Nutrie říční

Jak číst taxoboxNutrie říční
alternativní popis obrázku chybí
Nutrie říční
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďkorovití (Echimyidae)
Rodnutrie (Myocastor)
Kerr, 1792
Binomické jméno
Myocastor coypus
(Molina, 1782)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nutrie říční (Myocastor coypus, známá též jako vodní krysa, řekomyš americká, řekomyš bonárská, bobr bahenní, bobr jihoamerický, koypu či Mus coypus) je velký hlodavec původem z Jižní Ameriky[2], ve světě často chovaný na kožešinu (ceněnou zejména ve východní Evropě a střední Asii) a maso. V mnoha teplejších oblastech severní polokoule se podařilo z chovu uniknuvším[kdy?] jedincům založit místní populace, čímž se nutrie zařadila na seznam invazních druhů. Mezinárodní unií pro ochranu přírody IUCN byla v roce 2000 zařazena mezi 100 nejhorších invazních druhů světa.

Popis

lebka nutrie

Velikostně se nutrie nacházejí přibližně mezi ondatrou a bobrem – tělo dospělé nutrie je dlouhé 40–70 cm, ocas je dlouhý 30–45 cm. Dospělé nutrie váží obvykle 5–6 kg, dobře živený alfa samec může dosáhnout 10 kg, samec vykrmený v zajetí až 12 kg. Její ocas je na průřezu oválný, šupinatý a řídce pokrytý štětinovitými chlupy.[3]

Výskyt

Nutrie říční je řazena do čeledi korovitých (Echimyidae), v tradičních systémech vystupovala v rámci samostatné čeledi nutriovitých (Myocastoridae).[4] V současné době[kdy?] se vyskytuje ve volné přírodě na všech kontinentech mimo Antarktidu a Austrálii, o přirozený výskyt se však jedná pouze v Jižní Americe. Za obtížný invazní druh je považována v Jižní Koreji, jižním Japonsku, jihozápadní Číně, v povodí řeky Mississippi, jižní Evropě, centrální Asii a na Blízkém východě. Její rozšíření do severnějších oblastí je omezeno tím, že jde o spíše subtropické zvíře špatně snášející delší mrazivé zimy. Ty dokážou její populaci spolehlivě zredukovat. Daná vlastnost se projevuje expanzí směrem do hloubi mírného pásu v časech mírných zim a vyhynutím těchto exponovaných okrajových populací, pokud v zimě přituhne.

Nutrie říční se postupně zabydluje[kdy?] i v Česku, například v pražském Podolí u břehu Vltavy a Hradci Králové na soutoku Orlice a Labe. Může se ojediněle vyskytnout v blízkosti lidských obydlí, nejčastěji v blízkosti vody.[5]

Invaze

Nutrie říční je považována za invazní druh.[kdy?] Je zařazena na seznamu 100 nejhorších invazních druhů[kdy?] podle Mezinárodního svazu ochrany přírody, a to především kvůli poškozování mokřadních a pobřežních habitatů.[6] Od roku 2016 je i na evropském Seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii. V České republice způsobují populace nutrií problémy například v povodí řek Vltavy, Berounky a Labe.[7][kdy?]

Nutrie byly v roce 1924 dovezeny z Argentiny na farmu v Jablonném nad Orlicí jako první v Evropě, o deset let později bylo již v Česku 100 farem s nutriemi. Zhruba od 70. let 20. století se v přírodě začaly objevovat nutrie uniklé ze zajetí, po roce 2000 začaly vytvářet v některých oblastech i polodivoké populace. Těžiště výskytu spadá do teplejších nížin středních a východních Čech, Moravy a Slezska.[8] V české přírodě se nutrie vyskytuje přibližně od 60. let 20. století, zpočátku však byla její populace málo početná a byla přehlížena.[9]

Nutrie říční v Česku není lovnou zvěří, ale je vyjmenována mezi druhy, které může podle zákona o myslivosti usmrcovat hospodář a myslivecká stráž. Změny početnosti lze odvozovat z počtu evidovaných mysliveckých zástřelů. Ve výkazech mysliveckého hospodaření se poprvé objevila v roce 2003. První tři roky bylo vykazováno ročně v průměru kolem 300 ulovených jedinců, od té doby úlovek exponenciálně narůstá a v roce 2016 přesáhl 6000 jedinců.[9] Zatímco v roce 2003 bylo v Česku evidováno 158 odstřelených nutrií, v roce 2013 už jich bylo odstřeleno přes 1900,[10] v roce 2019 to bylo 7722 jedinců.[8]

V Anglii se podařilo nutrii kompletně vyhubit, podílelo se na tom 24 profesionálních lovců po dobu 8 let.[8]

Stanoviště

Nutrie říční žijí na hustou vegetací pokrytých březích potoků, jezer a řek či v zarůstajících bažinách. V březích si budují nory s chodbami dlouhými 15 a více metrů.[zdroj?] Aktivní jsou hlavně za šera, přičemž se obvykle nevzdalují více než 180 m od nory.[zdroj?] Jsou vynikající plavci a podstatnou část své aktivity vyvíjejí ve vodě. Na nohou mají plovací blány a jejich nozdry jsou posunuty dopředu a nahoru. Okolo tlamy mají hmatové vousky, které jim ve vodě umožňují snadněji hledat potravu. Výrazné jsou oranžové hlodáky.

Potrava

Nutrie říční s vylovenou škeblí rybničnou na Lítožnickém rybníku

Nutrie se živí kořeny a bylinami – potravu si vyhrabávají, nebo se pasou na březích a podél břehů. Potravu si dokáže přidržet předními končetinami. Větší množství jedinců dokáže zcela spást pobřežní a příbřežní vodní vegetaci a rozhrabat břehy, čímž přispívá k jejich erozi. Velmi nepříjemná je tato jejich aktivita, pokud si k ní vyberou sypané hráze, které pak mohou rychle znehodnotit a uvést do havarijního stavu. Další nepříjemností je, že jsou hostiteli pro nematodální parazity, které mohou napadat člověka (jde zejména o druh Strongyloides myopotami napadající kůži člověka). V chovech je základem krmné dávky zelená píce v letních měsících, v zimních měsících seno, pařené brambory, krmná řepa či mrkev a jadrné krmivo (oves, ječmen, pšenice, kukuřice), a to nejčastěji v podobě šrotovaného krmiva. Přestože byly nutrie dlouho pokládány za výhradní býložravce, v případě příležitosti si potravu zpestřují škeblemi, vejci i rybami.[11]

Rozmnožování

Mláďata nutrií se rodí po celý rok, pohlavní dospělosti dosahují nejdříve do 4 měsíců. Rychlost dospívání je přímo úměrná dostatku kvalitní potravy, což znamená, že v mírném pásu mláďata narozená v zimě vyrůstají pomaleji. Březost trvá asi 130 dnů, v jednom vrhu je obvykle 5–6 mláďat. Mláďata mohou přežít odstavení od kojení již po pěti dnech, nicméně průměrná doba kojení je 5–6 týdnů.

Ve volné přírodě vzniká následující sociální uspořádání. V polygamní sociální skupině vládne alfa samice, jí je podřízen alfa samec (v době říje se vedení prohodí). Mladé samice si vytvářejí teritoria částečně se kryjící s teritoriem matky, mladí samci jsou z rodiny vypuzeni.

Využití

Nutrie panáčkuje na Střeleckém ostrově v Praze
Nutrie říční

Chov nutrií je mnohem náročnější než třeba chov králíků nebo drůbeže. I zkušený chovatel by měl počítat se ztrátami okolo patnácti procent, začátečník samozřejmě ještě s vyššími. Nejčastější příčinou je nevhodné krmivo. Nutrie jsou mimořádně náchylné k chorobám žaludku a zažívacího traktu vůbec, takže všechna potrava musí být kvalitní. Zatuchlé, namrzlé nebo i jen zapařené krmení může lehce vyvolat nadýmání, popřípadě záněty. Nebezpečná je píce sklizená z chemicky ošetřených míst nebo taková, která obsahuje jedovaté byliny (ocún, blín, pryšec, sasanka, …). Mezi větvemi, které dáváme k ohryzu, by neměla převládat vrba nebo jíva. Nutriím hrozí i jiná onemocnění. Hustá kožešina je v zimě nechrání před omrzlinami (nejčastěji na lysém ocase a končetinách) a v létě naopak bývá příčinou přehřátí organismu, příliš studené podlahy v kotcích mohou způsobovat záněty močových cest. Nutrie také snadno podléhají šoku, například pokud se nutrie zachytí hlodáky za pletivo nebo mříže své ubikace a zůstane tak viset, během několika minut uhyne následkem šoku.[zdroj⁠?!]

V zajetí je nutrie chována pro maso nebo pro kožešinu, obvykle se ale jedná pouze o malochovy. Kromě standardního plemene (hnědá kožešina) se podařilo vyšlechtit další plemena. Dominantní (viz mezialelové interakce – úplná dominance) jsou např. odrůdy bílá, černá a zlatá, recesívní pak stříbrná, pastelová, safírová, perlová. V Česku má chov nutrií dlouhou tradici již od roku 1928[zdroj?]. Rozmach nastal v období 60.–80. let, ale pak, za úpadku státem dotovaných velkochovů, došlo k poklesu chovaných zvířat. V důsledku nezájmu a chybějící mladé chovatelské generaci je chov nutrií v Česku ohrožen, resp. hrozí reálné nebezpečí zmizení plemen, patřících k národnímu dědictví – nutrie standardní, nutrie zlaté a nutrie přeštické. Záchranu a dohled nad genetickou rezervou má Národní referenční středisko genetických zdrojů Výzkumného ústavu živočišné výroby. Maso nutrie je libové a lehce stravitelné, takže se hodí jako výživa pro nemocné.

Plemena nutrií

Související informace naleznete také v článku Plemena nutrií.

Plemena nutrií se dělí podle zbarvení srsti na hnědé (standardní), stříbrné a přeštické.

Odkazy

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Nutrie říční, s. 227. 
  3. Anděra et al. 2012, s. 170.
  4. ZIMA, J.; MACHOLÁN, M, 2021. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. S. 206. 
  5. RAMBOUSKOVÁ, Michaela. Hradec se pře s Povodím Labe, přemnožené nutrie dál podrývají břehy. iDnes [online]. 7. 6. 2016 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 
  6. Global Invasive Species Database (2020). Downloaded from http://www.iucngisd.org/gisd/100_worst.php on 28-01-2020.
  7. Vladimír Socha: Invazivní druhy: Nezvaní návštěvníci z řad rostlin i živočichů, 100+1 zahraniční zajímavost, 13. 9. 2022
  8. a b c Tomáš Görner: Myocastor coypus, Invazivní druhy, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, aktualizováno 24. 5. 2022
  9. a b Miloslav Homolka: Nutrie říční invazivní druh – neřešený problém, Myslivost 3/2018, str. 36
  10. Mělnické radnici dělají přemnožené nutrie starost, ČT24, 8. 7. 2015
  11. HERMANOVÁ, Nikola. Vlastnosti a zpracování masa nutrií. Brno, 2015 [cit. 16.04.2024]. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav technologie potravin. . s. 11. Dostupné online.

Literatura

  • ANDĚRA, Miloš; GEISLER, Jiří. Savci České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 285 s. ISBN 978-80-200-2185-4. Kapitola Nutrie říční, s. 170–171. 
  • AULAGNIER, Stéphane, a kol. Savci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Překlad Robert Doležal. 1. vyd. Plzeň: Ševčík, 2018. 272 s. ISBN 978-80-7291-250-6. Kapitola Nutrie říční, s. 248. 
  • ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav. Nutrie — z farem do přírody. Živa. 2007, čís. 4, s. 182–184. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Myocastor coypus4.jpg
(c) I, J. Patrick Fischer, CC BY-SA 2.5
Nutria mit kleinen Enten im Wildpark Poing
Nutrie říční a škeble rybničná Lítožnický rybník 02.jpg
Autor: Skot, Licence: CC BY-SA 4.0
nutrie říční s vylovenou škeblí rybničnou – Lítožnický rybník, říjen 2023
Mapa Myocastor coypus.png
Distribution map of Myocastor coypus. Original zone (red) and zone where it has been introduced (pink).
Nutrie.jpg
Autor: Alexander.crooks, Licence: CC BY-SA 4.0
nutrie říční.
RagondinCrâne.jpg
Autor: Didier Descouens, Licence: CC BY-SA 4.0
Skull of Myocastor coypus (Coypu)