostenské sklárně založené roku 1753. V roce 1769 žilo u 115 osadníků – tavičů, tovaryšů, pomocníků, dřevorubců a jejich žen a dětí. Sklářská osada farou příslušela k poměrně vzdálenému kostelu v Lutové, tehdy jedinému farnímu kostelu na panství. (Zároveň při sklárně existovala kaple.) Pro vyčerpání zásob dřeva v okolí byla tato stará huť přesunuta roku 1782 severněji do místa, kde vznikla osada Nová Huť.

Na pasece vzniklé těžbou dřeva pro sklářskou huť následně vznikla Nová Ves. Podle archivářky Anny Smolkové musel být projekt založení Nové Vsi hotov již v roce 1789 (v mapách se tak lokalita nazývá „Nová Ves“ a také je k tomuto roku výslovně jmenována novoveská myslivna.[6]

Nová Huť

V roce 1782 byla přeložena sklárna z lokality pozdější Nové Vsi do lesů blíže k Chlumu. Při sklárně vznikla osada Nová Huť (německy Fichtenthal). K zastavení provozu sklárny a odchodu sklářů došlo v roce 1826. Po zrušení sklárny zde vzniknul malý vrchnotenský dvůr Huťský dvůr (německy Hüttenhof). V osmdesátých letech 19. století byl dvůr přeměněn na sídlo polesí. Při lovech zde pobýval majitel panství a následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d'Este.

Nová Huť patří katastrálně k Chlumu u Třeboně.

Nová Ves

Novou Ves založil hrabě Jan František Fünfkirchen v letech 1791/1792 a pojmenoval ji Kößlersdorf podle ředitele zdejšího panství Chlum a svého rádce Hermana Kößlera (†  1807). Založení vesnice bylo součástí tzv. fünfkirchenovské kolonizace, která měla řešit tehdejší hlavní problém panství Chlum – nedostatek půdy pro domkáře a bezzemky. Zároveň podle historika Emanuela Janouška byla většina z padesáti příchozích kolonistů z německojazyčných oblastí, což byl na českém panství Chlum nový prvek.[7]

Většina zástavby stála podél jedné strany cesty, která tak tvořila náves. Na dohled se nacházelo velké rašeliniště (oblast nynějšího Přírodní rezervace Široké blato), kde se v letním období se ručně těžila rašelina ve formě borek. Borky sloužily jako topivo mimo jiné v blízkých sklárnách.

Obec se postupně stala hlavním střediskem domácké výroby ze slámy v Čechách. Skoro v každé domácnosti se vyráběly slaměné ošatky oplétané borovými loubky (lidově slaměnky). Kromě toho se část obyvatel zabývala výrobou košů z borových loubků. Toto zboží nabízeli formou podomního obchodu, nazývaného místně „hamstr“, a to v širokých oblastech Čech i Rakouska.[8]

Místní obecná škola byla do roku 1875 dvojjazyčná. Novostavbu německojazyčné školy, která byla otevřena v roce 1892, financoval spolek Deutscher Schulverein. (Německojazyčná škola byla zrušena po roce 1918 a znovuobnovena ve válečných letech). Novostavbu českojazyčné otevřela Ústřední matice školská v roce 1896 a existovala s přestávkou válečných let do vysídlení obce roku 1953.

Nejlidnatější byla obec v Nové Vsi v roce 1900, kdy zde žilo 564 obyvatel v 62 domech. Poměr obyvatel udávajících mateřský jazyk český a německý (53:47) byl tehdy vyrovnaný. Po roce 1918 (sčítání roku 1921) byli mezi 547 obyvateli obce napočteni 3 Němci. V obci bylo několik hostinců, obchod, školy, hájovna. Po roce 1918 byla postavena budova finančního stráže.

Obec byla v období nacismu v letech 1938–1945 součástí říšskoněmecké župy Niederdonau.

V květnu 1945 následoval odsun/vyhnání několika rodin do Rakouska. Dne 24. května 1945 byli zastřeleni tři občané z obce – mezi nimi i starosta Alfred Apfelthaler – partyzány Vladimíra Hobzy v Tušti.[9]

V roce 1948 si místní obyvatelé svépomocí postavili kapli, která byla zbořena o několik let později.

Po komunistickém převratu v roce 1948 bylo při tzv. Akci Rapšach odsunuto „státně nespolehlivé obyvatelstvo“. Následovalo zřízení tzv. zakázaného a hraničního pásma.[10]

Vylidněné a běžně nepřístupné území střežila v letech 1951–1989 rota Pohraniční stráže Tokániště.

Část bývalé obce (dolní konec vsi) po roce 1989 slouží jako obora pro vysokou zvěř, část (horní konec) jako pastevní ohrada pro skot.

Nová Ves u Klikova je přístupná po lesních cestách pro pěší nebo cyklisty (nikoli pro automobily). Lesní cesty vedou z Františkova (3 km), z Chlumu u Třeboně (9 km) nebo z rakouské obce Gopprechts (4 km). Novou Vsí prochází historicko-naučná cesta Pamětí Vitorazska.

Přírodní poměry

V okolí se vyskytují skalní výchozy (skalní hřiby a viklany).[11] Podél jižní hranice katastrálního území protéká řeka Dračice. Směrem k Nové Huti se nachází malé lesní rybníky Třetí rybník a Čtvrtý rybník. U státní hranice leží přírodní rezervace Široké blato a do katastrálníh území zasahuje přírodní rezervace Dračice.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů podle jednotlivých sčítání[12]
Rok1804184318691880189019001910192119301950
Počet obyvatel473489517548564537547414206
Počet domů54575759586264677573

Osobnosti

V letech 1922 až 1926 na zdejší českojazyčné obecné škole vyučoval spisovatel Jaroslav Hamerský (1896–1937), část dětství zde prožil spisovatel Radovan Krátký (1921–1973).

Pamětihodnosti

  • Kříž na skalce – jako zázrakem se na místě po celou dobu komunismu zachoval mohutný kamenný podstavec s daty 1808 a 1848, litinový kříž byl obnoven po roce 1989
  • Památeční křížek – nápis upomíná na zaniklou ves („Zde stála obec Nová Ves / Kösslersdorf / založena L. P. 1791 / zanikla r. 1953 / IHS“), stojí na místě bývalé hasičské schráně od roce 2009, kdy se konal poslední velký sraz rodáků obce
  • Křížek u Čtvrtého rybníka – při lesní cestě mezi Novou Vsí a Novou Hutí

Odkazy

Reference

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. KOSTOHRYZOVÁ, Romana. Najdorf – zaniklá ves. Český rozhlas [online]. 2011-10-20 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  3. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 185. 
  4. KROUPA, Stanislav. Zázraky před jižní hranicí : pohled z Novohradských hor do měst a vesnic v jižní části roviny třeboňské. České Budějovice: Veduta ISBN 80-86829-12-X, ISBN 978-80-86829-12-8. OCLC 63296537 S. 58–61. 
  5. Najdorf – zaniklá ves. České Budějovice [online]. 2011-10-20 [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  6. SMOLKOVÁ, Anna. Sklárny na panství Chlum u Třeboně v letech 1753–1835. Archivum Trebonense. Roč. 1986, čís. 6, s. 198–234. Dostupné online. 
  7. JANOUŠEK, Emanuel. Chlum u Třeboně před sto padesáti lety. Chlum u Třeboně: Občanská beseda, 1937. 36 s. S. 28–32. 
  8. ŠENFELDOVÁ, Helena. Pletení ze slámy. Praha: Grada, 2004. 87 s. ISBN 80-247-0863-9. S. 16–17. 
  9. MLYNÁRIK, Ján. Tragédie Vitorazska 1945–1953. Poprava v Tušti. Třeboň: Carpio, 2005. 411 s. ISBN 80-86434-09-5. 
  10. DVOŘÁK, Tomáš. Vnitřní odsun 1947–1953. Závěrečná fáze „očisty pohraničí“ v politických a společenských souvislostech poválečného Československa. Brno: Matice moravská, 2012. 469 s. ISBN 978-80-86488-92-9. S. 355–358. 
  11. ČERNÝ, Rostislav. Významné mezo- a mikroformy zvětrávání a odnosu granitu Maršovinské pahorkatiny (CHKO Třeboňsko). Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy. Roč. 2014, čís. 54, s. 5–69. Dostupné online. ISSN 0139-8172. 
  12. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. I. Počet obyvatel a domů podle obcí a částí obcí v letech 1869-2001 podle správního rozdělení České republiky k 1. 1. 2005.. Praha: Český statistický úřad, 2006. 759 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. 

Literatura

  • Hamerský, Jaroslav: V okovech vášní. Vesnický román. Praha, L. Mazáč, 1927.
  • Vladimír Hokr a kol.: Pamětí Vitorazska. Novohradsko, Třeboňsko, Waldviertel. Průvodce naučnou cyklotrasou. Nové Hrady 2003, s. 57.
  • Emanuel Janoušek: Chlum u Třeboně před sto padesáti lety. Chlum u Třeboně 1937, s. 31–32.
  • Stanislav Kroupa: Zázraky před jižní hranicí. Pohled z Novohradských hor do měst a vesnic v jižní části roviny třeboňské. České Budějovice 2005, s. 58–61.
  • Anna Smolková: Sklárny na panství Chlum u Třeboně v letech 1753–1835. In: Archivum Trebonense, 6, 1986, s. 198–234.
  • Helena Šenfeldová: Pletení z loubků. Technologie lidové výroby. Uherské Hradiště 1975.
  • Helena Šenfeldová: Pletení ze slámy. Praha 2004.
  • František Nepraš: Najdorf. O zmizelé vsi na jižní hranici. Č. Budějovice, Veduta, 2021.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Koesslersdorf-postcard.jpg
Autor: Veith Daniel, Licence: CC BY-SA 4.0
Najdorf / Nová Ves u Klikova / Kösslersdorf - historická pohlednice