Horní Lužice

Horní Lužice Oberlausitz Łużyce Górne Hornja Łužica Górna Łužyca
Letecký pohled na centrum Budyšína (2005)
znak vlajka
Geografie
Hlavní město	Bautzen
Souřadnice	51°10′ s. š., 14°20′ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Jazyk	němčina, polština, hornolužická srbština
Správa regionu
Stát	Německo Německo
Nadřazený celek	Německo Německo Sasko Sasko Braniborsko Braniborsko Polsko Polsko Dolnoslezské vojvodství Lubušské vojvodství Česko Česko
Druh celku	historický region
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní Lužice (hornolužicky Hornja Łužica, německy Oberlausitz, dolnolužicky Górna Łužyca, polsky Łużyce Górne) je historické území, rozdělené od roku 1945 mezi Německo (většina území), Polsko (menší část) a Česko. Většina německé části je od roku 1990 součástí spolkové země Svobodný stát Sasko, malá část je součástí spolkové země Braniborsko. Téměř celá polská část (území na západ od řeky Kwisy) je součástí Dolnoslezského vojvodství, malá část náleží též k vojvodství Lubušskému. Česká část se rozkládá v okresech Jablonec nad Nisou, Liberec a Děčín (v rámci povodí Lužické Nisy, resp. Odry).

Horní Lužice sousedí na západě s vlastním Saskem, na jihu s Čechami, na východě se Slezskem, na severu s Dolní Lužicí. Centrem Horní Lužice je město Budyšín, největším městem je však Görlitz (Zhořelec), přičemž dnes je polská část Zhořelce samostatným městem pod názvem Zgorzelec.

Panoráma hornolužické krajiny poblíž Steinigtwolmsdorfu

V německé části Horní Lužice žije přibližně 640 000 obyvatel. Většinu tvoří Němci, asi 20 000 obyvatel jsou Lužičtí Srbové, kteří hovoří hornolužickou srbštinou. Polskou část Horní Lužice obývají od roku 1945 Poláci, kteří odsud vyhnali Němce i Lužické Srby.

Horní Lužice Oberlausitz (de) Hornja Łužica (hsb) Lusatia superior (la) ←  1410–1952  → vlajka znak
Geografie Horní Lužice v rámci Koruny České a Svaté říše římské roku 1618
Hlavní město	Bautzen (Budyšín)
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Němci, Lužičtí Srbové, Poláci
Jazyky	němčina, hornolužická srbština, polština
Náboženství	římskokatolické, protestantské
Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie
Mateřská země	Svatá říše římská Svatá říše římská Země Koruny české Země Koruny české Saské kurfiřtství Saské kurfiřtství Pruské království Pruské království
Vznik	1076 – získal lénem část území pozdější Horní Lužice a část Dolní Lužice (Východní Marku) český kníže a posléze král Vratislav II.
Zánik	1952 – byly obě Lužice zrušeny, Horní Lužice byla v rámci NDR rozdělena mezi Drážďanský kraj (většina území) a Chotěbuzský kraj (severní část)
Státní útvary a území
Předcházející Lužické markrabství Následující Německá demokratická republika

Budyšín a Zhořelec spolu s městy Kamenec, Žitava, Löbau a Lubáň vytvářela až do roku 1815 tzv. Šestiměstí. Do 15. století byla oblast známá jako Milsko, protože ji obýval slovanský kmen Milčanů. Dolní Lužice se nazývala Lužice, protože ji obýval kmen Lužičanů. Později bylo jméno Lužice přejato pro obě části a dochází k rozlišování na Horní a Dolní Lužici.

Od roku 1329 do roku 1635, kdy byla saskému kurfiřtovi dána do dědičné zástavy (jako tzv. česká léna), byla Horní Lužice součástí Zemí Koruny české. Od tohoto roku byla jejich součásti již pouze formální (de iure), fakticky přešly pod Saské kurfiřtství.

• 
  Umělecká podoba hornolužického znaku od H. G. Ströhla
• 
  Mapa historické Horní Lužice
• 
  Mapa Horní Lužice z roku 1635
• 
  Dvojjazyčný nápis v Budyšíně.

• Dolní Lužice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Horní Lužice na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Horní Lužice ve Wikislovníku