Obléhání Keraku

Obléhání Keraku
konflikt: Křížové výpravy
Saladin a jeruzalémský král Balduin u Keraku dojednali mír
Trvání	listopad 1183
Místo	Kerak, dnešní Jordánsko
Souřadnice	31°11′ s. š., 35°42′ v. d.
Příčiny	nájezdy Renauda de Châtillon v Rudém moři s pokusem dobýt Mekku
Výsledek	ústup Ajjúbovců, křižácké vítězství
Strany
Ajjúbovský sultanát Jeruzalémské království Zajordánské panství Tripolské hrabství Tripolské hrabství Řád templářů Řád templářů Řád johanitů Řád johanitů Řád sv. Lazara Řád sv. Lazara Řád rytířů z Montjoie
Velitelé
Saladin Al-Ádil I. Al-Muzaffar Umar Kara Arslan Šeref ad-Dín Bargoš † Renaud ze Châtillonu Balduin IV. Raimond III. z Tripolisu Balian z Ibelinu Arnaud de Toroge Roger de Moulins neznámý rytíř z Montjoie
Síla
22 000 8 000
Ztráty
neznámé neznámé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obléhání Keraku se odehrálo v listopadu 1183. Zajordánský vládce Renaud ze Châtillonu předtím napadl arabské území s cílem dobýt nejsvatější místo muslimů – Mekku. Saladin na to odpověděl obležením jeho hradu, a to v době, kdy zde probíhala svatba Renaudova nevlastního syna Onfroye s jeruzalémskou princeznou Isabelou. Nakonec ale Keraku přitáhla na pomoc jeruzalémská armáda a Saladin byl donucen ustoupit.

Kerak byl sídelním městem Renauda de Châtillon, pána Zajordánska. Kerackou pevnost Krak de Moab či Le Pierre du Desert postavil roku 1142 za vlády krále Fulka z Anjou Payen le Bouteiller, pán Kraku de Montréal.^[1] Hrad se nachází 124 kilometrů jižně od Ammánu.^[1] Za Renaudovy vlády v Keraku panovalo mezi křesťany a muslimy několik příměří, Renaud však často bez ohledu na mír napadal muslimská území a arabské karavany táhnoucí Zajordánskem. Nejvýraznějším a nejodvážnějším činem podnikavého Renauda byl v roce 1182 vstup jeho pirátské flotily do Rudého moře, přepad lodí s poutníky do Mekky a útok na Medínu. Egyptský sultán Saladin mu za tento čin přísahal pomstu. Již příštího roku muslimské síly vstoupily na území Zajordánského panství.

Na hradu Krak de Moab zatím probíhala svatba Renaudova nevlastníh syna Onfroye IV. a jeruzalémské princezny Isabely. Šlo o čistě politický svazek, v němž Renaud sledoval sblížení palestinské šlechty s aristokraty, kteří do Palestiny přišli z Evropy.^[2] Onfroyovi bylo sedmnáct a Isabele teprve jedenáct let.^[3] Saladinova invaze křižáky zastihla nepřipravené; svatební hosté již neměli čas odjet a sám Renaud se se svou gardou dostal do hradu na poslední chvíli.

Muslimové v minulosti napadli Kerak již několikrát, ale tentokrát se jim téměř podařilo prolomit obranu. Saladin dal rozvinout devět katapultů, které bombardovaly zdi a obyvatele uvnitř hradeb. Jak svatba pokračovala, nechala Renaudova manželka Stefanie Saladinovi do ležení poslat mísy ze svatebních stolů. Saladin se na oplátku nechal dotázat, v které části pevnosti dlí novomanželé a tato místa zakázal svým obléhacím technikům ostřelovat.^[4] Obléhání však pokračovalo. Několika Renaudovým poslům se podařilo z Keraku proniknout a podat zprávu o obležení v Jeruzalémě králi Balduinovi IV.

Král Balduin okamžitě shromáždil svou armádu a osobně s ní vytáhl Keraku na pomoc. Vojsku však prakticky velel královský regent hrabě Raimond z Tripolisu. Ačkoliv Balduin IV. již od dětství trpěl malomocenstvím, rozhodnutí zmařit Saladinův útok bylo takové, že se rozhodl jít s vojskem, i když musel být nesen na nosítkách. Jeruzalémské vojsko ke Keraku dorazilo, když Saladin stále čelil silnému hradebnímu opevnění. Saladin nakonec zvolil ústup, věděl že zůstat v sevření mezi jeruzalémskou armádou a pevností je takticky nevýhodná pozice.^[4] Křižáci dosáhli taktického vítězství.

Napřesrok Saladin svůj pokus o dobytí Keraku zopakoval, ale ani roku 1184 ničeho nedosáhl.^[5] Poté, co se mu podařilo roku 1187 zcela zničit křižáckou armádu v bitvě u Hattínu, oblehl i Kerak, který se dokázal bránit dva roky a padl až roku 1189.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siege of Kerak na anglické Wikipedii.

• BARTH, Reinhard; BIRNSTEIN, Uwe; LUDWIG, Ralph; SOLKA, Michael. Die Chronik der Kreuzzüge. Mnichov: Chronik Verlag, 2003. ISBN 3-577-14609-5. (německy) 

• Křížové výpravy
• Oultrejordain
• Křižácké státy