Novoveská hornatina
| Novoveská hornatina | |
|---|---|
 Pohled směrem na Novou Ves v Horách | |
| Nejvyšší bod | 852 m n. m. (Mračný vrch) |
| Rozloha | 55,54 km² |
| Nadřazená jednotka | Loučenská hornatina |
| Sousední jednotky | Flájská hornatina, Rudolická hornatina |
| Stát |  Česko |
| Povodí | Bílina |
| Souřadnice | 50°35′49″ s. š., 13°29′48″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Novoveská hornatina (ve starším členění Novoveská vrchovina[1]) představuje jeden z geomorfologických okrsků Loučenské hornatiny. Tato část Krušných hor se nachází v okrese Most. Na severu je ohraničena státní hranicí s Německem, na západě sleduje hranice linii zhruba ve směru Nová Ves v Horách – vrch Čihadlo – údolí Albrechtického potoka a na východě ji od sousední Flájské hornatiny odděluje Šumenské údolí. Mezi nejvýznamnějšími města a obce patří Litvínov a Horní Jiřetín při úpatí Krušných hor a ve vyšších polohách Nová Ves v Horách, Křížatky, Mníšek s hraničním přechodem a lyžařské středisko Klíny.
Vrchovina je charakteristická především velmi prudkým svahem, v němž jsou vyhloubena údolí.[2] K nejvýraznějším z nich patří Hamerské a Mariánské údolí, kterým vede silnice z Horního Jiřetína do Nové Vsi v Horách. Samotná hřebenová partie je plochá, čímž ostře kontrastuje se sousední Rudolickou hornatinou a Flájskou hornatinou. Nadmořská výška celého území dosahuje sotva 800 m, jen výjimečně ji přesahují Mračný vrch (852,2 m, nejvyšší bod okrsku[3]), Kamenec (813,7 m), Větrný vrch (799,8 m), Čihadlo (792,3 m) nebo Jeřabina (788 m).
K hlavním tokům oblasti patří hraniční potok Svídnice (na německém území Schweinitz) a Loupnice, na níž byla v letech 1910–1913 vystavena údolní nádrž Janov (též Mostecká přehrada) a dodnes slouží k zásobování pitnou vodou v oblasti Podkrušnohoří. Jinými důležitými toky jsou Jiřetínský potok v Mariánském údolí a Albrechtický potok, který dříve sloužil k plavení dřeva z hřebene.
Stejně jako v ostatních částech východního Krušnohoří i zde se setkáváme s kontrastem mezi vegetací svahové části a hřebene, tzn. zachovalé bučiny naproti obnovovanému lesu, v dřívějších dobách zničeném vlivem imisní zátěže.
Zajímavými částmi území jsou přírodní rezervace Černý rybník s přilehlým vrchovištěm, který je pramennou oblastí Svídnice a Bílého potoka, dále rozhledna na Jeřabině, Strážný vrch nad Novou Vsí se skupinou větrných elektráren[4] a vodní nádrž Janov s nejvyšší zděnou hrází v České republice (vysoká je 53 m.[5]
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Praha: Academia, 1987. 584 s. Heslo Novoveská vrchovina, s. 378–379.
- ↑ BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIIA-2B Loučenská hornatina, s. 117.
- ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Novoveská hornatina, s. 322.
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-08-15]. Dostupné online.
- ↑ Povodí Ohře Chomutov. Přehrady Povodí Ohře [online]. Chomutov: Povodí Ohře Chomutov, 2010 [cit. 2016-08-15]. Kapitola Janov, s. 10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Pohled od Malého Háje na Horu Svaté Kateřiny, Deutschneudorf a Novou Ves v Horách