Občanská demokratická aliance

Občanská demokratická aliance
Logo
ZkratkaODA
Datum založení5. března 1990
Datum rozpuštění13. července 2007
ZakladatelPavel Bratinka
SídloU Společenské zahrady 6
140 00 Praha
PředchůdceHOS
Ideologiekonzervativní liberalismus[1][2][3]
pro-evropanismus[4]
Politická pozicestředopravice
Evropská stranaEvropská liberální, demokratická a reformní strana
Stranické novinyZpravodaj[5]
Barvy
     modrá
Volební výsledekmax. 6,4 % (1996)
IČO00409731 (VR)
Rejstřík MV ČR119
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Občanská demokratická aliance (zkratka ODA) byla česká středopravicová konzervativně liberální politická strana, fungující mezi lety 1990 až 2007. Vznikla krátce po Sametové revoluci, sehrála důležitou roli v rámci Občanského fóra a později Čtyřkoalice. Jejím zakládajícím předsedou byl Pavel Bratinka, zanikla pod předsednictvím Jiřiny Novákové. Na evropské úrovni byla členkou Evropské liberální, demokratické a reformní strany.

Vznik a historie strany

Počátky Občanské demokratické aliance sahají až do roku 1978, kdy Daniel Kroupa založil seminář pro mladé filosofy nazvaný Kampademia.[6] Zastřešující organizací této skupiny se stalo Hnutí za občanskou svobodu (zkracováno HOS), založené 15. října 1988. V Hnutí za občanskou svobodu se vytvořila dvě významná křídla: budoucí jádro Občanské demokratické aliance kolem Pavla Bratinky a Daniela Kroupy; a budoucí jádro Křesťansko-demokratické strany kolem Václava Bendy. ODA se od KDS rozlišovala takto: „V ODA byli lidé, kteří uznali křesťanské hodnoty za natolik posvátné, že odmítli jejich zatahování do politických her. Politicky však nebyl nikdo nikdy bližší ODA než KDS.“

Občanská demokratická aliance vznikla ještě v podzimních dnech roku 1989, oficiálně zaregistrovaná ministrem vnitra byla na jaře roku 1990. Jejím zakládajícím předsedou byl Pavel Bratinka. Zpočátku působila v rámci Občanského fóra, jehož byla nejpravicovější složkou. Od roku 1990 byli její představitelé v čele nově vzniklého Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci a pak Fondu národního majetku, zatímco představitelům budoucí ODS bylo ponecháno Ministerstvo financí, vliv na veškerý finanční majetek, jeho toky, banky a finanční instituce, úvěrovou a dotační politiku a pak Ministerstvo hospodářství.

Po zániku hnutí Občanského fóra působila ODA samostatně. Ve volbách se obtížně prosazovala v konkurenci s ideově příbuznou Občanskou demokratickou stranou. Obě strany oslovovaly zhruba stejnou skupinu voličů, ODA se tedy od ODS pokoušela distancovat v aspektech občanské společnosti či regionální politiky, byla však vnímána pouze jako jakási ODS s lidskou tváří.[7][8][9] Nejvýrazněji se strana vymezovala proti tehdejšímu předsedovi ODS Václavu Klausovi.

V roce 1992 se samostatně účastnila voleb jak do Federálního shromáždění, tak do České národní rady. Zatímco ve volbách do Federálního shromáždění neuspěla ani v jedné komoře, do České národní rady se dostala a obsadila zde 14 mandátů. Programově do voleb 1992 strana zastávala z českých politických stran nejtvrdší stanovisko ke státoprávnímu uspořádání. Požadovala dohodu se slovenskou politickou reprezentací na federativním základu, nebo žádala cestu jednostranného vystoupení České republiky z ČSFR. Společně s Občanskou demokratickou stranou, Československou stranou lidovou (dnes KDU-ČSL) a Křesťanskodemokratickou stranou zasedla Občanská demokratická aliance ve vládě České republiky (První vláda Václava Klause). Po rozdělení Československa se tato vláda stala vládou nezávislé České republiky. Na místní úrovni získala po komunálních volbách v roce 1994 ODA post starosty či primátora v osmi okresních městech (Český Krumlov, Jeseník, Hradec Králové, Chomutov, Mladá Boleslav, Opava, Tábor, Uherské Hradiště).[10]

Fungování strany bylo silně ovlivněno mnoha skandály především finančního rázu. Naposledy se ODA sama účastnila voleb v roce 1996, kdy se rovněž dostala s 13 mandáty jako nejmenší strana do Poslanecké sněmovny. Po uzavření staronové koalice s ODS a KDU-ČSL se stala nejmenší stranou v druhé Klausově vládě. Po skandálech s financováním ODS však ministři za ODA podali na podzim roku 1997 demisi, následovanou vládní krizí. Členové ODA zasedli ještě v úřednické vládě Josefa Tošovského, ale po předčasných volbách v roce 1998 z Poslanecké sněmovny vypadli, jelikož se jich neúčastnili.

O něco úspěšnější byla ODA v Senátu, již v roce 1996 získala sedm senátorů (mezi nimi budoucí ministr kultury Václav Jehlička, zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová či prezidentská kandidátka Jaroslava Moserová). Po roce 1998 uzavřela ODA společně s dalšími středopravicovými stranami (KDU-ČSL, Unie svobody a Demokratická unie) tzv. Čtyřkoalici, oponující stranám tzv. Opoziční smlouvy. Pro její dluh však byli členové ODA vyškrtnuti z kandidátek Čtyřkoalice do voleb v roce 2002, což znamenalo faktický zánik Čtyřkoalice a od té doby již ODA fakticky pouze přežívala. Ze senátorů jí zbyl jediný – Karel Schwarzenberg. V prosinci roku 2007 si strana sama odhlasovala zánik k 31. prosinci téhož roku.

Integrace a dělení

Již v roce 1991 bylo zvažováno sloučení s Klubem angažovaných nestraníků, z něhož nakonec sešlo. V roce 1992 do strany vstoupilo křídlo zaniklé Liberálně demokratické strany v čele s Viktorií Hradskou. V březnu 1998 stranu opustilo konzervativní křídlo strany v čele Ivanem Maškem a vytvořilo Stranu konzervativní smlouvy. K další spolupráci došlo mezi léty 1998 až 2001 s lidovci, unionisty a Demokratickou unií. Po zániku Čtyřkoalice se ještě uvažovalo o sloučení s Evropskými demokraty. Do voleb do Evropského parlamentu kandidovala v rámci Unie liberálních demokratů společně s Unií svobody – Demokratickou unií, Cestou změny a Liberální reformní aliancí.

„Obnovení“

Související informace naleznete také v článku Aliance pro budoucnost.

V roce 2016 založil stejnojmennou stranu podnikatel Pavel Sehnal. Dle svých slov značku ODA zvolil pro usnadnění komunikace apod. a bylo údajně také vypomoženo likvidátorovi původní ODA s likvidací původního subjektu.[11] Jiní členové a zakladatelé původní ODA se však od „obnovené“ strany distancovali, například Daniel Kroupa.[12] U zrodu strany stáli exprezident Václav Klaus[13][14] a expremiér Petr Nečas.[15]

Před parlamentními volbami v roce 2021 se „obnovená” strana přejmenovala na Alianci pro budoucnost a přeměnila se na sdružení menších politických subjektů, které by samostatně neměly šanci dostat se do poslanecké sněmovny.[16]

Volební výsledky

Sněmovna lidu Federálního shromáždění

VolbyHlasyMandátyPozicePostavení
Abs.%Abs.±
1990v rámci OF
6/150
▲▲7.Vláda
1992323 6143,4
0/150
▼6▼9.-

Sněmovna národů Federálního shromáždění

VolbyHlasyMandátyPozicePostavení
Abs.%Abs.±
1990v rámci OF
6/150
▲▲8.Vláda
1992264 3712,8
0/150
▼6▼13.-

Poslanecká sněmovna

Volební výsledky ve volbách do České národní rady 1992
Volební výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny 1996
VolbyHlasyMandátyPozicePostavení
Abs.%Abs.±
1990v rámci OF
11/200
▲▲6.Vláda
1992383 7055,9
14/200
▲3▲7.Vláda
1996385 3696,4
13/200
▼1▲6.Vláda
1998neúčastnila se
0/200
▼13▼——
200224 2780,5
0/200
▬0▲13.—

Senát

VolbyPrvní koloDruhé koloMandátyV Senátu celkem+/-
Hlasy%Pozice1Hlasy%Pozice1
19962222 3198,15.119 7305,24.
7/81
7/81
▲ 7
199855 5545,85.52 8579,84.
4/27
7/81
▬ 0
200014 0201,66.10 6971,96.
1/27
8/81
▲ 1
20028 8461,3
0/27
5/81
▼ 3
200331 0965,57.
0/1
5/81
▬ 0
2004411 0851,58.15 0883,26.
1/27
2/81
▼ 3
20061 3410,1
0/27
1/81
▼ 1

1 Podle pořadí získaných hlasů.
2 V roce 1996 byl zvolen celý Senát, jen třetina ale na plných 6 let.
3 Doplňovací volby v obvodě č. 12 – Strakonice.
4 Zahrnuje Karla Schwarzenberga, který byl jako člen ODA navržen Unií svobody - Demokratickou unií.

Zastupitelstva krajů

VolbyHlasyMandáty
Abs.%Abs.±
2000v rámci Čtyřkoalice
17/675
▲

Zastupitelstva obcí

VolbyHlasyMandáty
Abs.%Abs.±
19904530,0
1/66551
▲
19949 748 4347,6
782/62160
▲781
19981 373 8311,8
228/62920
▼554
2002227 0170,3
49/62771
▼179
200643 9650,0
7/62575
▼42

Osobnosti ODA

Předsedové strany

  1. Pavel Bratinka (1989–1992)
  2. Jan Kalvoda (1992–1997)
  3. Michael Žantovský (1997)
  4. Jiří Skalický (1997–1998)
  5. Daniel Kroupa (1998–2001)
  6. Michael Žantovský (2001–2002)
  7. Jiřina Nováková (2002–2007)

Další významní členové

Odkazy

Reference

  1. ↑ Hans Slomp. European Politics Into the Twenty-first Century: Integration and Division. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-275-96800-7. S. 55. (anglicky) 
  2. ↑ Tadeusz Buksiński. Democracy in Western and Postcommunist Countries: Twenty Years After the Fall of Communism. [s.l.]: Peter Lang, 2009. Dostupné online. ISBN 978-3-631-58543-6. S. 240. (anglicky) 
  3. ↑ KONTAKTY ODA, ZÁKLADNÍ FAKTA, STRUČNÁ HISTORIE.. www.oda.cz [online]. [cit. 2015-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-10. 
  4. ↑ Mutace politických stran. Z komunistů fanoušci EU, z kapitalistů její odpůrci. iDNES.cz [online]. 2018-07-05 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ Zpravodaj. oda.cz [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-08. 
  6. ↑ Adéla Gjuričová, Michal Kopeček, Petr Roubal, Jiří Suk a Tomáš Zahradníček: Rozděleni minulostí: Vytváření politických identit v České republice po roce 1989, s. 253. http://www.usd.cas.cz/wp-content/uploads/2010/01/rozdeleni_minulosti.pdf Archivováno 24. 12. 2013 na Wayback Machine.
  7. ↑ PEHE, Jiří. Je sjednocení koaličních stran reálné?. Politický zápisník [online]. 1996-07-24 [cit. 2013-12-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ DOLEŽAL, Bohumil. ODA - nesmrtelný Kostěj české politické scény. Události [online]. 2002-01-13 [cit. 2013-12-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ DRDA, Adam. Malý nekrolog …. BBC [online]. 2002-02-06 [cit. 2013-12-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ Balík, S.: Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností. Koalice, voličské vzorce a politické strany na místní úrovni v letech 1994-2006. Brno: CDK, 2008. ISBN 978-80-7325-144-4. 
  11. ↑ Volební rozhovor: Pavel Sehnal /ODA/. ceskatelevize.cz/ivysilani [online]. Česká televize, 2017-10-02 [cit. 2017-10-18]. (čas 22:49–51 h). Dostupné online. 
  12. ↑ To není ODA, Sehnal si jen půjčil značku pro svůj podnikatelský projekt, nelíbí se Kroupovi. iROZHLAS [online]. Český rozhlas. Dostupné online. 
  13. ↑ KREČ, Luboš. Strana jako pojišťovna. Miliardář Sehnal vstoupil do politiky, snaží se vzkřísit ODA. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2017-04-12 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ Nelíbí se mi to, rozmělňujete pravici, kárá Klaus miliardáře Sehnala za obnovu ODA. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-04-12 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ Se zrodem nové ODA miliardáře Sehnala pomáhá expremiér Petr Nečas - Seznam Zprávy. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2022-05-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ Formace dalšího miliardáře jde do voleb. Sehnal nabízí pravicovou politiku. iDNES.cz [online]. 2021-06-16 [cit. 2022-05-22]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce