Nové Hrady

Nové Hrady
novohradská radnice
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Nové Hrady
Obec s rozšířenou působností	Trhové Sviny (správní obvod)
Okres	České Budějovice
Kraj	Jihočeský
Historická země	Čechy (do r. 1920 též Dolní Rakousy)
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	48°47′23″ s. š., 14°46′42″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	2 542 (2023)[1]
Rozloha	79,75 km²[2]
Nadmořská výška	541 m n. m.
PSČ	373 33, 374 01
Počet domů	766 (2021)[3]
Počet částí obce	8
Počet k. ú.	9
Počet ZSJ	12
Kontakt
Adresa městského úřadu	náměstí Republiky 46 373 33 Nové Hrady radnice@novehrady.cz
Starosta	Mgr. Vladimír Hokr
Oficiální web: www.novehrady.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Nové Hrady
Další údaje
Ocenění	Obec přátelská rodině
Kód obce	544868
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nové Hrady (německy Gratzen) jsou město v okresu České Budějovice v Jihočeském kraji. Leží v Novohradském podhůří poblíž hranic s Rakouskem, asi třicet kilometrů jihovýchodně od Českých Budějovic a dvacet kilometrů jižně od Třeboně. S nadmořskou výškou 541 metrů jsou nejvýše položeným městem okresu České Budějovice. Ve městě a jeho částech žije přibližně 2 500^[1] obyvatel.

Historie

Nové Hrady byly ve středověku významnou pohraniční pevností. V pramenech je doloženo slovanské hradiště, ve 13. století zde byl vybudován vrcholně středověký hrad (Gretzen) patřící rodu Vítkovců. V květnu 1422 byly Nové Hrady vypáleny a vypleněny husity.^[4] Dne 14. srpna 1467 byly opět vypáleny a vypleněny, a to vojsky Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, který stál v čele Jednoty zelenohorské – české katolické opozice proti českému králi Jiřímu z Poděbrad, jehož byl tehdy stoupencem majitel Nových Hradů Jan II. z Rožmberka.^[5]

Po roce 1620 se Nové Hrady staly rezidenčním městem Buquoyů, kteří zde sídlili až do roku 1945, a to nejprve v přestavěném rožmberském domě na náměstí, přebudovaném na barokní rezidenci, později v nově vybudovaném raně klasicistním zámku na okraji historického centra města. V osadě Jakule bylo v roce 1796 zásluhou buquoyského nadlesního Vojtěcha Kastla zřízeno jedno z prvních lesnických učilišť v Čechách.^[6]

V letech 1938 až 1945 byly Nové Hrady součástí Německa. Dne 8. května 1945 popravila jednotka SS tři občany města Nové Hrady německé národnosti za to, že strhávali nacistické symboly. V pozdějších měsících byli občané německé národnosti vysídleni. Po zřízení hraničního pásma byla v tomto pásmu velká část území obce; osady Jedlice, Mýtiny a Veveří zanikly. Přímo ve městě byla dvoje kasárna Pohraniční stráže, z toho jedna kasárna byla v klášteře servitů.^[7] Koncem roku 1989 bylo pásmo překážek na česko-rakouské státní hranici odstraněno.

Přírodní poměry

• Národní přírodní rezervace Červené blato
• Národní přírodní památka Hojná Voda
• Přírodní park Novohradské hory
• Ptačí oblast Novohradské hory
• Přírodní památka Přesličkový rybník
• Přírodní památka Sokolí hnízdo a bažantnice
• Stropnice (evropsky významná lokalita)
• Terčino údolí (také Tereziino údolí) – národní přírodní památka vyhlášená 1992, státní přírodní rezervace již od roku 1949 na rozloze 139,29 ha. První úpravy volné krajiny v romantickém údolí řeky Stropnice se uskutečnily na popud Terezie Buquoyové, rozené Paarové v roce 1765. Podle nejstaršího dochovaného plánu z roku 1770 byl park zván Krásným údolím, ve kterém se postupně postavily Modrý dům, Václavovy lázně (Lázničky), Švýcarský dům, přestavěl Hamr, zřídil umělý vodopád a další krajinářské prvky. Po předání parku hraběnčině synovci Jiřímu byl park přejmenován na Tereziino údolí. Představuje mimořádný příklad rané krajinářské tvorby.

Obyvatelstvo

Obecní správa

Příslušnost obce: v roce 1850 obec Nové Hrady v okrese Nové Hrady; 1869 obec v okrese České Budějovice; 1921 obec v okrese České Budějovice; 1931 obec Nové Hrady v okrese Kaplice; 1950 obec Nové Hrady v okrese Trhové Sviny; 1961 obec v okrese České Budějovice.

Části města

Město Nové Hrady se skládá z osmi částí na devíti katastrálních územích:

• Byňov (i název k. ú.), včetně Jakule
• Nakolice (i název k. ú.)
• Nové Hrady (i název k. ú., součástí je k. ú. a zaniklá vesnice Mýtiny)
• Obora (k. ú. Obora u Vyšného)
• Štiptoň (i název k. ú.)
• Údolí (k. ú. Údolí u Nových Hradů)
• Veveří (k. ú. Veveří u Nových Hradů)
• Vyšné (i název k. ú.)

Východní část území města (katastrální území Nakolice, Obora u Vyšného a Vyšné) byla k Československu připojena až 31. července 1920 jako součást tzv. Západního Vitorazska a v rámci Čech začleněna do soudního okresu Nové Hrady v politickém okrese Kaplice. Původně tato tři katastrální území náležela k Dolním Rakousům.

Doprava

Železniční stanice Nové Hrady (na železniční trati České Budějovice – Gmünd) je v Byňově-Jakuli, ve vzdálenosti pět kilometrů od města.^[10]

Nové Hrady leží na silnicích II/154 (Kaplice–Třeboň) a II/156 (České Budějovice – Nové Hrady). Vede odtud silnice do Českých Velenic, silnice na hraniční přechod Nové Hrady / Pyhrabruck a společná hraniční cesta Nové Hrady – Großdietmanns.

Pamětihodnosti

Kulturní krajina v okolí Nových Hradů byla v roce 1996 prohlášena krajinnou památkovou zónou Novohradsko. Historické jádro je městskou památkovou zónou.

• Hrad Nové Hrady
• Zámek Nové Hrady
• Buquoyská rezidence – na tomto místě stávalo nejdříve několik samostatných domů, které zde nechali postavit Rožmberkové. Jejich spojením a přeměnou v celý komplex vznikla v letech 1634–1635 podoba tzv. městského paláce. To vše na pokyn hraběnky Marie Magdalény z Biglia, která po příchodu do Nových Hradů roku 1626 odmítla obývat už nevyhovující hrad. Buquoyové v rezidenci sídlili až do počátku 19. století, kdy se přestěhovali do nově zbudovaného zámku. Poté byla rezidence využívána jako kanceláře hospodářského a stavebního úřadu panství a jako byty zaměstnanců. Po roce 1945 ji užíval lesní závod. Dnes slouží jako hotel a restaurace.
• Kostel svatého Petra a Pavla – farní, poprvé zmiňován v roce 1284. Tato raně gotická stavba byla spolu s městem zničena husity roku 1425 a vojskem Zdeňka ze Šternberka roku 1467. Nová stavba byla dokončena okolo roku 1590. Z této doby pochází švábská síťová klenba presbyteria, nejdokonalejší v jižních Čechách. Roku 1726 došlo k sesazení poškozené renesanční střechy a věže a nahrazení typickou barokní osmistěnnou cibulovou bání s lucernou.
• Klášter Božího Milosrdenství Rodiny Panny Marie – klášter servitů. Klášter servitů u kostela svatého Petra a Pavla, založil roku 1677 majitel panství hrabě F. Buquoy jako poděkování Panně Marii za uzdravení z těžkého zranění v bitvě s Turky. Po roce 1990 obnoven především díky darům z Rakouska.
• Radnice – renesanční radnice v severozápadním rohu náměstí Republiky. Poprvé připomínána 1593 jako obecní dům. Její renesanční původ prozrazují křížové hřebínkové klenby v přízemí. Radnice byla spojena s městským pivovarem v zadním traktu budovy, který byl po požáru v roce 1906 předělán na hospodu, později na sýrárnu. Roku 1749 byla radnice přestavěna do barokní podoby a o téměř sto let později je datován dřevěný strop v místnostech a věžička s hodinami a zvonem. Fasáda v průčelí je vyzdobena znaky města a rodu Buquoyů.
• Kovárna – poprvé připomínána roku 1719, kdy ji vlastnil kovář Ferdinand Grössinger a je pravděpodobné, že byla postavena právě v této době. Celý objekt se skládá z obytné části, chléva, stodoly a vlastní kovářské dílny. Kovářská živnost tu byla provozována po téměř 200 let. Poté objekt sloužil k bydlení. V roce 2000 odkoupilo bývalou kovárnu město a zrekonstruovalo ji podle dochovaných záznamů. V objektu je možno vidět plně funkční historickou kovárnu, sbírku kovářského nářadí i tradiční výrobky.
• Městské opevnění
• Barokní lékárna
• Buquoyská hrobka
• Koželužna
• Novohradské muzeum^[11]
• Zevlův mlýn – první zmínka o nynějším Zevlově mlýně pochází z Novohradského urbáře z roku 1390.^[12] Součástí výstavy je plně funkční mlýnice a historické traktory.

Osobnosti

• Alois Kreidl (1864–1928), fyziolog
• Johann von Oppolzer (1808–1871), lékař, vysokoškolský profesor
• Robert Polák (1866–1926), operní pěvec-basista a režisér opery Národního divadla
• Karel Průcha (1818–1883), katolický kněz a biskup
• Hellmuth Straka (1922–1987), antropolog, speleolog a archeolog
• Antonín Šimek (1887–1942), chemik, pedagog a odbojář
• Anton Teichl (1837–1913), archivář a historik

Galerie

• 
  Nové Hrady od západu
• 
  Sportovní hala
• 
  Hřiště
• 
  Zevlův mlýn

Odkazy

Reference

Literatura

• HOKR, Vladimír. Příběhy novohradských domů. Nové Hrady: Novohradská občanská společnost, 2007. 128 s. ISBN 978-80-85033-75-5. 

Související články

• Novohradské hory
• Novohradsko (krajinná památková zóna)
• Římskokatolická farnost Nové Hrady

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nové Hrady na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Hrady v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Nové Hrady ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Nové Hrady v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)