Oberon (opera)

Oberon
Oberon or The Elf King's Oath
Joseph Noel Paton: Hádka Oberona s Titánií (1849)
Joseph Noel Paton: Hádka Oberona s Titánií (1849)
Základní informace
Žánropera
SkladatelCarl Maria von Weber
LibretistaJames Robinson Planché
Počet dějství3
Originální jazykangličtina
Literární předlohaChristoph Martin Wieland, Oberon
Premiéra12. dubna 1826, Royal Opera House, Covent Garden, Londýn
Česká premiéra6. října 1828, Praha, Stavovské divadlo (německy) / 6. září 1889, Praha, Národní divadlo (česky)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oberon je romantická opera o 3 dějstvích německého skladatele Carla Marii von Webera s pohádkovými motivy (fairy tale opera) a mluvenými dialogy. Autorem anglického libreta je James Robinson Planché, který vycházel z anglického překladu eposu Oberon německého autora Christopha Martina Wielanda (1780), inspirovaného středověkým francouzským eposem o rytíři Huonovi z Bordeaux. Autorem anglického překladu byl básník William Sotheby, který při jeho zpracování využil motivy a postavy Shakespeareovy hry Sen noci svatojánské.

Historie

V létě roku 1824 se Weber setkal v Mariánských Lázních s ředitelem londýnské opery v Covent Garden. Ředitel Charles Kemble mu nabídl, aby zkomponoval operu v angličtině. Jako téma uvedl Fausta nebo Sen noci svatojánské. Weber se rozhodl pro druhé téma, které jako libreto s názvem Oberon or The Elf King's Oath zpracoval James Robinson Planché. Weber přijal tuto nabídku hlavně z finančních důvodů a aby co nejlépe přizpůsobil hudbu anglickému libretu, začal se učit anglicky. Operu komponoval v roce 1825–1826, kdy se stále zhoršovala jeho plicní choroba. Přesto odjel do Londýna, kde 12. dubna 1826, v Royal Opera House, Covent Garden, dirigoval premiéru své opery, která se později uváděla pouze pod názvem Oberon. Dirigoval ještě dalších 11 představení, ale nebyl spokojen s výsledkem své práce, která, dle jeho názoru, utrpěla zařazením mluvených dialogů. Rozhodl se k revizi partitury tak, aby opera mohla být uvedena v němčině. K tomu ale již nedošlo, protože Weber, oslabený tuberkulózou, zemřel v Londýně 5. června 1826.

Premiéra Oberona v němčině, v překladu Theodora Hella se konala až po jeho smrti, 23. prosince 1826 v Lipsku. V českých zemích se hrál poprvé v pražském Stavovském divadle 6. října 1828.[1] V pražském Národním divadle měla opera premiéru 6. září 1889 v českém překladu Václava Judy Novotného. Další český překlad pořídil v roce 1908 Josef Vymětal.

O pozdější úpravy a přepracování opery Oberon se pokoušeli skladatelé Franz Wüllner, Gustav Mahler, Anthony Burgess a Franz Liszt. Nejčastěji se ale uvádí původní verze Carla Marii von Webera.

Hlavní postavy

(hlasové role, mluvené role)[p 1]

  • Oberon, král víl – tenor
  • Titánie, jeho choť – soprán
  • Puk, skřítek – alt
  • Drol, skřítek – mluvená role
  • Huon z Bordeaux, vévoda Guiennský – tenor
  • Šerasmin, jeho panoš – baryton
  • Hárún ar-Rašíd, kalif z Bagdádu – mluvená role
  • Rézie, jeho dcera – soprán
  • Fatima, její otrokyně a důvěrnice – mezzosoprán, alt
  • Babekan, perský princ – mluvená role
  • Almansor, tuniský emír – bas
  • Rošana, jeho družka – kontraalt
  • Abdallah, pirát – mluvená role
  • První mořská panna – mezzosoprán
  • Druhá mořská panna – mezzosoprán
  • Karel Veliký, císař – mluvená role

Obsah

Děj opery se odehrává v pohádkové říši víl a elfů, ve Francké říši za vlády císaře Karla Velikého, v Bagdádu a Tunisu, kolem roku 800.

1. dějství

Zahrada v Oberonově pohádkovém království; kalifův palác v Bagdádu

V pohádkové říši víl a elfů se její král Oberon pře se svou ženou Titánií, kdo je v lásce věrnější, zda muž nebo žena. Důkazem pro ukončení sporu má být dvojice milenců, jejichž věrnost se ukáže jako nezdolná a takovou dvojici má v lidském světě najít skřítek Puk. Puk přichází k Oberonovi se zprávou, že rytíř Huon z Bordeaux zabil v čestném souboji syna císaře Karla Velikého a ten ho za trest posílá do Bagdádu, do paláce Hárún ar-Rašída. Tam se chystá svatba jeho dcery Rézie, která má být proti své vůli provdána za perského prince Babekana. Huon ho má přemoci a přivést Rézii domů jako nevěstu.

Oberon se rozhodne, že tuto dvojici podrobí zkoušce věrnosti. Nejprve svým kouzlem způsobí, že Huon a Rézie se sobě navzájem zjevují ve snu a zamilují se do sebe. Potom dá Huonovi kouzelný roh, který ho ochrání před nebezpečím a pohár, který bude vždy plný vína, když ho přiloží ke rtům. Pak Huona a jeho panoše Šarasmína přenese kouzlem do Bagdádu.

Fatima oznamuje své paní, že rytíř Huon je v Bagdádu a Rézie doufá, že jí vysvobodí z paláce, aby se nemusela provdat za Babekana.

2. dějství

Joseph Noel Paton: Oberon a mořská panna (1888)

Kalifův palác v Bagdádu; mořské pobřeží

Huon vnikne do paláce ve chvíli, když je plačící Rézie přiváděna k Babekanovi jako nevěsta a Babekana probodne mečem. S pomocí kouzelného rohu se Huonovi spolu s Rézií, její otrokyní Fatimou a Šarasmínem, který si mezitím získal přízeň Fatimy, podaří uniknout z paláce.

Loď, kterou chtějí všichni odplout do Řecka ale ztroskotá v bouři a Oberon ztratí svůj kouzelný roh. U pobřeží se objeví loď mořského piráta Abdallaha, který zajme Rézii, aby ji prodal do harému tuniskému emírovi Almansorovi.

Vyčerpaný Huon omdlí; Oberon ho nechá uložit na květiny a uspat písní mořských pannen.

3. dějství

Joseph Noel Paton: Usmíření Titánie a Oberona (1847)

Palácová zahrada emíra Almansora v Tunisu; kolonáda v emírově paláci; tržiště; trůnní sál císaře Karla Velikého

Puk přenese Huona do zahrady emírova paláce v Tunisu. Setkává se zde se Šarasmínem a Fatimou, kteří mu sdělují, že Rézie odolala emírovi Almansorovi a zůstala Huonovi věrná. Připravují plán na osvobození Rézie, ale Huon je léčkou vlákán do paláce, kde potkává Rošanu, žárlivou milenku emíra. Ta ho začne svádět a slibuje mu, že když nevěrného Almansora zabije, zařídí, aby se stal emírem. Huon ale všem jejím svodům odolá. V tom je překvapí Almansor a odsoudí Huona i Rézii ke smrti upálením na hranici.

Šarasmín mezitím našel kouzelný roh a s jeho pomocí jsou Huon a Rézie osvobozeni a přinášejí Oberonovi a Titánii důkaz své věrnosti, která překonala nebezpečí i nástrahy. Spor mezi Oberonem a Titánií je vyřešen; muž i žena dokáží být věrni stejnou měrou.

Císař Karel Veliký odpouští svému rytíři Huonovi a žehná manželskému svazku Huona s Rézií.

Hudba, známé árie

Skladatel sám nepovažoval Oberona za plnohodnotnou operu, jakou byla například jeho opera Čarostřelec, ale spíše za činohru s hudbou. Podle kritiků ale uplatnil při komponování Oberona v plné míře své operní umění. Autor vytvořil přesnou hudební charakteristiku hlavních postav, zároveň barevně evokující náladu různých scén.

Nejvíce obdivovanou a oceňovanou je předehra, kde autor za pomoci fléten a smyčců navozuje kouzelnou atmosféru pohádkového světa elfů a víl. V závěru předehry a na začátku 1. dějství zaznějí lesní rohy, které odkazují na důležitou rekvizitu děje, kouzelný roh, který daruje Oberon Huonovi z Bordeaux, aby ho ochránil před nebezpečím.[2] Instrumentací a orchestrací je opera Oberon přirovnávána k dílu Mendelssohna.[3]

Mezi nejznámější árie patří Ocean! thou mighty monster! (Ozean, du Ungeheuer!), kterou zpívá Rézie ve 2. dějství po ztroskotání jejich lodi v bouři na moři nebo árie Fatimy A lonely Arab maid, the desert's simple child z 2. dějství či árie Arabia, my country z 3. dějství. Roli Rézie měla ve svém repertoáru i známá pěvkyně Maria Callas a ztvárnily ji i další známé sopranistky Montserrat Caballé, Birgit Nilsson a další. Huon z Bordeaux byl první německy zpívanou rolí Plácida Dominga.

Premiéry

První představení Oberona v USA se konalo v New Yorku v Park Theatre 20. září 1826.[4] V Paříži byla opera uvedena poprvé v němčině v Théâtre Italien v roce 1830. Další provedení s bohatou výpravou ve francouzštině se konalo v Paříži 27. února 1857 v Théâtre Lyrique; orchestr řídil dirigent Adolphe Deloffre.

Nahrávky

  • Mezi další nahrávky patří i Mahlerova verze opery s dirigentem Jamesem Conlonem (EMI, 1993), nahrávka s kompletním notovým záznamem, kterou řídil dirigent Marek Janowski (RCA, 1997) nebo originální anglická verze pod taktovkou Sira Johna Eliota Gardinera (Philips, 2005).

Odkazy

Poznámky

  1. V některých provedeních opery je Titánie němou rolí a role Almansora a Rošany jsou mluvené role.

Reference

  1. BUŽGA, Jaroslav. von Weber Carl Maria. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích: Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2005. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 617. (česky)
  2. Hector Berlioz: Extract from Treatise on Instrumentation and Orchestration, anglicky
  3. BROWN,, Clive. The New Grove Dictionary of Opera. Londýn: Macmillan, 1992. ISBN 0-333-73432-7. Kapitola Oberon, s. 639–642. (anglicky) 
  4. WARACK, John; WEST, Ewan. The Oxford Dictionary of Opera. [s.l.]: Oxford University Press, 1995. 800 s. Dostupné online. ISBN 978-0198691648. S. 514. (anglicky) 
  5. BÁLEK, Jindřich. Kubelík jako operní dirigent: Carl Maria von Weber - Oberon [online]. Praha: rozhlas.cz, 2014-06-21 [cit. 2014-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-10. 

Literatura

  • KOBBÉ, Gustav; EARL OF HAREWOOD, George Henry Hubert Lascelles,. The new Kobbé's complete opera book. New York: Putnam, 1976. 1694 s. Dostupné online. ISBN 978-0370310176. S. 160–168. (anglicky) 
  • REGLER-BELLINGER, Brigitte; SCHENCK, Wolfgang; WINKING, Hans. Opera: velká encyklopedie. Praha: Mladá fronta, 1996. 630 s. ISBN 80-204-0541-0. S. 515–517. (český překlad: Jitka Ludvová a kol.) 
  • BUŽGA, Jaroslav. von Weber Carl Maria. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 616–618.
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 467–469. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce