Obléhání Keraku

Obléhání Keraku
konflikt: Křížové výpravy
Saladin a jeruzalémský král Balduin u Keraku dojednali mír
Saladin a jeruzalémský král Balduin u Keraku dojednali mír
Trvánílistopad 1183
MístoKerak, dnešní Jordánsko
Souřadnice31°11′ s. š., 35°42′ v. d.
Příčinynájezdy Renauda de Châtillon v Rudém moři s pokusem dobýt Mekku
Výsledekústup Ajjúbovců, křižácké vítězství
Strany
Ajjúbovský sultanát Ajjúbovský sultanátJeruzalémské království Jeruzalémské království

Tripolské hrabstvíTripolské hrabství Tripolské hrabství
Řád templářůŘád templářů Řád templářů
Řád johanitůŘád johanitů Řád johanitů
Řád sv. LazaraŘád sv. Lazara Řád sv. Lazara
Znak Řádu rytířů z Montjoie Řád rytířů z Montjoie

Velitelé
Ajjúbovský sultanát Saladin
Ajjúbovský sultanát Al-Ádil I.
Ajjúbovský sultanát Al-Muzaffar Umar
Ajjúbovský sultanát Kara Arslan
Ajjúbovský sultanát Šeref ad-Dín Bargoš †		Znak Châtillonů Renaud ze Châtillonu
Znak Jeruzalémského království Balduin IV.
Znak Tripolského hrabství Raimond III. z Tripolisu
Znak Ibelinů Balian z Ibelinu
Znak velmistra Arnauda de Toroge Arnaud de Toroge
Roger de Moulins
Znak Řádu rytířů z Montjoie neznámý rytíř z Montjoie
Síla
22 0008 000
Ztráty
neznáméneznámé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obléhání Keraku se odehrálo v listopadu 1183. Zajordánský vládce Renaud ze Châtillonu předtím napadl arabské území s cílem dobýt nejsvatější místo muslimů – Mekku. Saladin na to odpověděl obležením jeho hradu, a to v době, kdy zde probíhala svatba Renaudova nevlastního syna Onfroye s jeruzalémskou princeznou Isabelou. Nakonec ale Keraku přitáhla na pomoc jeruzalémská armáda a Saladin byl donucen ustoupit.

Předchozí události

Kerak byl sídelním městem Renauda de Châtillon, pána Zajordánska. Kerackou pevnost Krak de Moab či Le Pierre du Desert postavil roku 1142 za vlády krále Fulka z Anjou Payen le Bouteiller, pán Kraku de Montréal.[1] Hrad se nachází 124 kilometrů jižně od Ammánu.[1] Za Renaudovy vlády v Keraku panovalo mezi křesťany a muslimy několik příměří, Renaud však často bez ohledu na mír napadal muslimská území a arabské karavany táhnoucí Zajordánskem. Nejvýraznějším a nejodvážnějším činem podnikavého Renauda byl v roce 1182 vstup jeho pirátské flotily do Rudého moře, přepad lodí s poutníky do Mekky a útok na Medínu. Egyptský sultán Saladin mu za tento čin přísahal pomstu. Již příštího roku muslimské síly vstoupily na území Zajordánského panství.

Obléhání

Zříceniny hradu Krak de Moab v Keraku

Na hradu Krak de Moab zatím probíhala svatba Renaudova nevlastníh syna Onfroye IV. a jeruzalémské princezny Isabely. Šlo o čistě politický svazek, v němž Renaud sledoval sblížení palestinské šlechty s aristokraty, kteří do Palestiny přišli z Evropy.[2] Onfroyovi bylo sedmnáct a Isabele teprve jedenáct let.[3] Saladinova invaze křižáky zastihla nepřipravené; svatební hosté již neměli čas odjet a sám Renaud se se svou gardou dostal do hradu na poslední chvíli.

Muslimové v minulosti napadli Kerak již několikrát, ale tentokrát se jim téměř podařilo prolomit obranu. Saladin dal rozvinout devět katapultů, které bombardovaly zdi a obyvatele uvnitř hradeb. Jak svatba pokračovala, nechala Renaudova manželka Stefanie Saladinovi do ležení poslat mísy ze svatebních stolů. Saladin se na oplátku nechal dotázat, v které části pevnosti dlí novomanželé a tato místa zakázal svým obléhacím technikům ostřelovat.[4] Obléhání však pokračovalo. Několika Renaudovým poslům se podařilo z Keraku proniknout a podat zprávu o obležení v Jeruzalémě králi Balduinovi IV.

Král Balduin okamžitě shromáždil svou armádu a osobně s ní vytáhl Keraku na pomoc. Vojsku však prakticky velel královský regent hrabě Raimond z Tripolisu. Ačkoliv Balduin IV. již od dětství trpěl malomocenstvím, rozhodnutí zmařit Saladinův útok bylo takové, že se rozhodl jít s vojskem, i když musel být nesen na nosítkách. Jeruzalémské vojsko ke Keraku dorazilo, když Saladin stále čelil silnému hradebnímu opevnění. Saladin nakonec zvolil ústup, věděl že zůstat v sevření mezi jeruzalémskou armádou a pevností je takticky nevýhodná pozice.[4] Křižáci dosáhli taktického vítězství.

Důsledky

Napřesrok Saladin svůj pokus o dobytí Keraku zopakoval, ale ani roku 1184 ničeho nedosáhl.[5] Poté, co se mu podařilo roku 1187 zcela zničit křižáckou armádu v bitvě u Hattínu, oblehl i Kerak, který se dokázal bránit dva roky a padl až roku 1189.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siege of Kerak na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Kerak, Jordan [online]. [cit. 2008-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Duggan, str. 125.
  3. ↑ Bridge, str. 143.
  4. ↑ a b Duggan, str. 126.
  5. ↑ Bridge, str. 145.

Literatura

  • BARTH, Reinhard; BIRNSTEIN, Uwe; LUDWIG, Ralph; SOLKA, Michael. Die Chronik der Kreuzzüge. Mnichov: Chronik Verlag, 2003. ISBN 3-577-14609-5. (německy) 

Související články

Média použitá na této stránce

Flag of Ayyubid Dynasty.svg

Flag of Ayyubid. The Ayyubid dynasty is often represented by the colour yellow.

"The Ayyubids and Mamluks, who succeeded the Fatimids in Egypt and Syria, retained the association of yellow with the ruler." Jane Hathaway, A Tale of Two Factions: Myth, Memory, and Identity in Ottoman Egypt and Yemen, p. 97.
Arms of the house of Châtillon.svg
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Châtillon
Banner of Arms of the House of Toulouse-Tripoli.svg
Banner of arms of the House of Tripoli, the cadet branch of House of Toulouse.
Vexillum Regni Hierosolymae.svg
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY 3.0
Drapeau du Royaume de Jérusalem
Coat of arms of the House of Toulouse-Tripoli.png
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the House of Tripoli, the cadet branch of House of Toulouse
Cross of order of mountjoy.svg
(c) Credit to the author, CC BY-SA 3.0
The GIF source of this image

Alleged cross of Military Order of Mountjoy (Montjoie, Monte Gaudio)-the emblem of Spanish knightly order. This image is based upon, and is a vector replacement for Image:Cross of order of mountjoy.gif by Janmad.

Completely unsubstantiated. According to William Berry, Encyclopædia Heraldica: Or, Complete Dictionary of Heraldry (1828):

"According to some writers, the badge was a red cross, like that of the Knights Templars; others, that it was a red star of five points placed on a white mantle; but Palliott is positive that it was a white cross of five rays, and that their mantle was red."
So, according to various, and as of 1828 unidentifiable authorities, perhaps a red cross, perhaps a red star, but Pierre Palliott in 1655 claims "a white cross of five rays" (it is unclear what a "cross of five rays" is supposed to be).
Arms of the Kingdom of Jerusalem.svg
Autor: Heralder
Cross by Katepanomegas, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the Kingdom of Jerusalem
SOSJJ military.png
Autor: SOSJJ - World Confederation, Licence: CC BY-SA 3.0
Bandiera del Sovrano Ordine di San Giovanni di Gerusalemme (oltre 900 anni), Nera: militare
Flag of the Order of Saint Lazarus.svg
The Flag of the Order of Saint Lazarus
Karak castle.jpg
Autor: Alexander, Licence: CC BY-SA 2.0
The Karak crusader castle In Karak City in Jordan
DSC05847.JPG
Bandeira Templária.svg
Autor: Rkcora, Licence: CC BY-SA 4.0
Battle Standard (gonfalon) used by the Templars in battle.
Reconstruction of the Standard of the Sultan Saladin.svg
Autor: Thespoondragon, Licence: CC0
Reconstruction of Saladin's personal standard, using a single headed eagle.
Saladin, the Sultan of Egypt, carried a yellow banner emblazoned with an eagle, possibly inherited from the Zengid dynasty.[1] The Cairo Citadel has a carving of an eagle believed to depict Saladin's emblem, which is missing its heads. According to the Ottoman researcher Evilya Çelebi, it likely originally had two heads,[2] but the carving is commonly depicted with a single head, such as by the Egyptian government on stamps, and in the Lebanese book Saladin: The Story of the Conflict Between the East and West in the 12th and 13th Centuries.
Hospitalers.svg
Грб Хоспиталаца