Opisthokonta

Jak číst taxoboxOpisthokonta
alternativní popis obrázku chybí
Strom původních eukaryotických superskupin z roku 2004; dnes jsou Opisthokonta klasifikována jako součást šířeji pojatých superskupin Obazoa či Amorphea.
Vědecká klasifikace
DoménaEukaryota
(nezařazeno)Opisthokonta
Říše
Sesterská skupina
Apusomonadida
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opisthokonta je velká skupina eukaryot, druhově nejpočetnější z tradičních superskupin. Jejími sesterskými skupinami jsou podle současných znalostí nepočetné skupiny Breviatea a Apusomonadida; spolu pak tvoří klad Obazoa (jméno z počátečních písmen podřazených skupin a standardní přípony -zoa pro prvoky).[1][2] Ten pak spolu se skupinou Amoebozoa vytváří superskupinu Amorphea.[3][2][4]

Společným znakem opistokont je jediný tlačný bičík (alespoň u některých buněk, např. u spermií, někdy ale organismy bičík druhotně ztratily, např. většina hub) a převládající typ mitochondrií s plochými kristami. Samotný název skupiny je složeninou starořeckých slov ὀπίσθιος (opísthios) – „zadní“ a κοντός (kontós) – „tyčka“, tedy vlastně bičík. Opisthokonta také mají několik biochemických drah, které nejsou známé u jiných eukaryot, jsou schopné vyrábět kolagen a jako zásobní látku používat glykogen.[5]

Dvě hlavní skupiny opistokont jsou houby a živočichové. Kromě nich ještě Opisthokonta zahrnují několik jednobuněčných organismů, buď blíže příbuzných živočichům (spolu s živočichy tvoří skupinu Holozoa; např. trubénky, plísňovky a několik dalších rodů jako Corallochytrea, Capsaspora, Ministeria) nebo spíše houbám (ty pak spolu s houbami tvoří skupinu Holomycota/Holofungi; např. rody Nuclearia, Fonticula). Situace není zatím ustálená – např. skupinu Opisthosporidia čili ARM (tvořenou afelidiemi, rozellosporidiemi/kryptomycetami a mikrosporidiemi, pravděpodobně však nepřirozenou) některé studie považují za bazální skupinu hub (Fungi), některé za jejich sesterskou skupinu, což je však pouze formální záležitost, která nijak nemění pozici obsažených taxonů na fylogenetickém stromě, upřesňovanou fylogenetikými analýzami.[6][7]

Reference

  1. ↑ BROWN, Matthew W.; SHARPE, Susan C.; SILBERMAN, Jeffrey D., HEISS, Aaron A.; LANG, B. Franz; SIMPSON, Alastair G. B.; ROGER, Andrew J. Phylogenomics demonstrates that breviate flagellates are related to opisthokonts and apusomonads. S. 1–9. Proceedings of the Royal Society B [online]. 28. srpen 2013. Svazek 280, čís. 1769:20131755, s. 1–9. Dostupné online. PDF [1]. ISSN 1471-2954. DOI 10.1098/rspb.2013.1755. PMID 23986111. (anglicky) 
  2. ↑ a b CAVALIER-SMITH, Thomas; CHAO, Ema E.; SNELL, Elizabeth A., Berney, Cédric; Fiore-Donno, Anna Maria; Lewis, Rhodri. Multigene eukaryote phylogeny reveals the likely protozoan ancestors of opisthokonts (animals, fungi, choanozoans) and Amoebozoa. Molecular Phylogenetics and Evolution. 21. srpen 2014, svazek 81, s. 71–85. Dostupné online. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2014.08.012. PMID 25152275. (anglicky) 
  3. ↑ ADL, Sina M., et al. The Revised Classification of Eukaryotes. S. 429–514. Journal of Eukaryotic Microbiology [online]. 28. září 2012. Svazek 59, čís. 5, s. 429–514. Dostupné online. PDF [2]. ISSN 1550-7408. DOI 10.1111/j.1550-7408.2012.00644.x. PMID 23020233. (anglicky) 
  4. ↑ BURKI, Fabien; ROGER, Andrew J.; BROWN, Matthew W. The New Tree of Eukaryotes. Trends in Ecology & Evolution. 2020-01-01, roč. 35, čís. 1, s. 43–55. PMID: 31606140. Dostupné online [cit. 2020-11-03]. ISSN 0169-5347. DOI 10.1016/j.tree.2019.08.008. PMID 31606140. (English) 
  5. ↑ ZRZAVÝ, Jan. Fylogeneze živočišné říše. Praha: Scientia, 2006. 255 s. ISBN 80-86960-08-0. 
  6. ↑ KARPOV, Sergey A.; MAMKAEVA, Maria A.; NASSONOVA, Elena, LILJE, Osu; GLEASON, Frank H. Morphology, phylogeny, and ecology of the aphelids (Aphelidea, Opisthokonta) and proposal for the new superphylum Opisthosporidia. S. 1–11. Frontiers in Microbiology [online]. 28. březen 2014. Svazek 5, čís. 112, s. 1–11. Dostupné online. DOI 10.3389/fmicb.2014.00112. (anglicky) 
  7. ↑ WIJAYAWARDENE, Nalin N.; HYDE, Kevin D., Al-Ani L. K. T., Tedersoo L., Haelewaters D., Rajeshkumar K. C., Zhao R. L., Aptroot A., Leontyev D. V., Saxena R. K., Tokarev Y. S., Dai D. Q., Letcher P. M., Stephenson S. L., Ertz D., Lumbsch H. T., Kukwa M., Issi I. V., Madrid H., Phillips A. J. L., Selbmann L., Pfliegler W. P., Horváth E., Bensch K., Kirk P. M., Kolaříková K., Raja H. A., Radek R., Papp V., Dima B., Ma J., Malosso E., Takamatsu S., Rambold G., Gannibal P. B., Triebel D., Gautam A. K., Avasthi S., Suetrong S., Timdal E., Fryar S. C., Delgado G., Réblová M., Doilom M., Dolatabadi S., Pawłowska J., Humber R. A., Kodsueb R., Sánchez-Castro I., Goto B. T., Silva D. K. A., de Souza F. A., Oehl F., da Silva G. A., Silva I. R., Błaszkowski J., Jobim K., Maia L. C., Barbosa F. R., Fiuza P. O., Divakar P. K., Shenoy B. D., Castañeda-Ruiz R. F., Somrithipol S., Lateef A. A., Karunarathna S. C., Tibpromma S., Mortimer P. E., Wanasinghe D. N., Phookamsak R., Xu J., Wang Y., Tian F., Alvarado P., Li D. W., Kušan I., Matočec N., Maharachchikumbura S. S. N., Papizadeh M., Heredia G., Wartchow F., Bakhshi M., Boehm E., Youssef N., Hustad V. P., Lawrey J. D., Santiago A. L. C. M. A., Bezerra J. D. P., Souza-Motta C. M., Firmino A. L., Tian Q., Houbraken J., Hongsanan S., Tanaka K., Dissanayake A. J., Monteiro J. S., Grossart H. P., Suija A., Weerakoon G., Etayo J., Tsurykau A., Vázquez V., Mungai P., Damm U., Li Q. R., Zhang H., Boonmee S., Lu Y. Z., Becerra A. G., Kendrick B., Brearley F. Q., Motiejūnaitė J., Sharma B., Khare R., Gaikwad S., Wijesundara D. S. A., Tang L. Z., He M. Q., Flakus A., Rodriguez-Flakus P., Zhurbenko M. P., McKenzie E. H. C., Stadler M., Bhat D. J., Liu J. K., Raza M., Jeewon R., Nassonova E. S., Prieto M., Jayalal R. G. U., Erdoğdu M., Yurkov A., Schnittler M., Shchepin O. N., Novozhilov Y. K., Silva-Filho A. G. S., Liu P., Cavender J. C., Kang Y., Mohammad S., Zhang L. F., Xu R. F., Li Y. M., Dayarathne M. C., Ekanayaka A. H., Wen T. C., Deng C. Y., Pereira O. L., Navathe S., Hawksworth D. L., Fan X. L., Dissanayake L. S., Kuhnert E., Grossart H. P., Thines M. Outline of Fungi and fungus-like taxa. S. 1060–1456. Mycosphere [online]. Innovative Institute for Plant Health, Zhongkai University of Agriculture and Engineering, 18. březen 2020 [cit. 2020-09-05]. Svazek 11, čís. 1:8, s. 1060–1456. Dostupné online. ISSN 2077-7019. DOI 10.5943/mycosphere/11/1/8. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Eukaryota tree.svg
Autor: Vojtech.dostal, Licence: CC BY-SA 3.0
Phylogenetic tree of Eukaryota. Three groups in the base of the tree are incertae sedis, all other groups fall into one of the five 'kingdoms' (brown coloured). Animals, the old-style 'kingdom Animalia', are shown as 'metazoa' in this chart. For more details, see this article (Simpson et Roger 2004)