O neopětované lásce (film, 1982)
O neopětované lásce | |
---|---|
Země původu | ![]() |
Jazyk | čeština |
Délka | 120 minut |
Žánr | drama |
Námět | Maxim Gorkij |
Scénář | Jiří Šotola |
Režie | Jiří Bělka |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Eliška Balzerová Rudolf Hrušínský Ladislav Mrkvička Martin Stropnický Petr Pospíchal … více na Wikidatech |
Kamera | Vladimír Opletal |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | ![]() |
Distribuce | Československá televize Česká televize |
O neopětované lásce na ČSFD, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
O neopětované lásce je název československé televizní inscenace, kterou v roce 1982 natočil režisér Jiří Bělka. Scénář na motivy stejnojmenné povídky ruského spisovatele Maxima Gorkého napsal Jiří Šotola.
Obsazení
Eliška Balzerová | Larisa Antonovna |
Eduard Cupák | Petr Torsujev |
Martin Stropnický | Kolja Torsujev |
Ladislav Mrkvička | doktor Karpov |
Vladimír Bičík | Mustafa |
Zdeněk Řehoř | Bragin |
Blanka Vikusová | Strešněvová |
Eva Hudečková | Zvancevová |
Vlastimil Bedrna | Mamethulov |
Alexej Pyško | Bogomolov |
Jaroslav Kaňkovský | Pavlov |
Rudolf Hrušínský | kožař |
Václav Voska | vicegubernátor |
Jiří Kodet | Proctor |
Zdeněk Martínek | dělník |
Pavel Zedníček | kupletista |
Petr Pospíchal | číšník |
Tvůrci
Námět | Maxim Gorkij (stejnojmenná povídka) |
Scénář | Jiří Šotola |
Dramaturgie | Bohumila Zelenková |
Režie | Jiří Bělka |
Hlavní kameraman | Vladimír Opletal |
Vedoucí výroby | Eva Heřmanová |
Hudba | Jiří F. Svoboda |
Výtvarník scény | Josef Diviš |
Výtvarnice kostýmů | Jarmila Konečná |
Střih | Jana Malásková |
Zvuk | Hugo Markes |
Kameramani | Stanislav Benc, Miloš Horák a Ivan Rybák |
Masky | Josef Adamička a Květa Holasová |
Asistent režie | Kateřina Housková |
Technické údaje
- Premiéra: 26. září 1982 (I. program Československé televize)
- Výroba: Československá televize Praha, Hlavní redakce dramatického vysílání, 1982
- Barva: barevný
- Jazyk: čeština
- Délka: cca 120 minut
Z dobového tisku
Uvedení televizní dramatizace povídky Maxima Gorkého zhodnotil recenzent Tvorby (39/1982) následovně: „Do řádu děl mistrných se prosadila hra Jiřího Šotoly O neopětované lásce, která vznikla na motivy povídky Maxima Gorkého. Režisér Jiří Bělka vyvolal tento obraz z předrevolučního Ruska s virtuozitou a jemností hudebního skladatele. Invenci při stavbě významově sdělných interiérů Bělka dokonale zužitkoval v kompozici herecké akce a dokázal, že televizní dramatika není odkázána na dvojí využití kruhového okna v dekoraci nebo na překvapivě emociálně působivé sestavení dveří v domě bratrů Torsujevových. Výjimečná byla tato inscenace i svou délkou (dvě hodiny) a tedy i neběžnými nároky na ústřední hereckou dvojici – Elišku Balzerovou a Eduarda Cupáka. V roli Larisy Antonovny musela Balzerová obsáhnout polohu impulsivní hýčkané děvy i stárnoucí a do zoufalství se propadající neúspěšné herečky. Na tom, jak uhraje rozpětí i napětí těchto pólů, závisel do značné míry osud hry. Režisérovu důvěru Eliška Balzerová nezklamala. Totéž se dá říci o Ladislavu Mrkvičkovi a hlavně Eduardu Cupákovi. Samozřejmostí se v Bělkově ojedinělém režijním pojetí staly výrazné herecké výkony v epizodních rolích (Zdeněk Řehoř, Vlastimil Bedrna, Rudolf Hrušínský st., Václav Voska atd.)."[1]
Reference
Literatura
- BÍLEK, Petr. Týden v televizi. Tvorba: týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 29. září 1982, čís. 39, s. 19. ISSN 0139-5513.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“