Obiter dictum

Obiter dictum (lat. „řečeno na okraj“, mn. č. obiter dicta), v justičním slangu obíčko[1][2], je ta část rozhodnutí, která shrnuje další argumenty a která není autoritativní. Je uváděna pouze pro dokreslení a může mít v případě, že je součástí zrušovacího rozhodnutí, význam jako vodítko pro další rozhodování soudu nižší instance.

Příklad: „Kasační stížnost byla podána opožděně (= ratio decidendi), avšak nemohla by zřejmě uspět ani v případě, že by byla včasná, neboť stěžovatel se domáhá rozhodnutí ve věci, jež je vyňata z pravomoci soudů (= obiter dictum).“

V precedenčních systémech je závaznou částí precedentu pouze ratio decidendi, argumentace obiter dictum precedenční účinky nemá.[3]

Důvody použití

Podle právníka Davida Kosaře se obiter dicta používají hlavně v těchto případech:[1]

  1. „vyjádření názoru soudu (který cítí potřebu vytvořit do budoucna jasné vodítko) na spornou otázku v případě, kdy se k meritu věci nedostal, např. kvůli tomu, že věc byla zamítnuta již z procesních důvodů;
  2. když soud považuje za nutné reagovat na konkrétní námitku účastníka (jednu z mnoha), i když kauza byla rozhodnuta již na námitce předchozí;
  3. když soud chce osvětlit kontury svého rozhodnutí tím, že poukáže (v obiter dictu) na případy, ve kterých by rozhodl opačně;
  4. když si soud není jistý v kramflecích, a proto uvádí dodatečné důvody pro ospravedlnění závěru, ke kterému došel;
  5. prokázání erudice a rozhledu soudce (někdy přecházející až v exhibicionismus).“

Reference

  1. ↑ a b BOBEK, Michal. Temporální působení práva Společenství ad absurdum?. JINÉ PRÁVO [online]. 2008-03-11 [cit. 2022-09-16]. Komentář Davida Kosaře pod článkem.. Dostupné online. 
  2. ↑ ŠIMÍČEK, Vojtěch. Hoď tam ještě obíčko!. JINÉ PRÁVO [online]. 2008-04-14 [cit. 2022-09-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ KNAPP, Viktor. Teorie práva. 1. vyd.. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. S. 99. 

Související články

Externí odkazy