Novoměstský ústav šlechtičen u sv. Andělů

Novoměstský ústav šlechtičen u sv. Andělů
Hlavní budova Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, bývalý Novoměstský ústav šlechtičen u sv. Andělů
Hlavní budova Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, bývalý Novoměstský ústav šlechtičen u sv. Andělů
Základní informace
ArchitektMarek Antonín Canevalle
Poloha
AdresaPraha, ČeskoČesko Česko
Další informace
Kód památky40149/1-1256 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Budova Všeobecné fakultní nemocnice v Praze)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Novoměstský ústav šlechtičen u sv. Andělů (Freiweltlich-adeliges Damenstift zu den heiligen Engeln zu Prag) v Praze vznikl roku 1701 z iniciativy hraběnky vdovy Heleny Zuzany z Bedarrides, rozené z Goltze.[1] Budova byla postavena podle návrhu Marcantonia Canevalleho. Později se stala hlavní budovou Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Novoměstský ústav šlechtičen zde podle některých zdrojů působil do roku 1778 [2] a po přestěhování měl působit až do roku 1918 v budově Norbertina v Praze.

Ústav šlechtičen

Nadační stanovy Ústavu byly schváleny císařem Leopoldem I. roku 1703 a až do roku 1758 měla jeho abatyše titul „císařská a svaté říše římské okněžněná abatyše“. Nicméně hodnost okněžněné abatyše byla Ústavu roku 1758 zrušena, a to kvůli neuspokojivému hospodářskému stavu Ústavu, který pak nadále vedla představená a dvě asistentky. Fakticky tak byla první abatyší zakladatelka Zuzana z Bedarrides a druhou abatyší Marie Gabriela ovdovělá hraběnka Lažanská z Bukové (abatyší v letech 1738-1758). K ústavu šlechtičen patřilo nadační panství Křic s Čistou, Šipy a Všesulov.[3]

Původně dvojkřídlý palác byl postaven v roce 1701 podle návrhu Marcantonia Canevalleho. V letech 1765–1769 přestavěn podle plánů stavitele Josefa Wircha.

Předepsaný věk uchazeček se pohyboval mezi 16 a 30 lety, podmínkou bylo katolické vyznání, nemajetnost, morální bezúhonnost a dobrý zdravotní stav bez viditelné tělesné vady. Přijímány byly pouze dámy z českých šlechtických rodin, které doložily osm ve šlechtickém stavu narozených přímých předků [3](v později založeném tereziánském ústavu šlechtičen byl minimální věk pro vstup 24 let). Členek zde bylo 17 až 19.[4][5] Členky měly možnost rozhodnout se o délce pobytu v ústavu. Kromě modliteb a exercicií se zde členky učily číst a psát v jazyce českém i německém a učily se kuchařství, počtům, geometrii a dobrým mravům.[6][5]

Odznak a řád

Odznaky druhé abatyše Marie Gabriely, vdovy Lažanské
  • Členky ústavu nosily nadační odznak, smaltovaný oválný porcelánový medailon pod červeně smaltovanou knížecí korunkou, zavěšený na černé stuze a lemovaný zlatým dracounem. Na jeho averzu byl vyobrazen Anděl strážný, vedoucí levou rukou chlapce a ukazující ukazovákem napřažené pravice vzhůru na nápis „Solus Deus“ (jediný Bůh). Na reverzu byl obraz Jana Nepomuckého s krucifixem v levé a staroboleslavským palladiem v pravé ruce, převýšen nápisem „Archa Salutis“ (Schrána štěstí). Dámy byly zavázány k určitým náboženským povinnostem a u dvora jim náleželo postavení za manželkami komořích.[3]
  • Abatyše i členky ústavu kromě toho mohly být císařovnou vyznamenány dámským Řádem hvězdového kříže, jehož dekoraci nosily na levé straně hrudi na černé stuze, byl to oválný zlatý medailon se smaltovaným černým křížem, podloženým rozkřídleným dvouhlavým říšským orlem a stuhou s nápisem „Salus et gloria"((Spása a sláva).[7].

Další osudy budovy

V říjnu roku 1786 Josef II. při své návštěvě Prahy poukázal na málo využitou budovu ústavu. Na sklonku roku 1786 a začátkem roku 1787 se začalo uvažovat o umístění nemocnice do těchto prostor, v dubnu 1787 předložil Herget projekty na přestavbu. 18. září 1788 byl z Vídně poslán elaborát s pokyny pro organizaci chudinské zdravotní péče, který počítal s umístěním nemocnice a blázince na Dobytčím trhu a obsahoval i požadavky na úpravy ústavu šlechtičen pro účely zdravotnictví.[8] Dekretem Josefa II. z roku 1788 byla zřízena nemocnice a zaopatřovací ústav bláznů (otevřeno 1790). Stavební úpravy provedl F. Pawiczek podle projektu Františka Antonína Hergeta z roku 1789. Další výraznější přestavby a rozšíření byly provedeny v letech 1838–1839, 1845, 1848–1855. Úpravy z let 1790 a 1839 připomínají pamětní nápisy/desky na průčelích budov. Areál nemocnice byl postupně doplňován mladšími budovami, v 19. a 20. století došlo k přestavbám a přístavbám pavilonů.[9]

V Norbertinu

Od roku 1787 se sídlem ústavu šlechtičen stala budova Norbertina na Starém Městě. Budova čp. 655 z let 1637–1640 při kostele svatého Norberta byla původně premonstrátským seminářem a gymnáziem. Roku 1928 byla zbořena a na místě vznikly v linii nové uliční čáry funkcionalistické novostavby s nárožním palácem Kotva od Jana Žáka. Brutalistní obchodní dům Kotva byl dostavěn v roce 1975 podle projektu architektů Vladimíra a Věry Machoninových.[10]

Reference

  1. ↑ MAŠEK Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. Díl I. (A-M). Praha Argo 2010, s. 57
  2. ↑ EKERT František, Posvátná místa král. hl. města Prahy II. díl, Praha 1884, s. 182
  3. ↑ a b c ŽÁKOVÁ, Michaela. Tereziánský ústav šlechtičen na Pražském hradě. Dizertační práce, vedoucí Županič, Jan. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav světových dějin, 2019, st. 100-101
  4. ↑ František Eckert: Posvátná místa královského hlavního města Prahy, svazek I, reprint vydání z roku 1883, Volvox Globator, Praha, 1996
  5. ↑ a b Olga Broulímová: Výchova a vzdělávání šlechtičen v českých zemích 18.–19. století, bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta, Ústav českých dějin, Praha, 2013, vedoucí práce Luboš Velek
  6. ↑ Jan Nepomuk Assmann: Bývalý novoměstský ústav šlechtičen u sv. Andělů v Praze, Res Musei Pragensis. Měsíčník Muzea hlavního města Prahy. Praha : Muzeum hlavního města Prahy, 1999, 12x16 s. 0862-4984 9, č. 4, (1999,) s. 1-7
  7. ↑ KOLÁČNÝ Ivan, Řády a vyznamenání Habsburské monarchie. Praha 2006, s. 150-152.
  8. ↑ Historie VFN Archivováno 9. 9. 2018 na Wayback Machine., Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
  9. ↑ Všeobecná fakultní nemocnice, Památkový katalog, katalogové číslo 1000152203, Národní památkový ústav
  10. ↑ Praha - Ústav šlechtičen, Zaniklé obce a objekty

Literatura

  • Jan Nepomuk Assmann: Bývalý novoměstský ústav šlechtičen u sv. Andělů v Praze, Res Musei Pragensis. Měsíčník Muzea hlavního města Prahy. Praha : Muzeum hlavního města Prahy, 1999, 12x16 s. 0862-4984 9, č. 4, (1999,) s. 1-7
  • Olga Broulímová: Výchova a vzdělávání šlechtičen v českých zemích 18.–19. století, bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta, Ústav českých dějin, Praha, 2013, vedoucí práce Luboš Velek

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Marie Gabriela Lažanská z Bukové, odznaky abatyše.jpg
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Odznaky na portrétu Marie Gabriely Lažanské z Bukové jako okněžněné abatyše novoměstského Ústavu šlechtičen v Prazeː abatyší černý kříž ve zlatém poli a členský odznak s andělem strážcem vedoucím za ruku dítě, po roce 1715, zámek Chyše
Praha VFN 2.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Všeobecná fakultní nemocnice v Praze