Obchodní dům Máj

Máj Národní
Účel stavby
komerční
Základní informace
Sloh	high-tech architektura
Architekti	John Eisler, Miroslav Masák, Martin Rajniš
Výstavba	1972–1975
Přestavba	2018–2024
Současný majitel	Amadeus Real Estate
Poloha
Adresa	Národní 63/26 Praha 1, Nové Město 110 00  Praha 1, Praha 1, Nové Město, Česko Česko
Ulice	Národní a Spálená
Souřadnice	50°4′55,92″ s. š., 14°25′10,92″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	102116 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Máj Národní je budova v Praze na křižovatce ulic Spálená a Národní postavená jako obchodní dům. Je jedním z nejvýznamnějších zástupců české architektury 70. let 20. století.^[1] Z architektonického hlediska jde o stavbu pozdně funkcionalistickou s prvky brutalismu a high-tech architektury^[2] architektů z ateliéru SIAL.^[3]

Budova byla vybudována jako obchodní dům v letech 1972–1975^[1] pod názvem 02.^[3] Krátce po dokončení byla přejmenována na Máj, když pod tímto označením byla známá až do pádu komunistického režimu. Po roce 1992 došlo k dalšímu přejmenování na Kmart podle amerického řetězce, který jej vlastnil. V roce 1996 se vlastníkem a provozovatelem stala společnost Tesco, která obchodní dům provozovala pod svou značkou. Po rekonstrukci interiérů a zavedení nové koncepce firmy změnila společnost Tesco v září 2009 značku na My. V roce 2019 dům získala společnost ze skupiny AMADEUS Real Estate. V letech 2023–2024 byla budova zásadně zrekonstruována,^[4] od znovuotevření je využívána pod názvem Máj Národní^[5] jako obchodní centrum, zábavní prostor a výstavní prostor.^[6]

Od roku 2007 je dům chráněn jako Kulturní památka České republiky.

Máj byl vybudovaný na místě zbořeného novogotického Šlikovského paláce a do historické zástavby vstoupil „s razancí, jaká byla pro světovou architekturu 70. let 20. století typická“.^[1] Pavel Panoch zmiňuje, že Máj do centra Nového Města záměrně vkročil trochu jako slon v porcelánu a nesnažil se připodobnit kontextu svého historického prostředí, ale naopak do něj dosedl nesmlouvavě a drze jako těžké a objemné těžítko a jako užitečný experiment názorně ukazuje, kde jsou meze toho, co historické jádro Prahy ještě snese.^[7]

Obchodní dům Máj navrhli architekti John Eisler, Miroslav Masák a Martin Rajniš z libereckého ateliéru SIAL, který roku 1968 založil autor Ještědu Karel Hubáček.^[1] Stavbu realizovaly švédské stavební firmy SIAB a ABV Stockholm.^[1] Spolupráce se západními stavebními firmami byla v 70. letech neobvyklá.^[8]

Ve své době obchodní dům vyvolal velkou pozornost západních architektonických časopisů. Psal o něm Udo Kultermann v knihách Architecture in the Seventies (London, 1980) a Zeitgenössische Architektur in Osteuropa (Köln, 1985) a časopisy Baumeister (1973, č. 6), Bauforum (1981, č. 88) a Casabella (1985, č. 4 a 9, komentář Sebastiana Brandoliniho).^[1] V českém prostředí hodnota stavby tolik zdůrazňována nebyla, protože ateliér SIAL se dostal do nepřízně režimu, jeho členové nesměli publikovat v oficiálních architektonických časopisech.^[1] Historik architektury Jan Michl stavbu vyzdvihl ve své knize Realizace a projekty v současné architektuře (Odeon, Praha, 1978).^[1] Jedinou další zmínku v oficiální československé architektonické literatuře před rokem 1989 si dovolil Jaroslav Vebr v knize Soudobá architektura v ČSR (Panorama, Praha, 1980). Po roce 1989 Máj zmínily české práce Česká architektura/Czech Architecture, 1945–1995 (Obec architektů, Praha, 1995), Veletržní palác v Praze (Národní galerie, Praha, 1995), Mašinisti (Galerie Jaroslava Fragnera, Praha, 1996), Umělecké památky Prahy: Nové Město a Vyšehrad (Academia, Praha, 1998), na Západě pak Léon de Coste: Prague (Paris, 1990), Architecture in the Czech Republic (Chicago, 1993) a publikace nakladatelství Citadelle + Mazenod Prague (Paris, 2005).^[1]

Od června do prosince 1990 fungoval objekt jako Obchodní dům Máj, státní podnik. K 1. lednu 1991 byl v rámci privatizace získala budovu společnost Obchodní dům Máj, a.s. Ta byla v roce 1995 zrušena a sloučena se společností KMART ČR a.s.,^[9] kterou tehdy vlastnil americký řetězec Kmart. Poté, co celou společnost Kmart koupila nizozemská pobočka Tesco, došlo v květnu 1996 k přejmenování společnosti na Tesco Stores ČR a. s.,^[10] a obchodní domy K-Mart byly přejmenované na Tesco.

V roce 2018 byla budova vyčleněna do samostatné společnosti Department store Praha s.r.o., která byla v roce 2019 prodána společnosti BELLE REAL, a.s. vlastněné společností Amádeus Real, a.s. kontroverzního podnikatele Václava Klána.^[11] Společnost Department store Praha se následně sloučila BELLE REAL, která byla přejmenována na Máj Národní a.s.^[12]

V únoru 2006 společnost Tesco údajně požádala Magistrát hl. m. Prahy o vyjádření k záměru demolice obchodního domu odůvodněného tím, že je zastaralý.^[13][14] Zástupci magistrátu a odborné komise městské rady trvali na tom, že případnému zbourání by muselo předcházet vydání stavebního povolení na novou budovu, který by Máj nahradila.^[14] Po vlně kritiky nicméně společnost Tesco své plány zredukovala na radikální rekonstrukci a popřela, že by plánovala demolici.

V březnu 2006 historik a teoretik architektury Rostislav Švácha navrhl prohlásit obchodní dům za kulturní památku.^{[1][15][16][17]} Národní památkový ústav svým stanoviskem žádost podpořil, ředitel jeho pražské pobočky Michal Zachař ve vyjádření pro média označil stavbu za ojedinělou vlaštovku opravdu moderní architektury v normalizačním Československu.^[18] Svá stanoviska zpracovala také odborná pracoviště Univerzity Karlovy a ČVUT.^[18] 27. dubna 2006 Ministerstvo kultury zahájilo správní řízení o prohlášení kulturní památkou.^[13] Společnost Tesco 9. června 2006 požádala o přerušení správního řízení, aby získalo čas pro zpracování podkladů ke svému stanovisku, a ministerstvo jí v červenci vyhovělo. 2. října 2006 byl obchodní dům prohlášen za kulturní památku.^[18] Tesco Stores ČR se prohlášení za památku bránila, protože chystala radikální přestavbu, a proti rozhodnutí podala rozklad, který však ministr kultury Martin Štěpánek 21. prosince 2006 zamítl.^[19] Spor o památkovou ochranu Máje rozvířil mezi veřejností otázku, zda si památkovou ochranu zaslouží nejen historické, ale i významné moderní stavby, které veřejnost jako památky nevnímá.^[19]

Na podzim 2009 probíhala rozsáhlá rekonstrukce. V souvislosti s výstavbou komplexu Quadrio^[20] na sousedním pozemku s výstupem ze stanice metra Národní třída byla zakryta prosklená jižní stěna obchodního domu, skrz kterou byly původně vidět eskalátory. S Quadriem byl Máj propojen dveřmi v roce 2014.

V roce 2019 Máj zakoupila česká developerská společnost Amadeus Real Estate. Vlastníci společnosti, Václav a Martin Klánovi, stavbu zakoupili se záměrem realizovat v horních patrech apartmány a dole obchodní dům. Zaujala je i možnost nákladního výtahu, kdy by vlastníci apartmánů mohli s autem vyjet pomocí výtahu až do svého bytu. Následně svůj záměr změnili na klasické obchodní centrum a kanceláře, ale později se vzhledem k rušné lokalitě rozhodli pro realizaci zábavního centra.^[21]

Společnost Amadeus Real Estate začala obchodní dům rekonstruovat v roce 2022. Součástí rekonstrukce a přeměny na moderní obchodní a zábavní centrum byla i obnova fasády.^[22] Za rekonstrukci společnost utratila 4,5 miliardy korun.^[23]

Rekonstrukce byla dokončena v květnu 2024. Dominantou budovy se přitom stali dva motýli Davida Černého umístění na fasádě.^[24] Dvě osmimetrové plastiky motýlů, jejichž tělo má podobu letounu Spitfire, mají vzdávat hold českým letcům za druhé světové války.^[25] Díla byla na Máj nainstalována dočasně, povolení mají na rok, přesto jejich instalace vzbudila kontroverze.^[26][27] V debatě na ČT v pořadu Události, komentáře, došlo i na vulgarity mezi autorem plastik Davidem Černým a kurátorkou umění Galerie hlavního města Prahy Marií Foltýnovu. Dle Foltýnové je obchodní dům sám o sobě architektonickým dílem, které nepotřebuje další vrstvu. Černý Foltýnovou nazval „soudružkou Faltýnkovou”, a kritiku Foltýnové, že by měl ukázat ke schválení instalaci na kulturní památku i její návrh, komentoval slovy, že jde o „soudružský, komunistický způsob komunikace a uvažování“.^[27] Památkový ústav umístění těchto plastik nedoporučil, vyjádřil se k němu v tom smyslu, že budova je čistá a elegantní, je sama o sobě uměleckým dílem a nic dalšího nepotřebuje. Proti se postavil také Klub Za starou Prahu, který plastiky motýlů označil za typický kýč, a připomínku památky československých letců za snahu vyvolat dojetí a zároveň účelovou obranu před kritikou či nepřízní schvalovacích míst. Kritiku vyjádřil i sochař Pavel Karous, podle něhož se kulturní památka takovým zásahem ničí a přidává se na ni „současná postmoderna, která na architekturu 70. let nepatří”. S kritikou naopak nesouhlasil novinář Jan H. Vitvar z týdeníku Respekt, podle něj jde o klasické dílo Davida Černého, které je vždy odstranitelné a „akorát je velké a lidé jsou vždy rozpačití z toho, že je exponované ve veřejném prostoru”.^[26]

Rozlehlou plochu interiéru realizovala společnost Prochazka & Partners. Koncept na celkové ploše 17 tisíc metrů čtverečních byl údajně inspirován velkými evropskými metropolemi^[28] a projektem pařížského muzea Centre Georges Pompidou.^[29] Každé patro bylo přizpůsobeno různému způsobu využití.^[23] Zrekonstruovaný Máj v devíti patrech návštěvníkům nabídl obchody, restaurace, zábavní centrum a střešní vyhlídkovou terasu. Třetí a čtvrté patro bylo věnováno zábavnímu centru. Např. v oddělení Levels vyplnily stovky arkádových her. Páté patro bylo věnováno menším dětem – hostí zábavní park Lvíčkov. Dále pak šesté patro bylo věnováno historické expozici Back in Time (Zpátky v čase) a sedmé patro superhrdinům a komiksům. V osmém patře byla umístěna restaurace s výhledem na pražská panoramata a v posledním patře se nachází panoromatické terasy.^[29]

Veřejnosti se zrekonstruovaný Máj znovu otevřel 24. června 2024.^[28] Po rozruchu způsobeném plastikami motýlů, vzbudila další vlnu emocí nová podoba interiérů. Zveřejněné fotografie interiérů pobouřily náměstka pro územní rozvoj Petra Hlaváčka. Na sociální síť X napsal, že je vnitřek kulturní památky „úplně zničený necitlivou přestavbou”. Vinu přisoudil památkářům, kteří dle něj hrubě podcenili péči o kulturní památku. Ti se však mohou vyjadřovat pouze k původním historickým prvkům jako jsou schodiště nebo vestavěné skříně, nikoli ke vkusu majitele v případě nových interiérů.^[30] Další negativní komentáře zaplavily ještě před otevřením sociální sítě. Nové interiéry Máje byly přirovnávány ke kasínu, cirkusu nebo Las Vegas. Architekt a historik architektury Zdeněk Lukeš se k interiérům vyjádřil: „Interiéry jsou strašné, je to úplný protiklad a až skoro výsměch k původní architektuře”.^[29] Ze strany veřejnosti byly zaznamenány různorodé reakce.^[23]

Máj ve své době patřil ve světovém měřítku k nejmonumentálnějším stavbám neofunkcionalistického směru. Neofunkcionalistickými rysy jsou důraz na tenkost pláště budovy, prolamovaného pásovými okny a velkými skleněnými plochami, a asymetrické prvky jeho kompozice.^[1]

Zvláštností byla použitá stavební technologie suché montáže.^[1] Pro styl high-tech styl bylo charakteristické zvýraznění některých technologických prvků: barevně natřená potrubí vzduchotechniky na stropech (ta však byla zakryta v roce 1992) a eskalátory v prosklené schodišťové hale (průhled byl zakryt při rekonstrukci roku 2009 a přilehlý prostor má být zastavěn).^[1][7] Tyto prvky byly inspirované stavbou Centre Georges Pompidou v Paříži (1972–1977) od architektů Renza Piana a Richarda Rogerse, pražská stavba ale byla dokončena o dva roky dřív než její vzor, což jí dává celoevropský význam.^[1]

Jedním z důvodů, proč se ministerstvo rozhodlo prohlásit objekt za památku, byl kontrast plně prosklené eskalátorové haly s nečleněnou věží nákladních výtahů z pohledového betonu.^[8] Pavel Panoch popisuje přísné, odosobněné geometrické formy a materiálový souzvuk železobetonového skeletu, opláštěného plechem a skleněnými pásy, jako znaky mašinismu.^[7] Součástí high tech pojetí byl i trvale zavěšený jeřáb na střešních kolejnicích, určený k čištění fasády.^[7] Panoch řadí Máj mezi pět nejvýznamnějších dobových českých budov, které typickým a mimořádně výstižným způsobem zhmotňují dobovou společenskou atmosféru raného předkapitalistického konzumu.^[7]

Zajímavostí je použití 13 výtahů, z nichž jsou dva pro zákazníky, dva pro zaměstnance, tři menší a tři větší pro rozvoz zboží a tři velké pro přepravu nákladních automobilů. S osobním automobilem je možno vyjet až na terasu 4. patra.

Obchodní dům byl jako jeden z prvních vybaven rozsáhlým systémem bezpečnostních kamer s nepřetržitým nahráváním.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Máj Národní na Wikimedia Commons
• www stránky obchodního domu
• Magdalena Nová, Jan Ziegler: Změní se Tesco i stanice metra, MF DNES, 18. 2. 2006, příloha Praha, str. B 3 (soubor článků včetně rozhovoru se Zdeňkem Lukešem)
• Robert Oppelt: Máj jako památka? Proč ne, MF DNES, 8. 4. 2006, příloha Praha, s. B 4 (soubor článků včetně rozhovoru s Richardem Bieglem)
• Kamila Klausová: Pomníky socialismu, Týden, č. 15/2006, 10. 4. 2006 (srovnávací hodnocení Rostislava Šváchy a Zdeňka Lukeše)
• David Nesnídal: Bojuji za české sklo, týdeník MF PLUS, č. 16/2006 (rozhovor s Rostislavem Šváchou o stavbách z poválečné doby)
• Rostislav Švácha: Máj vstoupil do dějin, Aktuálně.cz, 12. 3. 2006
• Ondřej Beneš, Oldřich J. Ševčík: neplatný odkaz! Praha 2006: Obchodní dům Máj, komerční zájmy vlastníka a „věc architektury“ ve společnosti masové spotřeby^{[nedostupný zdroj]}, e-architekt.cz, 24. 11. 2006 (souhrnný článek o kauze)
• Pořad Českého rozhlasu Plus Obchodní domy, výkladní skříně normalizace; obsahuje množství informací o historii obchodního domu Máj a obchodování obecně^{[nedostupný zdroj]}