Období tří říší

Územní vývoj Číny v období tří království
Dějiny Číny
Dějiny Číny
Dějiny Číny
STAROVĚKÁ ČÍNA
3 vznešení a 5 vladařů
Dynastie Sia 2100–1600 př. n. l.
Dynastie Šang 1600–1046 př. n. l.
Dynastie Čou 1045–256 př. n. l.
 Západní Čou
 Východní Čou
   Období Jar a podzimů
   Období válčících států
CÍSAŘSKÁ ČÍNA
Dynastie Čchin 221 př. n. l.–206 př. n. l.
Dynastie Chan 206 př. n. l.–220 n. l.
  Západní Chan
  Dynastie Sin
  Východní Chan
Období tří říší 220–280
  Wej, Šu & Wu
Dynastie Ťin 265–420
  Západní Ťin16 Království
304–439
  Východní Ťin
Severní & Jižní dynastie
420–589
Dynastie Suej 581–618
Říše Tchang 618–907
  ( X Wu Ce-tchien 690–705 )
5 dynastií &
10 říší
907–960		Dynastie Liao
907–1125
Dynastie Sung
960–1279
  Severní SungZ. Sia
  Jižní SungŤin
Dynastie Jüan 1271–1368
Dynastie Ming 1368–1644
Říše Čching 1644–1911
MODERNÍ ČÍNA
Republika 1912–1949
Spor o Čínu ...
Čínská
lidová republika
1949–současnost
Čínská
republika
(Tchaj-wan)
1945–současnost

Období tří království nebo tří říší čínsky v českém přepisu San-kuo, pchin-jinem Sānguó, znaky zjednodušené 三国, tradiční 三國 je epocha čínských dějin mezi roky 220 a 280. Čína v té době byla rozdělena mezi soupeřící státy Cchao Wej (nebo jen Říše Wej, hlavní město Luo-jang) na severu, Šu-chan (nebo jen Šu, hlavní město Čcheng-tu) v S’-čchuanu a Východní Wu (nebo jen Wu, hlavní město Ťien-kchang, jehož ruiny leží na území Nankingu) na jihu. Období následovalo po rozpadu celočínské říše Chan, skončilo s opětovným sjednocením země říší Ťin.

Období tří říší bylo připraveno oslabením centrální moci během dynastie Východní Chan. Rostla moc velmožů, dvořanů a sekt. Sekta Cesta velkého klidu v roce 184 vyvolala povstání žlutých turbanů, jež zemi dále destabilizovalo a způsobilo, že ústřední vláda fakticky ztratila moc ve prospěch velmožů vybavených soukromými armádami. Kolem roku 208 generál Cchao Cchao sjednotil severní část země, nedokázal se však prosadit na jihu proti dalším dvěma velmožům Liu Peiovi a Sun Čchűanovi, kteří se spojili proti němu. Každý z nich se tak stal zakladatelem jednoho ze tří států. Cchaoúv syn Cchao Pchi roku 220 formálně sesadil posledního císaře předchozí dynastie, prohlásil se sám prvním císařem dynastie Wej, a oba zbývající politické celky v reakci na to vyhlásily svou nezávislost, čímž započalo vlastní období tří říší. Roku 265 byla dynastie Wej odstavena od moci dynastií Ťin. Ta vzešla z rodiny S’-ma, jedné ze vznešených rodin na dvoře předešlé dynastie Cchao Wej. Roku 265 S’-ma Jen, tehdejší hlava rodu S’-ma, odstranil wejského císaře a sám nastoupil na trůn jako císař Wu Ti. O patnáct let později dobyl říši Východní Wu, a znovu tak sjednotil Čínu. Toto sjednocení však nemělo dlouhého trvání.

Hlavní historický pramen o období tří království jsou Zápisky o Třech říších dvorského historika Čchen Šoua, žijícího ve 3. století. Nejpopulárnější zpracování je však mnohem pozdější román Příběhy Tří říší, který napsal Luo Kuan-čung ve 14. století.

Historie

Tradičně je období Tří říší vymezeno rokem 220, kdy oficiálně vznikl stát Wej, a rokem 280, kdy stát Ťin dobyl Wu. S obdobím Tří říší souvisí závěrečná etapa existence říše Chan v letech 184–220, poznamenaná chaotickými boji mezi již fakticky samostatnými vojevůdci ovládajícími různé oblasti chanské Číny. Hlavní část období v letech 220–263 byla charakteristická relativně stabilním uspořádáním mezi třemi soupeřícími státy Wej, Šu a Wu. V pozdějších letech se prosazovala tendence ke znovusjednocení Číny, když roku 263 stát Wej dobyl Šu, roku 265 rod S’-ma v říši Wej svrhl dynastii Cchao a vyhlásil říši Ťin a roku 280 Ťinové dobyli Wu.

Doba rozpadu říše Chan a Tři říší byla jednou z netěžších v čínské historii. Celostátní sčítání lidu provedené roku 280, po sjednocení tří říší pod vládou Ťinů, přineslo výsledek celkem 2 459 840 domácností a 16 163 863 jednotlivců, což bylo jen zlomkem z 10 677 960 domácností a 56 486 856 jednotlivců nahlášených v říši Chan před rozpadem státu.[1] Třebaže sčítání v čínských státech nezahrnovala veškeré obyvatelstvo, ťinská vláda se v cenzu roku 280 snažila důsledně zaregistrovat všechny jednotlivce v celé zemi.[2]

Během tohoto období významně pokročila technologie. Ču-ke Liang, stojící v čele vlády Šu, vynalezl dřevěného vola,[3] to jest ranou formu kolečka,[4] a zavedl opakovací kuše.[5] Wejský technik Ma Ťün je považován za rovného svému slavnému předchůdci Čang Chengovi.[6] Sestavill mechanické loutkové divadlo na vodní pohon určené pro císaře Ming-tiho, čerpadla zavlažující zahrady v Luo-jangu, a důmyslně sestrojený „vůz ukazující jih“, na němž ukazatel mířil stále stejným směrem bez ohledu na pohyb vozu.[7]

Hodnocení

Ačkoli relativně krátké, bylo toto historické období výrazně romantizované nejen v kultuře Číny, ale i Japonska, Koreje a Vietnamu. Je oslavované a propagované v operách, lidových příbězích, románech a odnedávna i filmech, televizi a videohrách. Nejznámější z literárních děl věnujících se období Tří říší nich je Luo Kuan-čungův historický román Příběhy Tří říší z mingské doby.[8] Autoritativním historickým záznamem éry jsou Zápisky o Třech říších Čchen Šoua, žijícího ve 3. století, s komentáři Pchej Sung-č’a z 5. století.

K odlišení od předešlých a pozdějších stejnojmenných čínských států historikové třem státům období tradičně přidávají upřesňovací přívlastky, tak říše Wej je podle vládnoucího rodu označována jako Cchao Wej (曹魏), Šu se prohlašovalo za nástupce říše Chan a je proto jmenováno jako Šu Chan (蜀漢), Wu je známo jako Východní Wu (東吳).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Three Kingdoms na anglické Wikipedii.

  1. ↑ DREYER, Edward L. Military Aspects of the War of the Eight Princes. In: DI COSMO, Nicola. Military Culture in Imperial China. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2009. ISBN 978-0674031098. S. 112–142, na s. 114. (anglicky)
  2. ↑ BIELENSTEIN, Hans. Chinese historical demography A.D. 2-1982. Bulletin No. 59. Stockholm: Museum of Far Eastern Antiquities, 1987. 288 s. S. 17. (anglicky) 
  3. ↑ TSENG, Jane. This Man Is Riding a Masterpiece Like Zhuge Liang’s on the Street! [online]. 2015-01-20 [cit. 2015-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-10. 
  4. ↑ BREVERTON, Terry. Breverton's Encyclopedia of Inventions. [s.l.]: Quercus, 2013. (Unabridged). ISBN 1623652340. 
  5. ↑ SZCZEPANSKI, Kallie. The Invention of the Crossbow [online]. [cit. 2015-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  6. ↑ Reconstruction Designs of Lost Ancient Chinese Machinery. Dordrecht: Springer Science & Business Media, 2007. Dostupné online. ISBN 1402064608. S. 129. 
  7. ↑ XIONG, Victor Cunrui. Historical Dictionary of Medieval China. Lanham, Md.: Scarecrow Press, 2009. ISBN 0810860538. S. 351. 
  8. ↑ Romance of the Three Kingdoms: China's Greatest Epic 三國志演義 [online]. [cit. 2015-04-01]. Dostupné online. 

Literatura

  • DE CRESPIGNY, Rafe. The Three Kingdoms and Western Jin : A history of China in the Third Century AD [online]. Canberra: Australian National University, 2003, rev. 2004-6-7 [cit. 2016-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Departure Herald-Detail.jpg
"Departure Herald", 26 m (85 ft) in length, from the Chinese Xuande reign period (1425-1435 AD); the painting shows the emperor's large procession heading towards the imperial tombs of the Ming emperors located roughly 50 km north of the capital Beijing. This painting is usually paired with another panoramic painting called "Return Clearing", 30 m (98 ft) in length, which shows the emperor returning to the capital from the tombs by river boat. From Paludan's source listed below, this passage describes a particular scene of this painting: "Detail of a silk scroll, The Emperor's Approach, showing the luxury in which the emperor Xuande travelled. Elephants were kept in the imperial elephant stables until around 1900 and were often used for ceremonial occasions, such as the emperor's visits to the Temple of Heaven. Here, however, the large number of horsemen accompanying the emperor's carriage suggests that the emperor was on a much longer journey in the countryside." Paludan, Ann. (1998). Chronicle of the Chinese Emperors: the Reign-by-Reign Record of the Rulers of Imperial China. London: Thames & Hudson Ltd. ISBN 0500050902. Page 177.
Three Kingdoms timelapse.gif
Autor: Three Kingdoms fan, Licence: CC BY-SA 4.0
Three Kingdoms timelapse