Obléhání Žepy

Obléhání Žepy
konflikt: Válka v Bosně a Hercegovině
Mapa Stupčanice 95
Mapa Stupčanice 95

TrváníLéto 1992[1][pozn. 1]– 26. července 1995
MístoŽepa, Bosna a Hercegovina
Souřadnice
VýsledekRozhodné srbské vítězství
Strany
Republika Srpska Republika srbskáBosnia and Herzegovina (1992–1998) Bosna a Hercegovina
United Nations OSN (1995)
NATO NATO (1995)
Velitelé
Republika Srpska Ratko Mladić
Republika Srpska Zdravko Tolimir
Republika Srpska Radislav Krstić
Republika Srpska Milorad Pelemiš
Bosnia and Herzegovina (1992–1998) Mustafa Palić
Bosnia and Herzegovina (1992–1998) Hamdija Torlak [2][3]
Bosnia and Herzegovina (1992–1998) Mehmed Hajrić (popraven)[4][5]
Bosnia and Herzegovina (1992–1998) Avdo Palić (popraven)[6][5]
Bosnia and Herzegovina (1992–1998) Amir Imamović (popraven)[6][5][7]
Síla
Republika Srpska NeznáméBosnia and Herzegovina (1992–1998) 1500 vojáků
United Nations 79 členů ukrajinských sil
NATO letecká podpora
Ztráty
Republika Srpska NeznáméBosnia and Herzegovina (1992–1998) Neznámé

V obci Žepa bylo zaznamenáno 800 úmrtí[5]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obléhání Žepy (srbochorvatsky Опсада Жепe, Opsada Žepe) bylo tříleté obléhání malého bosenského města Žepa, které trvalo od léta 1992 do července 1995 během bosenské války.[5][1] Zpočátku bylo obléháno Jugoslávskou lidovou armádou (JNA), dokud nepřešlo na VRS.[8] Po celou dobu obléhání byla Žepa součástí spojení Srebrenica–Žepa ve východní Bosně. Od dubna 1992 do února 1993 ARBiH a civilisté ze Žepy úspěšně odolávali bosenskosrbské armádě díky partyzánské válce.[9][10]

V březnu 1993 však generál VRS Ratko Mladić nařídil bosenskosrbským silám obléhajícím město zahájit rozsáhlý protiútok.[10] Útok vedl k tomu, že bosenští Srbové dobyli 80 procent území enklávy Srebrenica, kterou kdysi držela 28. divize ARBiH.[11] Kvůli tomuto útoku byla Žepa nyní oddělena od Srebrenice a byla nyní úplnou vlastní enklávou.

16. dubna 1993 byla rezoluce Rady bezpečnosti OSN 819 srebrenická enkláva prohlášena za „bezpečné útočiště OSN“. 6. května 1993 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 824 učinila Žepu a další města „bezpečným přístavem OSN“[10] pod ochranou pouze 79 členů ukrajinských mírových sil.[12]

25. července 1995 zahájili bosenští Srbové pod velením generála Ratka Mladiće a Zdravka Tolimira ofenzívu proti 285. lehké horské brigádě, které velel Avdo Palić, 14 dní po pádu Srebrenice. Ofenzíva se jmenovala „Operace Stupčanica 95“ (srbochorvatsky Операција Ступчаницa 95, Operacija Stupčanica 95). Výsledkem převzetí moci bylo 800 uprchlíků a smrt 116 lidí.[13] Na archivních záběrech Ratko Mladić při vyjednávání o kapitulaci Žepy s viditelně zaskočenými muslimskými představiteli vyjednával z pozice blahosklonné moci a dává každému karton cigaret. O přestávkách cvičí s činkami.[14][15] Poté dohlíží na nástup žen a děti do autobusů.[16][17]

Na rozdíl od Srebrenice velitel mírové jednotky, ukrajinský důstojník Mykola Verkohljad při jednání s generálem Mladićem zajistil evakuaci civilistů ze Žepy v konvoji OSN. Verkohljad nedovolil, aby je převzaly Mladićovy síly, což pomohlo zachránit přes 10 000 bosňáckých civilistů.[18][19]

V důsledku neustálých útoků na Sarajevo a pádu „bezpečných útočišť OSN“ Srebrenice a Žepy pokračovaly bombardovací operace NATO zaměřené na pozice bosenských Srbů. Bombardovací operace neskončily před 20. září 1995 a pomohly nastartovat základy Daytonské dohody.[ujasnit]

Odkazy

Poznámky

  1. Přesné datum, kdy obléhání začalo, není známo

Reference

  1. a b L. BRALEY, Bruce. Remembering the U.N. Safe Haven of Zepa – Bosnia and Herzegovina. Advisory Council for Bosnia and Herzegovina. 29 July 2008. Dostupné online. 
  2. Bosnia – Zepa Surrender To Mladic/ Refugees. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  3. Žepa 20/7/95 – Pregovori: Ratko Mladić, Hamdija Torlak, Benjamin Kulovac. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  4. HALILOVIĆ, Semir. 27.07.1995. – Konačni pad Žepe. MagazinPlus. 26 July 2022, s. 1. Dostupné online. 
  5. a b c d e Day of Remembrance of the killed Fighters and Civilians in Žepa. SarajevoTimes. 28 July 2016, s. 1. Dostupné online. 
  6. a b HALILOVIĆ, Semir. 27.07.1995. – Konačni pad Žepe. MagazinPlus. 26 July 2022, s. 1. Dostupné online. 
  7. SORGUC, Albina. As Srebrenica is Remembered, Zepa’s War Victims Feel Forgotten. BalkanInsight. 6 July 2020, s. 1. Dostupné online. 
  8. Ramet 2006, s. 382.
  9. ICTY, 30 June 2006, s. 39.
  10. a b c R. NATION, Craig. WAR IN THE BALKANS, 1991–2002 [online]. August 2003. S. 178. Dostupné online. 
  11. Ingrao 2012, s. 218.
  12. Bosnian Serbs, Muslims threaten Ukrainian U.N. forces at Zepa. The Washington Post. 19 July 1995. Dostupné online. 
  13. Velma Šarić. Demographics of Bosnian War Set Out [online]. Institute for War & Peace Reporting, 4 May 2012 [cit. 2013-03-22]. Dostupné online. 
  14. Eksodus i deportacija Žepljaka
  15. Eksodus i deportacija Žepljaka
  16. Srebrenica, lies and media games. srpska-mreza.com [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-30. 
  17. Александр Ионов «Операции „Кривая-95“ и „Ступчаница-95“: освобождение Сребреницы и Жепы»
  18. USCC, Press service. Ukrainian intelligence or how the wise is ruling the stars – Ukrainian Security and Cooperation Center [online]. 2021-09-06 [cit. 2023-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Миротворець Микола Верхогляд: "Я сказав Младічу, що політики його здадуть" [online]. [cit. 2023-01-19]. Dostupné online. (Ukrainian) 

Literatura

  • ACQUAVIVA, Guido; WHITING, Alex; CASSESE, Antonio; FAN, Mary. International Criminal Law: Cases and Commentary. Oxford: Oxford University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-19-957678-4. 
  • Prosecutor v. Naser Orić (Trial Judgment) [online]. International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia, 30 June 2006. Dostupné online. IT-03-68-T. 
  • INGRAO, Charles. Confronting the Yugoslav Controversies: A Scholars' Initiative. West Lafayette, Indiana: Purdue University Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-55753-617-4. 
  • RAMET, Sabrina P. The Three Yugoslavias: State-Building and Legitimation, 1918–2005. Bloomington: Indiana University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-253-34656-8. 

Média použitá na této stránce