Nuno Borges

Nuno Borges
Nuno Borges v Bordeaux (2022)
Stát	Portugalsko Portugalsko
Datum narození	19. února 1997 (26 let)[1]
Místo narození	Maia, Portugalsko[1]
Výška	185 cm[1]
Hmotnost	78 kg[1]
Profesionál od	2019[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 160 193 USD
Tenisová raketa	HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů	20–28
Tituly	0 ATP, 5 challengerů, 10 ITF
Nejvyšší umístění	63. místo (10. dubna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (2024)
French Open	2. kolo (2023)
Wimbledon	1. kolo (2022, 2023)
US Open	2. kolo (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů	14–7
Tituly	1 ATP, 9 challengerů, 7 ITF
Nejvyšší umístění	69. místo (19. září 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2024)
Wimbledon	2. kolo (2022)
US Open	2. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240122a22. ledna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nuno Borges (* 19. února 1997 Maia, Norte) je portugalský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal patnáct titulů ve dvouhře a šestnáct ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2023 na 63. místě a ve čtyřhře v září 2022 na 69. místě. Trénují ho Rui Machado a Hugo Anao.^[3][1]

V portugalském daviscupovém týmu debutoval v roce 2021 klužskou 1. světovou skupiny proti Rumunsku, v níž s Joãem Sousem prohráli čtyřhru. Rumuni zvítězili 3:1 na zápasy. Do února 2024 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 4–1 ve dvouhře a 2–3 ve čtyřhře.^[4]

Tenisová kariéra

V letech 2015–2019 vystudoval kineziologii na Mississippské státní univerzitě, kterou reprezentoval v týmu Buldoků. V závěrečném ročníku 2019 se stal finalistou celostátního mistrovství NCAA^[5] a byl vyhlášen hráčem roku univerzitní asociace ITA (Intercollegiate Tennis Association).^[6]

Na okruhu ATP Tour debutoval antukovým Estoril Open 2021, na němž postoupil jako člen čtvrté světové stovky přes Broadyho a Carballése Baenu z kvalifikace.^[7] Na úvod dvouhry přehrál šedesátého prvního hráče žebříčku Jordana Thompsona, než jej vyřadil Chorvat Marin Čilić.^[8]

Druhý turnaj na túře ATP si zahrál na Estoril Open 2022, kde mu po zisku divoké karty skrečoval Pablo Andújar. Následně jeho cestu soutěží ukončila světová devětadvacítka Frances Tiafoe.^[9] Do estorilské čtyřhry obdržel s krajanem Franciscem Cabralem také divokou kartu. V semifinále přehráli nejvýše nasazené Jamieho Murrayho s Michaelem Venusem. V boji o titul zdolali argentinsko-švédskou dvojici Máximo González a André Göransson. Bodový zisk oba poprvé posunul do elitní stovky deblové klasifikace, Cabrala na 80. místo a Borgese na 99. příčku.^[10] Do grandslamu premiérově zasáhl v singlu French Open 2022 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Thomas Fabbiano, Felipe Meligeni Alves a Zsombor Piros. V úvodním kole však nenašel recept na dvacátého pátého hráče žebříčku Karena Chačanova.^[11] Shodný scénář prožil i ve Wimbledonu 2022. Po výhře v kvalifikačním kole nad Australanem Maxem Purcellem jej v úvodním duelu na trávě All England Clubu porazil Američan Mackenzie McDonald.^[12][13]

Hlavní soutěž série Masters si poprvé zahrál na březnovém Miami Open 2023, kde zvládl kvalifikační utkání s Johnsonem a Gojem. Časnou porážku v miamské dvouhře mu přivodil Fin Emil Ruusuvuori ze šesté světové desítky. Rovněž na evropských turnajích jarní antukové sezóny 2023 vypadl v prvních či druhých kolech, na Barcelona Open se světovou dvojkou Carlosem Alcarazem,^[14] na Mutua Madrid Open s Marcosem Gironem^[15] a na Internazionali BNL d'Italia s pátým mužem klasifikace Stefanosem Tsitsipasem.^[16] První grandslamové osmifinále se zahrál na Australian Open 2024, kde startoval z pozice šedesátého deváté muže žebříčku. Po výhrách nad Němcem Maximilianem Martererem a nasazeným Španělem Alejandrem Davidovichem Fokinou, si připsal první kariérní výhru nad členem první dvacítky, světovou třináctkou Grigorem Dimitrovem. Stal se tak prvním Portugalcem v osmifinále dvouhry australského majoru a po Joãu Sousovi druhým v této fázi grandslamu.^[17] Ve čtvrtém kole jej zastavila světová trojka Daniil Medveděv po čtyřsetovém průběhu.^[18] Po skončení debutoval v elitní světové padesátce žebříčku.^[17]

Finále na okruhu ATP Tour

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	duben 2022	Estoril, Portugalsko	antuka	Francisco Cabral	Máximo González André Göransson	6–2, 6–3

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Dvouhra (15 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	červenec 2017	Setúbal, Portugalsko	tvrdý	João Monteiro	6–3, 6–0
2.	červenec 2017	Idanha-a-Nova, Portugalsko	tvrdý	Andrés Artuñedo	7–6(7–4), 6–4
3.	srpen 2018	Caldas da Rainha, Portugalsko	antuka	Daniel Batista	6–0, 6–2
4.	listopad 2018	Pensacola, Spojené státy	antuka	Ricardo Rodríguez-Pace	6–4, 6–3
5.	červen 2019	Setúbal, Portugalsko	tvrdý	Frederico Gil	6–3, 6–4
6.	červenec 2019	Idanha-a-Nova, Portugalsko	tvrdý	Frederico Gil	3–6, 6–3, 6–2
7.	leden 2020	Monastir, Tunisko	tvrdý	Zizou Bergs	6–4, 7–6(8–6)
8.	září 2020	Sintra, Portugalsko	tvrdý	Gastão Elias	6–2, 6–2
9.	listopad 2020	Quinta do Lago, Portugalsko	tvrdý	Michael Geerts	6–0, 6–1
10.	únor 2021	Antalya, Turecko	antuka	Miljan Zekić	6–4, 3–3skreč
1.	listopad 2021	Antalya, Turecko	antuka	Ryan Peniston	6–4, 6–3
2.	duben 2022	Barletta, Itálie	antuka	Miljan Zekić	6–3, 7–5
3.	únor 2023	Monterrey, Mexiko	tvrdý	Borna Gojo	6–4, 7–6(8–6)
4.	březen 2023	Phoenix, Spojené státy	tvrdý	Alexandr Ševčenko	4–6, 6–2, 6–1
5.	prosinec 2023	Maia, Portugalsko	antuka (h)	Benoît Paire	6–1, 6–4

Čtyřhra (16 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	červen 2017	Lisabon, Portugalsko	tvrdý	Francisco Cabral	Sam Barry Bradley Mousley	6–1, 3–6, [10–5]
2.	červenec 2017	Setúbal, Portugalsko	tvrdý	Francisco Cabral	Harry Bourchier Daniel Nolan	7–6(7–4), 6–4
3.	červen 2018	Póvoa de Varzim, Portugalsko	tvrdý	Francisco Cabral	Romain Bauvy Hugo Voljacques	6–4, 6–4
4.	červenec 2018	Castelo Branco, Portugalsko	tvrdý	Francisco Cabral	Maxime Tchoutakian Hugo Voljacques	6–4, 6–4
5.	červenec 2019	Idanha-a-Nova, Portugalsko	tvrdý	Francisco Cabral	Francisco Dias Gonçalo Falcão	6–4, 6–3
6.	říjen 2020	Setúbal, Portugalsko	tvrdý	Francisco Cabral	Mateus Alves Igor Marcondes	6–2, 6–7(5–7), [10–7]
7.	únor 2021	Antalya, Turecko	antuka	Alex Rybakov	Jacopo Berrettini Raúl Brancaccio	4–6, 7–6(7–1), [10–6]
1.	11. dubna 2021	Oeiras, Portugalsko	antuka	Francisco Cabral	Pavel Kotov Ceng Čchun-sin	6–1, 6–2
2.	25. září 2021	Braga, Portugalsko	antuka	Francisco Cabral	Jesper de Jong Bart Stevens	6–3, 6–7(4–7), [10–5]
3.	6. listopadu 2021	Tenerife, Španělsko	tvrdý	Francisco Cabral	Džívan Nedunčežijan Purav Radža	6–3, 6-4
4.	27. listopadu 2021	Manamá, Bahrajn	tvrdý	Francisco Cabral	Maximilian Neuchrist Michail Pervolarakis	7–5, 6–7(5–7), [10–8]
5.	11. prosince 2021	Maia, Portugalsko	antuka	Francisco Cabral	Andrej Martin Gonçalo Oliveira	6–3, 6–4
6.	18. prosince 2021	Maia, Portugalsko	antuka (h)	Francisco Cabral	Piotr Matuszewski David Pichler	6–4, 7–5
7.	2. dubna 2022	Oeiras, Portugalsko	antuka	Francisco Cabral	Sandžar Fajzijev Markos Kalovelonis	6–3, 6–0
8.	9. dubna 2022	Oeiras, Portugalsko	antuka	Francisco Cabral	Zdeněk Kolář Adam Pavlásek	6–4, 6–0
9.	7. května 2022	Štvanice, Praha, Česko	antuka	Francisco Cabral	Andrew Paulson Adam Pavlásek	6–4, 6–7(3–7), [10–5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nuno Borges (tennis) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nuno Borges na Wikimedia Commons
• Nuno Borges na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Nuno Borges na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Nuno Borges na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Nuno Borges na X (dříve Twitteru)
• Nuno Borges na Instagramu