Numa Pompilius

Numa Pompilius
Numa Pompilius na staré římské minci
Narození	21. dubna 753 př. n. l. Cures
Úmrtí	671 př. n. l. (ve věku 81–82 let)
Národnost	Sabinové
Povolání	starořímský politik a Ancient Roman priest
Nábož. vyznání	náboženství ve starověkém Římě
Choť	Tatia Lucretia Egeria
Partner(ka)	Egeria
Děti	Pompilia Mamercus Calpus Pomponius Pinus
Rodiče	Pompo
Příbuzní	Ancus Marcius (vnuk)
Funkce	římský král (715–673 př. n. l.)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 2.5

Numa Pompilius (údajně 750–672 př. n. l.) byl legendární druhý římský král, nástupce Romulův. Podle pozdějších římských historiků měl panovat v letech 715–672 př. n. l., město upevnil, sjednotil a zvelebil. Na rozdíl od bojovného Romula se snažil zjemnit římské mravy, podporoval přísné dodržování hranic a mezí a velmi se zasloužil o bohoslužbu.

Prameny

Nejstarší zprávy o Numovi pocházejí ze 3. stol. př. n. l. a vydatnější až z poměrně pozdních pramenů klasické doby, jako je Livius († 17) nebo Plútarchos († 127). Ti sice nepochybně čerpali ze starších zdrojů, jejich zprávy však mají legendární povahu a někde patrně jen vysvětlují pozdější zvyky a skutečnosti (etiologie).

Život a působení

Numa žil se svou ženou v Cures v zemi Sabinů a po smrti Romulově teprve na naléhání svého tchána, sabinského krále Tita Tatia a přátel přijal nabídku stát se králem Říma. Ve snaze omezovat násilí zrušil Romulovu třistačlennou osobní stráž (celeres, tj. „rychlí“) a všemožně podporoval náboženství včetně ochrany mezí. Na Kapitolu postavil chrám bohyni Fides, strážkyni daného slova. Proměnil Řím v souvislé sídlo, obyvatele zařadil do řemeslných cechů a okolní sedláky organizoval do okresů (pagus). Zakázal krvavé oběti, kultu bohyně Vesty a jejím vestálkám dal pevný řád a vybudoval chrám boha Janua. Reorganizoval také kněžstvo a založil třídu fetiálů, kteří jediní měli právo vyhlašovat válku. Romulův desetiměsíční kalendář doplnil na dvanáctiměsíční (tj. patrně zahrnul i dva zimní měsíce), stanovil svátky a soudní dny. O svých ustanoveních tvrdil, že vznikala po poradě s nymfou Egerií v posvátném háji.^[1]

Měl prý jedinou dceru Pompilii a jeho zeť byl budoucí první pontifex maximus Numa Marcius. Jejich syn byl pozdější král Ancus Marcius. Po smrti nebyl Numa spálen, ale pochován v kamenném sarkofágu pod Janiculem. Jeho nástupcem se stal Tullus Hostilius.

Vliv

O Numovi se často tvrdilo, že byl žákem Pythagorovým, ačkoli už Livius namítá, že ten žil až o dvě století později. Roku 181 př. n. l. byl pod Janiculem objeven hrob s prázdným sarkofágem a kamennou schránkou s nápisem, že obsahuje spisy Numy Pompilia, totiž 7 (nebo 12) latinských svitků o římské bohoslužbě a 7 (nebo 12) řeckých o filosofii. Když si je několik znalých lidí přečetlo, předali je prétorovi a ten usoudil, že by se měly spálit; to se pak rozhodnutím senátu také stalo. Patrně šlo o falsifikovaná zjevení nymfy Egerie, která by mohla narušit náboženský řád města. Na tuto pověst naráží sv. Augustin v knize „O městě Božím“.

Velký zájem o Numu Pompilia jako státníka a zákonodárce začíná ve 12. století u Jana ze Salisbury a pokračuje pak po celé renesanční období. O Numovi psal Francesco Petrarca, Niccolò Machiavelli, Bartolomé de las Casas, Montesquieu i Jean-Jacques Rousseau.

Odkazy

Reference

Literatura

• Plútarchos, Životopisy, život Numy Pompilia.
• Livius, Ab urbe condita, kniha 1
• Ottův slovník naučný, heslo Numa Pompilius. Sv. 18, str. 500

Související články

• Pontifex
• Seznam římských králů
• Starověký Řím

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Numa Pompilius na Wikimedia Commons
• (anglicky)
• Unearthing Rome's king from the History News Network