Ořešák

Jak číst taxoboxOřešák
alternativní popis obrázku chybí
Ořešák královský (Juglans regia)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbukotvaré (Fagales)
Čeleďořešákovité (Juglandaceae)
Rodořešák (Juglans)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ořešák černý

Ořešák (Juglans[1]) je rod rostlin z čeledi ořešákovité. Jsou to povětšině opadavé stromy s aromatickými, střídavými, lichozpeřenými listy. Květy jsou drobné, uspořádané v jednopohlavných jehnědovitých květenstvích a opylované větrem. Plodem je pseudopeckovice neboli oříšek v dužnatém obalu. Rod zahrnuje asi 21 druhů. Je rozšířen v mírném a subtropickém pásu severní polokoule a v horských oblastech Latinské Ameriky. Z opadaných listů a plodů a také z kořenů ořešáků se uvolňuje hnědě zbarvená látka zvaná juglon, která potlačuje rozvoj vegetace v okolí stromu (tzv. alelopatie).

Hospodářsky nejvýznamnějším druhem je ořešák královský, pěstovaný v mírných oblastech celého světa pro vlašské ořechy. Vyhledávány jsou také aromatické ořechy severoamerického ořešáku černého a některých dalších druhů. Ořešáky mají kvalitní, dekorativní a velmi ceněné dřevo. Některé druhy jsou zdrojem oleje nebo se používají k barvení. Význam mají i v medicíně.

Popis

Ořešáky jsou opadavé jednodomé stromy nebo výjimečně keře. Ořešák černý dorůstá výšky až 50 metrů. V centru větévek je (přinejmenším u ořešáků z mírného pásu) přehrádkovaná dřeň, zimní pupeny jsou kryté několika šupinami. Listy jsou střídavé, zpravidla lichozpeřené, složené z 5 až 31 lístků. Jednotlivé lístky jsou téměř či zcela přisedlé, na okraji pilovité nebo řidčeji celokrajné. Jizvy po opadu listů jsou velké, trojúhelníkovité až trojlaločné. Květy jsou uspořádané v oddělených jednopohlavných květenstvích. Samčí květenství jsou postranní a vyrůstají na starších, dvouletých větévkách, zatímco samičí květenství jsou vrcholová, vyrůstající na koncích letorostů. Květy mají čtyřčetný kalich a jsou podepřeny listenem a 2 listenci. V samičích květech je 7 až mnoho tyčinek. Samičí květy obsahují spodní semeník srostlý ze 2 plodolistů. Listen i listence jsou srostlé se semeníkem. Plodem ořešáku je pseudopeckovice s tlustou, víceméně dužnatou slupkou a oříškem uvnitř.[2][3]

Plod ořešáku

V minulosti panovaly jisté neshody nad tím, zda plody ořešáku označovat za oříšek, nebo za peckovici. Podle současné morfologie se jedná o pseudopeckovici neboli oříšek obalený dužnatou vrstvou, která se však neformuje ze stěny semeníku (jak by tomu bylo u pravé peckovice), nýbrž zdužnatěním kalicha a zákrovu. Oplodí je většinou nepukavé, pouze u nemnohých druhů (např. ořešák královský) za zralosti nepravidelně puká. Oříšek je dřevnatý, zpravidla se skulpturovaným povrchem, uvnitř rozdělený dvěma sekundárními a u řady druhů i dvěma terciárními přehrádkami. V průběhu klíčení semene skořápka plodu uprostřed puká a masité, olejnaté dělohy zůstávají v polovinách plodu.[4][5]

Rozšíření

Rod zahrnuje 21[6] až 23[7] druhů. Je přirozeně rozšířen v Americe, jihovýchodní Evropě a Asii.[7] Největší počet druhů roste v Americe. Jediným původním evropským druhem je ořešák královský. Jeho současný areál sahá od jihovýchodní Evropy přes jihozápadní Asii a země okolo Kaspického moře po Sin-ťiang na severozápadě Číny a přes svahy Himálaje po hory severního Myanmaru a jižní oblasti Číny. Podle výsledků paleobotanických výzkumů tento druh zmizel z jihovýchodní Evropy a jihozápadního Turecka s nástupem poslední doby ledové a opět se zde objevil ve druhém tisíciletí před naším letopočtem, pravděpodobně přičiněním lidí. Pylové záznamy ukazují, že v době železné kolem roku 1000 př. n. l. již byl ořešák královský v Evropě velmi hojně pěstován jako užitková rostlina.[8] Z Asie je mimo již zmíněného ořešáku královského udáváno ještě 5 druhů. Jejich areál zahrnuje Čínu, Japonsko, Koreu, Ruský Dálný východ na sever po Chabarovský kraj a Sachalin (ořešák mandžuský).

V USA se přirozeně vyskytuje 6 druhů ořešáků. Nejrozsáhlejší areál mají druhy ořešák černý a ořešák popelavý, jejichž rozšíření zabírá celou východní část severoamerického kontinentu. Zbývající druhy jsou výskytem omezeny na jih nebo jihozápad USA. Latinská Amerika hostí celkem 12 druhů. V Mexiku roste 5 druhů. V Jižní Americe se ořešáky vyskytují pouze v západních hornatých oblastech, rod není zastoupen v Brazílii, Paraguayi, Uruguayi a nezasahuje ani do Chile. Nejdále na jihu (v severozápadní Argentině a Bolívii) se vyskytuje Juglans australis.[9][3]

Ekologické interakce

Veverka s vlašským ořechem

Květy ořešáků jsou opylovány větrem. Plody poskytují potravu různým zvířatům, jako jsou hlodavci a někteří ptáci, zejména vrány. Tato zvířata také rozšiřují semena. Zejména veverky plody odnášejí i na větší vzdálenost od stromu a zahrabávají je do země jako zásobu potravy.[10][11] Semena ořešáku černého rozšiřuje v Severní Americe především veverka liščí (Sciurus niger). U ořešáku Juglans major bylo v Arizoně zjištěno, že rozšiřování stromu na nová místa je výrazně zpomaleno, pokud se na něm veverky nepodílejí.[10][12]

Obsahové látky a jedovatost

Význačnými obsahovými látkami ořešáků jsou zejména fenolické sloučeniny, juglon a syringaldehyd. Juglon patří mezi polycyklické chinony, což jsou velmi reaktivní a vesměs také toxické látky.[13] Je to hnědožlutě zbarvená látka, která je v živé tkáni ořešáku glykosidicky vázána v netoxické a bezbarvé podobě jako glykosid nucin (někdy nazývaný regianin). Ten při porušení tkáně nejprve hydrolyzuje na hydrojuglon (1,4,5-trihydroxynaftalen), který následně oxiduje kyslíkem či oxidačními činidly na toxický juglon (5-hydroxy-1,4-naftochinon). Tato látka způsobuje intenzivní hnědé zbarvení porušených listů, plodů i kůry ořešáků, ořechovců a dalších zástupců čeledi ořešákovité. Juglon je částečně rozpustný v horké vodě, dobře se rozpouští v alkoholu, chloroformu a dalších organických rozpouštědlech.[14][15] Nejvyšší obsah juglonu je v ořešáku černém. V suchých slupkách plodů dosahuje jeho obsah 6 až 17 mg na gram a vrcholí před dozráním plodů. V listech činí jen 1 až 2 mg a je nejvyšší na začátku sezóny.[16] Tenká hnědá slupka pokrývající jádra ořechů je bohatá na fenolické sloučeniny s antioxidačními účinky, které chrání olejnaté jádro před oxidací.

Koně mohou onemocnět akutním zánětem kopyt, pokud se jako podestýlka používají hobliny a piliny ořešáku černého nebo pokud jsou ustájeni v blízkosti stromu. Pyl může způsobit u koní i u lidí alergické reakce. Slupky z ořechů mohou u zvířat přivodit otravu vlivem mykotoxinu Penitrem A, vytvářeného plísní rodu Penicillium. Z tohoto důvodu by se neměly konzumovat žádné ořechy, jejichž slupky nesou známky hniloby. U psů jsou známy i smrtelné otravy.[15]

Alelopatie

Negativní vliv ořešáku na okolní vegetaci je znám již dlouho a zmiňoval jej již Plinius starší v 1. století př. n. l.[17] Je to jeden z nejznámějších případů alelopatie, tedy vztahu dvou organismů, při němž jeden potlačuje růst toho druhého vylučováním toxických metabolitů. Hlavní látkou podílející se v případě ořešáků na tomto jevu je juglon, zřejmě však spolupůsobí i další příbuzné látky a produkty štěpení. Jeho obsah je vysoký zejména v severoamerickém ořešáku černém.

Juglon se uvolňuje do půdy zejména z opadaných listů a dalšího organického opadu a je rovněž vymýván ze živých listů dešťovou vodou. Jeho uvolňování z kořenů ořešáku způsobují také některé oxidující látky uvolňované z kořenů jiných rostlin. U citlivých druhů rostlin působí juglon jako inhibitor buněčného dýchání. V postižené rostlině pak neprobíhá správně výměna kyslíku a oxidu uhličitého, která je nutná pro řádný průběh procesů fotosyntézy a vytváření energie. U některých rostlin, jako jsou např. rajčata, způsobuje také ucpání cév xylému kalusovým pletivem a následně poruchu příjmu vody od kořenů. Otrava se u rostlin může projevit zpomaleným růstem, částečným nebo celkovým uvadnutím nebo až odumřením rostliny. Toxická reakce je někdy velmi náhlá a rychlá a rostlina odumírá bez předchozích příznaků v průběhu jednoho nebo dvou dní. Juglon, uvolňovaný z rozkládajících se kořenů, zůstává v půdě i více než rok po odstranění stromu. Přitom dosah kořenů bývá značný, u ořešáku černého mohou přesahovat průměr koruny až o 25 metrů.[17][15]

Bylo zjištěno, že na toxickou reakci má velký vliv vlhkost půdy, respektive její provzdušnění. Juglon se hromadí zejména v podmáčených půdách, v nichž převládají anaerobní procesy a nedochází k jeho přirozené dekompozici. Naopak v dobře provzdušněných, propustných půdách je poměrně rychle metabolizován bakterií Pseudomonas putida, která jej využívá jako zdroj energie a uhlíku a štěpí jej na semialdehyd 2-hydroxymukonátu a pyruvát. V takových půdách se proto nemusí toxický účinek ani u citlivějších druhů projevit.[18][17][13]

Ze zahradních plodin jsou vůči juglonu odolné např. mrkev, fazol, kukuřice, vinná réva, cibule a pšenice. U některých dusík fixujících bobovitých rostlin bylo dokonce zjištěno, že významně posilují růst i kondici ořešáku. Mezi citlivé kulturní rostliny náleží jabloně, paprika setá, rajčata a tabák virginský, z okrasných dřevin většina jehličnanů s výjimkou jalovce, pěnišníky, mochnovec křovitý, lípy, skalníky a pivoňky. Ořešákové listí a ostatní opad je nutno alespoň 1 rok kompostovat, než je možno je použít jako mulč nebo kompost k citlivým rostlinám.[15][17] V ořešáku královském je obsah juglonu menší a toxické reakce rostlin proto nejsou tak časté. Přesto bylo zaznamenáno, že některé plodiny pod tímto stromem špatně rostou, mezi jinými rajčata, brambory a tolice vojtěška.[18]

Taxonomie

Nejblíže příbuzným rodem je dle výsledků molekulárních studií rod Pterocarya (lapina).[19] Rod Juglans je zejména na základě morfologie plodů, anatomie dřeva a uspořádání listů členěn do 4 sekcí.[6]

Zástupci

  • ořešák černý (Juglans nigra)
  • ořešák drobnoplodý (Juglans microcarpa), syn. ořešák skalní (J. rupestris)
  • ořešák japonský (Juglans ailantifolia), syn. ořešák Sieboldův (J. sieboldiana)
  • ořešák královský (Juglans regia), syn. ořešák vlašský
  • ořešák mandžuský (Juglans mandshurica)
  • ořešák popelavý (Juglans cinerea).[20][21]

Význam

Potravinářství

Řada druhů ořešáků poskytuje jedlé plody. Nejvýznamnější je ořešák královský, který je jednou z nejstarších pěstovaných ořechovin v historii lidstva a je pěstován ve většině zemí mírného pásu. V některých oblastech Balkánu, Střední Asie a Indického subkontinentu dosud roste divoce.[8] Z cizokrajných druhů je nejdůležitější Juglans neotropica (syn. J. honorei), rozšířený na severozápadě Jižní Ameriky, a rovněž některé severoamerické druhy, zejména ořešák černý z východních oblastí a druhy Juglans major, Juglans californica a Juglans hindsii z východu a jihovýchodu USA.[22][18] Druh Juglans sigillata je v jihočínském Jün-nanu již po dlouhý čas pěstován jako zdroj jedlého oleje.[23] Ořechy také slouží k výrobě různých likérů (v ČR např. známá ořechovka).

Dřevo

Ořešáky poskytují kvalitní, dekorativní a ceněné dřevo. Žádané je zejména dřevo ořešáku královského. Jádrové dřevo může být vlivem stanoviště světle až tmavě hnědé nebo i šedé, často je tmavě žilkované a obsahuje našedlé, nafialovělé nebo načervenalé vložky. Zvláště dekorativní bývá kořenicová struktura, stromy se proto za účelem výroby dýh vykopávají i s pařezovou částí. V současné době se tento materiál velmi obtížně shání a bývá proto nahrazován jinými, vesměs exotickými dřevy. Podobné dřevo má i jihoamerický druh Juglans neotropica. Bývá obchodováno pod názvem nogal. V Severní Americe je těžen zejména ořešák černý. Jeho dřevo má poměrně všestranné použití, nejčastěji se z něj vyrábějí dýhy, nábytek a obložení interiérů automobilů. Obchoduje se pod názvem black walnut.[24] Ořechové dřevo je pro vynikající vlastnosti, stálost a pěkný vzhled tradičně používáno na pažby pušek.[25]

Medicína

Juglon získávaný z ořešáku má účinky proti střevním parazitům, houbovým, virovým i bakteriálním infekcím a je používán při ošetřování úžehu. Také působí proti bakteriím podílejícím se na vzniku zubního kazu (Streptococcus mutans, Streptococcus sanguis) a některým dalším ústním patogenům (Porphyromonas gingivalis, Prevotella intermedia). Má rovněž projímavý účinek.[8]

Barvení

Juglon, získávaný ze slupek nezralých plodů ořešáku královského a také ořechovce pekanového (Carya illinoinensis), je tradičně (minimálně již od 17. století) používán k barvení gobelínů. Vlnu barví na hnědožlutou barvu, zatímco bavlnu do růžových odstínů. Alkoholický výluh nezralých slupek v kombinaci s kamencem sloužil k barvení vlasů.[14]

Pěstování

V České republice se lze zdaleka nejčastěji setkat s ořešákem královským neboli vlašským, který je pěstován v řadě kulturních kultivarů. Ve sbírkách botanických zahrad a arboret se pěstují i některé méně běžné druhy, zejména ořešák černý, ořešák mandžuský, ořešák japonský a ořešák popelavý.[26]

Světová produkce ořechů

V roce 2016 činila světová produkce více než 3,7 milionu tun neloupaných ořechů. Zemí s největší produkcí byla Čína, která se podílela na světové produkci 47,7 %. V Asii celkem bylo sklizeno přibližně 67,5 % celkového množství.[27]

Tabulka uvádí deset největších producentů ořechů v roce 2016:[27]

PořadíStátMnožství v tunách
1Čína Čína1 785 879
2USA Spojené státy americké607 814
3Írán Írán405 281
4Turecko Turecko195 000
5Mexiko Mexiko141 818
6Ukrajina Ukrajina107 880
7Chile Chile73 529
8Uzbekistán Uzbekistán53 116
9Francie Francie39 410
10Rumunsko Rumunsko34 095
svět celkem3 747 549

Odkazy

Reference

  1. Latinský termín Juglans pochází z Jovis glans, „Jupiterovy žaludy“: obrazně, správný ořech pro boha.
  2. WHITTEMORE, Alan T.; STONE, Donald E. Flora of North America: Juglans [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b LU, Anmin; STONE, Donald E.; GRAUKE, L.J. Flora of China: Juglans [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. STUPPY, Wolfgang. Glossary of Seed and Fruit Morphological Terms. Kew: Royal Botanical Gardens, 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-08. (anglicky)  Archivováno 8. 3. 2014 na Wayback Machine.
  5. STANDLEY, Paul C.; STEYERMARK, Julian A. Flora of Guatemala. Part III.. Fieldiana. 1952, čís. 24. Dostupné online. 
  6. a b ARADHYA, Mallikarjuna K. et al. Molecular phylogeny of Juglans (Juglandaceae): a biogeographic perspective. Tree Genetics & Genomes. 2007, čís. 3. 
  7. a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c THAKUR, Ajay. Juglone: A therapeutic phytochemical from Juglans regia L.. Journal of Medicinal Plants Research. Oct. 2011, čís. 5(22). Dostupné online. 
  9. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b VITTOZ, Pascal; ENGLER, Robin. Seed dispersal distances: a typology based on dispersal modes and plant traits.. Botanica Helvetica. Dec. 2007, čís. 117(2). Dostupné online. 
  11. WANG, Jing et al. Rodent-mediated seed dispersal of Juglans mandshurica regulated by gap size and within-gap position in larch plantations: Implication for converting pure larch plantations into larch-walnut mixed forests. Forest Ecology and Management. 2017, čís. 404. 
  12. Fire Effects Information System (FEIS): Juglans major [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b SCHMIDT, S.K. Degradation of juglone by soil bacteria. Journal of Chemical Ecology. 1988, čís. 14(7). Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-09.  Archivováno 9. 8. 2017 na Wayback Machine.
  14. a b SINGH, Har Bhajan; BHARATI, Kumar Avinash. Handbook of natural dyes and pigments. New Delhi: Woodhead Publishing, 2014. ISBN 978-93-80308-913. (anglicky) 
  15. a b c d LEUTY, Todd. Walnut Toxicity [online]. Ontario: Ministry of agriculture, food and rural affairs, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  16. LEE, Kuo-Chuan. Nature and occurence of juglone in Juglans nigra L. Master's thesis.. [s.l.]: Kansas State University, 1967. Dostupné online. (anglicky) 
  17. a b c d RIETVELD, J.W. Allelopathic effects of juglone on germination and growth of several herbaceous and woody species.. Journal of Chemical Ecology. 1983, čís. 9(2). Dostupné online.  Archivováno 23. 10. 2018 na Wayback Machine.
  18. a b c WILLIS, J.R. Juglans spp., juglone and allelopathy.. Allelopathy Journal. 2000, čís. 7(1). Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-22. 
  19. MANOS, Paul S.; STONE, Donald E. Evolution, phylogeny, and systematics of the Juglandaceae. Annals of the Missouri Botanical Garden. 2001, čís. 88(2). Dostupné online. 
  20. HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 2. Praha: SZN, 1978. 07-105-78. 
  21. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  22. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  23. MOTLEY, Timothy J.; ZEREGA, Nyree; CROSS, Hugh (eds.). Darwin's Harvest: New Approaches to the Origins, Evolution, and Conservation of Crops.. [s.l.]: Columbia University Press, 2006. ISBN 9780231508094. (anglicky) 
  24. WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7. 
  25. TROTTER, H. The common commercial timbers of India and their uses. Delhi: Government of India, Central Publication Branch, 1960. (anglicky) 
  26. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  27. a b statistika FAOSTAT, navštíveno 25. ledna 2018.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Flag of Iran.svg
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Juglans californica nut.JPG
Autor: Albarubescens, Licence: CC BY-SA 4.0
Juglans californica nut (Northern california black walnut)
Juglans cinerea male.jpg
Autor: Steven Katovich, USDA Forest Service, Licence: CC BY 3.0 us
Juglans cinerea, young leaves and male catkins
Древесина маньчжурского ореха.jpg
Autor: Гурьева Светлана (zooclub.ru), Licence: CC BY-SA 4.0
Древесина маньчжурского ореха, спил, кругляк
Καρυδιά 2838.JPG
Autor: Roula30, Licence: CC BY-SA 3.0
Η καρυδιά ( Καρυά, Juglans) ανήκει στην οικογένεια των Καρυοειδών. Tο πιο συνηθισμένο και γνωστό είδος είναι η Καρυά η βασιλική,λατινική ονομασία Juglans regia. Τα φύλλα της καρυδιάς είναι μεγάλα, μακριά, σύνθετα. Το κάθε φύλλο αποτελείται από 7-9 μικρά φύλλα, με ωοειδές σχήμα. Τα άνθη της είναι αφανή χωρίς πέταλα και τα αρσενικά σχηματίζουν ταξιανθίες. Ο κορμός της είναι παχύς και η διάμετρος του φτάνει τα 2,5 μέτρα. Η κοινή καρυδιά φτάνει σε ύψος τα 35 μέτρα και είναι γνωστή και με τις ονομασίες αγγλική ή περσική.
Juglans regia Echte Walnußfrucht 1.JPG
Autor: Böhringer Friedrich, Licence: CC BY-SA 2.5
Juglans regia (the Common walnut or Persian walnut), is the original walnut tree of the Old World.
Wood juglans regia.jpg
Autor: Achim Raschka (talk), Licence: CC BY-SA 3.0
Wood of 'Juglans regia
Syringaldehyde.svg
Structure of Syringaldehyde; 4-Hydroxy-3,5-dimethoxybenzaldehyde; Syringic aldehyde
Luxembourg Vianden Nut-fair 09.jpg
Autor: PlayMistyForMe, Licence: CC BY 3.0
Walnut liquor at the nut fair in Vianden, Luxembourg
Black walnut (SG) (32903712491).jpg
Autor: David Short from Windsor, UK, Licence: CC BY 2.0
Juglans nigra - ořešák černý.
Walnoot laddermerg 2-jarige twijg.jpg
(c) Rasbak, CC BY-SA 3.0
chambered pith of a 2-year-old walnut twig, late November
5-hydroxynaphthalene-1,4-dione 200.svg
Structure of 5-hydroxynaphthalene-1,4-dione
Juglans mandshurica var. sieboldiana female.JPG
Autor: Qwert1234, Licence: CC BY-SA 3.0
Juglans mandshurica var. sieboldiana,Female flower,Aizu area,Fukushima pref.,Japan
S1, S2, S3 (3542257521).jpg
Autor: A. Drauglis from Washington, DC, USA, Licence: CC BY 2.0

S1, S2, S3 24" to 26 3/4" long

7 1/2" to 8" wide
Juglans neotrop3.jpg
Autor: Whitney Cranshaw, Licence: CC BY-SA 3.0
Juglans neotropica leaves and fruit
Descriptive catalog - fall 1922 and spring 1923 (1922) (20852697526).jpg
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions

Title: Descriptive catalog : fall 1922 and spring 1923
Identifier: descriptivecatal1922chas (find matches)
Year: 1922 (1920s)
Authors: Chase Nursery Company; Henry G. Gilbert Nursery and Seed Trade Catalog Collection
Subjects: Nurseries (Horticulture) Catalogs; Shrubs Catalogs; Trees Catalogs; Fruit Catalogs; Gardening Equipment and supplies Catalogs; Nurseries (Horticulture); Shrubs; Trees; Fruit; Gardening
Publisher: Chase, Ala. : The Nursery
Contributing Library: U.S. Department of Agriculture, National Agricultural Library
Digitizing Sponsor: U.S. Department of Agriculture, National Agricultural Library

View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.

Text Appearing Before Image:
lllllhlMIIUIIIIIHIIII iiiiiiniiiiimiiiiiiiiiii 11 < 11111L t IJ1111L1111111 II.I CHASE'S "ALABAMA GROWN" NURSERY STOCK (IIIIII1UIIII IIIIMIMIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII PECANS—Continued. of nuts per acre is doubled and the owner gets the benefit during his lifetime; that the trees so planted will not be over-crowded for, say, twenty-five years. "Let posterity do the thin- ning," says Mr. Scott. They thrive best on deep, rich soil. Lands along the creeks and river valleys which are subject to occasional overflow and which are underlaid with a permanent water supply are most ideal for Pecan growing. It is always best to plant the trees where their tap roots will reach the water, but this is not absolutely necessary for their productiveness. All that is expected of a Pecan tree until it reaches bearing age is wood growth. It wTould follow that anything which is favorable to such growth should be available. Xo young Pecan tree should be starved for either moisture or plant food; therefore, they should have fre- quent and shallow cultivation, for such culti- vation conserves the moisture and makes the plant food available for the trees. When the trees become well established, say 8 or 10 years old, and it is found that they bear better without cultivation—cultivation should cease. No trees should be cultivated unless good re- sults from it. YIELD IN NITS AND DOLLARS. Mr. Scott has kept a careful record on an orchard of 30 trees, showing the average yield per tree as follows: Eighth year after planting, 20 lbs. Ninth year after planting, Z1V2 lbs. The varieties are Stuart, Schley, and Success. If planted 40 by 40 feet it requires 27 trees per acre. An average yield of 20 lbs. per tree at 60c per pound means $12.00 per tree, or $325 per acre the eighth year. He stated that the entire crop sold readily at 60c to 70c per pound f. o. b. shipping point. The largest and most profitable pecan tree that we have heard of is in Louisiana. It measures 5 feet in diameter. The branches spread 175 feet. It produced in 1919 nine barrels of nuts which sold for $450. Can any- one match this record? IIIIIIIIIIIIIIUIIIIIIIIIIIIIIIIIMIIIhl IIUlllllllillLIU Columbus, Miss., Mar. 30, 1922.—"I ordered several thousand trees from you last fall. They made a very fine appearance indeed, and all are now living." Birmingham, Ala., Mar. 14, 1922.—"In acknowl- edging the arrival of your wonderful selection of plants, I wish to express my deepest appreciation. May success be your password and your generosity Chase away unsuescess." Birmingham, Ala., Oct. 22, 1921.—"My May- flower Peach purchased from you and planted in March 1920, bore 26 peaches in 1921. My straw- berries have been wonderful." Japan Walnuts
Text Appearing After Image:
Chestnuts. Chestnuts A hardy ornamental tree with pleasing fo- liage. They grow best in well-drained soils with sunny exposures. PRICES—$1.00 each; $8.50 per 10. Spanish. A rapid-growing tree of good size. The nuts are produced early, five-year-old trees on our grounds bearing good crops. The nuts are not so sweet as the native or American Chestnut, but find a ready market owing to their good size and fine appearance. Valuable as a timber tree. Walnuts All of the species are valuable objects for lawn or landscape, and in addition for their toothsome nuts. The fruits of the Japanese Walnuts are considered superior to those of the native species, and in localities where the English Walnut is not hardy, are commended to the attention of orchardists. They thrive best in moist, fertile soils. PRICES—$1.00 each; $8.50 per 10. Black. A desirable shade tree and one of the most valuable for timber. Uncle Sam had the Boy Scouts looking up Black Walnut trees for gunstock material, you remember. Should be used for reforesting waste lands. English. Makes a very handsome shade or lawn tree and produces, though not with regularity in this section, a table nut of fine quality. Here in North Alabama the crop is uncertain, but we think so much of the tree as an ornamental that we do not hesitate to recommend it for this purpose alone. Japan. A vigorous tree, entirely hardy and a sure and prolific bearer. The Japan Walnuts are not as thin-shelled as the English, nor as good quality but much like it in appear- ance. They make a beautiful ornamental tree with a broad, spreading top. At home almost anywhere, except on poorly drained soils. Eleven

Note About Images

Please note that these images are extracted from scanned page images that may have been digitally enhanced for readability - coloration and appearance of these illustrations may not perfectly resemble the original work.
Walnut Selected (8691307127).jpg
Autor: Peter Trimming from Croydon, England, Licence: CC BY 2.0
'Sammy' returned for the other nut.