Nová synagoga (Libeň)

Nová synagoga
Místo
MístoPraha, Libeň, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Základní informace
Dnešní židovská obecŽidovská obec Praha
Datum posvěcení1858
Užíváníobčasné kulturní akce
Architektonický popis
Slohneorománský
Typ stavbytempl
Výstavba18461858–?
Odkazy
UliceNa žertvách
Kód památky11968/1-2195 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nová libeňská synagoga stojí v Praze 8 na křižovatce Palmovka. Dnes je sporadicky využívána ke kulturním účelům, několikrát do roka je využívána členy pražské židovské obce, hlavně Českou unií židovské mládeže, ke svému původnímu účelu, tj. k bohoslužbě, naposledy například oslavu svátku Pesach na jaře 2019/5779.

Vznik libeňské židovské obce

Po prohrané válce s Prusy, kdy panovnice Marie Terezie ztratila téměř celé Slezsko, se její zloba obrátila právě proti Židům. Nařkla je z toho, že „měli nepříteli nápomocni býti“ a vydala edikt o vypovězení Židů, nejprve roku 1744Prahy, o rok později (1745) i z celých Čech. Vypovězení mělo nabýt účinnosti v pětačtyřiceti dnech, uvádí se, že tehdejší pražské ghetto opustilo za tu dobu přes 10 000 jeho obyvatel, což byla v té době celá čtvrtina obyvatel města. Židé se mohli usadit nejméně 2 hodiny cesty od bran města, tam museli trávit noc a do města mohli pouze přes den; vyřizovat si formality potřebné k vystěhování. Ke skutečnému vypovězení ale nakonec nedošlo, jelikož Praha byla tak závislá na finančních operacích Židů, že po jejich vyhnání naprosto ztratila význam obchodní křižovatky a Marie Terezie byla na nátlak všemožných institucí a stavů (za Židy se přimluvil dokonce i papež) nucena roku 1748 pozvat Židy zpět. Několik desítek rodin však již bylo zabydleno v Libni a tak vzniklo ghetto zde.

Ghetto a Stará synagoga

Ochoz synagogy s výstavou fotografií, podzim 2017

Ačkoliv se Židé nakonec vrátit mohli, libeňská židovská obec se stala druhým nejvýznamnějším židovským centrem na území dnešní Prahy. Dnes již neexistující libeňské ghetto se rozkládalo mezi dnešními ulicemi Voctářovy, Koželužské a Vojenovy a již zaniklých Jirchářské a Kožní. V Koželužské ulici, která byla centrem ghetta, stávala stará synagoga, o které nemáme mnoho informací. Byla však – stejně jako celá židovská osada – v nevýhodně položeném místě, které byla často zaplavováno povodněmi z Vltavy. Zbořena byla až několik let po výstavbě nové, roku 1862.

Nová synagoga

Základní kámen ke stavbě nové synagogy byl položen 23. listopadu 1846 za přítomnosti arcivévody Štěpána na výše položeném místě (právě kvůli hrozbě častých záplav), již mimo hranice původního ghetta. Stavba trvala dlouhých dvanáct let. Slavnostně vysvěcena byla roku 1858. Stavba byla postavena v římském antickém slohu Maxentiovy baziliky, s dekorem v novorománském slohuorientálními prvky, v duchu tehdejšího romantického historismu, tehdy módního stylu. Od vstupní branky vedla alej s nízkými stromy až ke vchodu. Stavba samotná je cihlová, monolitní, dvoupodlažní, uzavřená sedlovou střechou. Fasáda měla původně daleko bohatší štukovaný dekor, který se však nedochoval. Interiér je členěn jako trojlodní bazilika s emporami (ženskými galeriemi) nad bočními loďmi, kopírující vnitřek římské stavby či raně křesťanského kostela. Stavba je orientována na Jeruzalém, v jehož směru je interiér uzavřen aronem.

Synagoga před, během a po holocaustu

Synagoga na Palmovce během diskuse s pamětníky předválečné židovské Libně, spisovatelem Arnoštem Lustigem, jeho sestrou Hanou a malířkou Helgou Hoškovou-Weissovou v roce 2008.

Bohoslužby se zde konaly pro libeňské, karlínské a vysočanské občany židovského vyznání. K významným rabínům patřil například na sklonku 19. století Dr. Izák Kämpf. Sloužila nepřetržitě až do druhé světové války. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století se bohoslužeb v synagoze účastnili například Vojtěch Rakous, František R. Kraus, Arnošt Lustig či Helga Hošková-Weissová, oba dva tehdy ještě jako děti. Oba dva jsou známými libeňskými rodáky.

Spisovatel František R. Kraus vzpomenul libeňský templ v jedné ze svých povídek:

Courali jsme tenkráte vždy mezi synagogou, která stálo o něco dále vzadu v pěkném parčíku, a divadlem „U Deutschů“, kde Jóniclova matka, bachratá paní Sternová (její manžel byl šames v libeňském templu) hostila vždy nahoře v bytě veselou a usměvavou „božskou Mařenku“, pro kterou se později stříleli hrabata a knížata. Tenkráte její Veselá vdova uchvátila Prahu. Dlouhé týdny se mluvilo jen a jen o ní a Mařenka hrála v Libni operetu až do léta 1909, kdy jsme se chystali již do první třídy piaristické obecné školy. Výletů do Libně ubývalo, v divadelní provozovně, kam tak rád jako štamgast chodíval i náš Oesterreicher se ženou, byl zřízen jeden z prvních pražských biografů.
— Povídky ze Svrabové čtvrti, str. 74.

V roce 1941 byla libeňská synagoga, stejně jako všechny ostatní v protektorátu, uzavřena a přeměněna na sklad konfiskovaného židovského majetku. Po druhé světové válce nebyly pro nedostatek věřících bohoslužby obnoveny, synagoga zůstala nadále skladištěm (ovoce, později kulisy blízkého Divadla pod Palmovkou). V 50. letech zde často pobýval jako kulisák Bohumil Hrabal. V uvolněné atmosféře 60. let 20. století synagogu oživovaly literární a filosofické debaty a workshopy Bohumila Hrabala, Egona Bondyho a Vladimíra Boudníka. Po revoluci roku 1989 byla synagoga vyklizena, zčásti opravena a částečně se začala využívat ke kulturním účelům; několikrát se zde konaly bohoslužby. Do budoucna se počítá s multifunkčním využitím; jednak pro kulturní účely, jednak pro častější konání bohoslužeb.

Fotogalerie

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Emoji u1f54d.svg
Autor: Google, Licence: Apache License 2.0
A colored Emoji from Noto project, released under Apache license Unicode name: synagogue
Liben synagogue from east-north facade.jpg
liben synagogue - east-north facade
Synagoga palmovka lustig hošková hnátová.jpg
Autor: Talmidavi, Licence: CC BY-SA 4.0
Synagoga na Palmovce během diskuse s pamětníky předválečné židovské Libně, spisovatelem Arnoštem Lustigem, jeho sestrou Hanou a malířkou Helgou Hoškovou-Weissovou.
Palmovka synagoga okno.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Palmovka, Nová libeňská synagoga
Liben synagogue interior aron.jpg
liben synagogue - interior with aron ha-kodesh
Libeňská synagoga galerie 3.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Libeňská synagoga
Palmovka synagoga 1.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Palmovka, Nová libeňská synagoga
Liben synagogue vintage photo.jpg
liben synagogue old photograph