Novgorodská republika

Gosudar Gospodin Veliky Novgorod  Государь Господин Великий Новгород  ←  1136–1478  →  →  → vlajka znak
Geografie Novgorodská republika kolem roku 1400
Hlavní město	Novgorod
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Rusové (Novgorodští Slované, Kriviči), ugrofinské národy
Jazyky	staronovgorodština, staroslověnština, germánské, uralské
Náboženství	ortodoxní, uralské šamanistické
Státní útvar
Státní zřízení	smíšená oligarchická bojarská republika (s voleným monarchou, formální knížectví)
Mateřská země	Kyjevská Rus Kyjevská Rus (do roku 1240)
Měna	hřivna, denga
Vznik	1136
Zánik	1478
Státní útvary a území
Předcházející Kyjevská Rus Následující Pskovská republika Moskevské velkoknížectví Velkopermské knížectví

Novgorodská republika (rusky Новгородская республика, Novgorodskaja respublika) je pozdní historický název pro ruský středověký stát existující ve 12. až 15. století s centrem v Novgorodu. Novgorod Veliký byl svébytným organismem s netypickým vnitřním uspořádáním i rozsahem ovládaného území (v církevní slovanštině Новгородская земьля, Novgorodskaja zemlja, latinsky Novogardie), které se rozkládalo na severu východní Evropy od Finského zálivu až k Uralu.

Novgorodskými knížaty bývali zpočátku obvykle nejstarší synové velikého knížete kyjevského. Na samém počátku procesu rozpadu jednotného kyjevského státu se však Novgorod uvolnil ze svazku velkoknížecího vlastnictví. Roku 1136 povstali Novgorodští proti svému knížeti Vsevolodu Mstislaviči, vnuku Vladimíra Monomacha, a sesadili ho. Poté zde bylo zavedeno svébytné společenské zřízení, jež bývá v historiografii označováno jako „bojarská republika“. V jejím čele stál volený kníže, který byl do města zván pouze příležitostně, nesměl zde mít žádné příjmy, pozemkový majetek ani poddané a nebylo mu povoleno brát do ochrany zdejší obyvatele. Jeho rezidence se nacházela za městskými hradbami. Při svém příchodu do Novgorodu musel uzavřít s městem smlouvu. Pokud ji později porušil, byl z města vyhnán. Navzdory těmto nevýhodným podmínkám se Rurikovci postu novgorodského knížete ujímali rádi. Město bylo bohaté a aktivně se účastnilo obchodní výměny se západní Evropou, což bylo pro příchozí knížata lákavé. Kromě toho byli městem placeni za vojenskou ochranu a v případě vojenské akce získávali podíl na kořisti.

Součástí snah o politickou samostatnost města bylo zavedení církevní autonomie. Od roku 1156 si Novgorod sám volil biskupa (vladyku), o devět let později si prosadil zřízení arcibiskupství.

Základem autonomie Novgorodu Velikého byl hospodářský rozvoj města jako významného obchodního centra, které mělo rozsáhlé vazby v Pobaltí. Z bezprostředního okolí Novgorodu byla poté šířena tributární závislost dále na severovýchod. Novgorod se stal svébytným mnohonárodnostním státním útvarem pod slovanským vedením s obrovským ekonomickým zázemím.

Novgorodská republika zanikla dobytím jejího území Ivanem III. a připojením státu k Moskevskému velkoknížectví.

• vlajka, znak:
• 
  vlajka v Knize všech království^[1] (asi rok 1385)
• 
  znak v publikaci o Knize všech království^[2]
• 
  šelma z novgorodské pečeti, rok 1426

• Janin, V.L., Veliký Novgorod: Dějiny v nejstručnějším nástinu [1]
• DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha: Aleš Skřivan ml., 2004. 364 s. ISBN 80-86493-11-3. 
• ŠVANKMAJER, Milan a kol. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-658-3. 

• Dějiny Ruska

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Novgorodská republika na Wikimedia Commons
• The Republic of Novgorod [online]. All Empires, 2006-11-1 [cit. 2009-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-14. (anglicky)