O neopětované lásce (film, 1982)

O neopětované lásce
Země původu	Československo Československo
Jazyk	čeština
Délka	120 min
Žánr	filmové drama
Námět	Maxim Gorkij
Scénář	Jiří Šotola
Režie	Jiří Bělka
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Eliška Balzerová Rudolf Hrušínský Ladislav Mrkvička Martin Stropnický Petr Pospíchal … více na Wikidatech
Hudba	Jiří Svoboda
Kamera	Vladimír Opletal
Střih	Jana Malásková
Zvuk	Hugo Markes
Výroba a distribuce
Premiéra	26. září 1982 (Československo)
Distribuce	Československá televize Česká televize
O neopětované lásce na ČSFD, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

O neopětované lásce je název československé televizní inscenace, kterou v roce 1982 natočil režisér Jiří Bělka. Scénář na motivy stejnojmenné povídky ruského spisovatele Maxima Gorkého napsal Jiří Šotola.

• Režie: Jiří Bělka
• Námět: Maxim Gorkij (stejnojmenná povídka)
• Scénář: Jiří Šotola
• Dramaturgie: Bohumila Zelenková
• Hlavní kameraman: Vladimír Opletal
• Vedoucí výroby: Eva Heřmanová
• Hudba: Jiří Svoboda
• Výtvarník scény: Josef Diviš
• Výtvarnice kostýmů: Jarmila Konečná
• Střih: Jana Malásková
• Zvuk: Hugo Markes
• Kameramani: Stanislav Benc, Miloš Horák, Ivan Rybák
• Masky: Josef Adamička, Květa Holasová
• Asistent režie: Kateřina Housková

• Premiéra: 26. září 1982 (I. program Československé televize)
• Výroba: Československá televize Praha, Hlavní redakce dramatického vysílání, 1982
• Barva: barevný
• Jazyk: čeština
• Délka: cca 120 minut

Uvedení televizní dramatizace povídky Maxima Gorkého zhodnotil recenzent Tvorby (39/1982) následovně: „Do řádu děl mistrných se prosadila hra Jiřího Šotoly O neopětované lásce, která vznikla na motivy povídky Maxima Gorkého. Režisér Jiří Bělka vyvolal tento obraz z předrevolučního Ruska s virtuozitou a jemností hudebního skladatele. Invenci při stavbě významově sdělných interiérů Bělka dokonale zužitkoval v kompozici herecké akce a dokázal, že televizní dramatika není odkázána na dvojí využití kruhového okna v dekoraci nebo na překvapivě emociálně působivé sestavení dveří v domě bratrů Torsujevových. Výjimečná byla tato inscenace i svou délkou (dvě hodiny) a tedy i neběžnými nároky na ústřední hereckou dvojici – Elišku Balzerovou a Eduarda Cupáka. V roli Larisy Antonovny musela Balzerová obsáhnout polohu impulsivní hýčkané děvy i stárnoucí a do zoufalství se propadající neúspěšné herečky. Na tom, jak uhraje rozpětí i napětí těchto pólů, závisel do značné míry osud hry. Režisérovu důvěru Eliška Balzerová nezklamala. Totéž se dá říci o Ladislavu Mrkvičkovi a hlavně Eduardu Cupákovi. Samozřejmostí se v Bělkově ojedinělém režijním pojetí staly výrazné herecké výkony v epizodních rolích (Zdeněk Řehoř, Vlastimil Bedrna, Rudolf Hrušínský st., Václav Voska atd.)."^[1]

• BÍLEK, Petr. Týden v televizi. Tvorba. 29. září 1982, čís. 39, s. 19. ISSN 0139-5513. 

• O neopětované lásce v Česko-Slovenské filmové databázi
• O neopětované lásce ve Filmové databázi
• O neopětované lásce v Internet Movie Database (anglicky)