Obléhání Srebrenice

Obléhání Srebrenice
konflikt: Válka v Bosně a Hercegovině
Pohled na Srebrenici
Pohled na Srebrenici

Trvání9. května 1992 – 11. července 1995
MístoBosna a Hercegovina
Souřadnice
VýsledekRozhodující srbské vítězství
Změny územíRepublika Srpska zabrala enklávu Srebrenica
Strany
Republika Srpska Republika srbskáBosnia and Herzegovina (1992–1998) Bosna a Hercegovina
NATO NATO (1995)
Velitelé
Republika Srpska Ratko Mladić
Republika Srpska Radislav Krstić
Republika Srpska Zdravko Tolimir
Republika Srpska Milorad Pelemiš
Bosnia and Herzegovina (1992–1998) Naser Orić
Bosnia and Herzegovina (1992–1998) Ramiz Bećirović (zraněn)(duben–červenec 1995)
Síla
Republika Srpska ~1 500 vojáků (před op. Krivaja '95)
Republika Srpska 3 000 vojáků (během op. Krivaja '95)
Bosnia and Herzegovina (1992–1998) ~6 000 vojáků
NATO letecká podpora

Celkem: 9 377 úmrtí souvisejících s válkou v obci Srebrenica (1992–1995)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obléhání Srebrenice (srbochorvatsky Opsada Srebrenice , Опсада Сребреницe) bylo tříleté obléhání města Srebrenica ve východní Bosně a Hercegovině, které trvalo od dubna 1992 do července 1995 během bosenské války. Město, na které původně zaútočila Jugoslávská lidová armáda (JNA) a Srbská dobrovolnická garda (SDG), bylo v květnu 1992 obklíčeno Armádou Republiky srbské (VRS), čímž začalo brutální obléhání, které travalo po většinu války v Bosně. V červnu 1995 velitel armády Republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH) v enklávě Naser Orić Srebrenici opustil a uprchl do města Tuzla. Následně byl nahrazen zástupcem, majorem Ramizem Bećirovićem.

V červenci 1995 Srebrenica podlehla spojeným silám Republiky srbské a četným polovojenským formacím, které zahrnovaly stovky řeckých a ruských dobrovolníků během operace Krivaja '95 (srbochorvatsky: Operacija Krivaja '95, Операција Криваја). Následný masakr mužské populace města vedl ke smrti více než 8 000 bosenských mužů a chlapců a je považován za největší masovou vraždu v Evropě od konce druhé světové války. Mezinárodní trestní soudy to považovaly za zločin genocidy. V důsledku toho byl generál VRS Radislav Krstić shledán vinným Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) z vraždy, pronásledování a napomáhání ke genocidě, zatímco generál VRS Zdravko Tolimir byl rovněž odsouzen za genocidu. Oba muži byli odsouzeni na doživotí. Jedna z obžalob proti Ratko Mladićovi, veliteli VRS během války, je za masakr ve Srebrenici. Velitel bosenských sil v enklávě Naser Orić byl shledán vinným z toho, že nezabránil špatnému zacházení s vězni VRS drženými ve Srebrenici mezi zářím 1992 a březnem 1993. Jeho odsouzení však bylo v roce 2008 zrušeno.

Obsazení Srebrenice

Vojenská situace v okolí Srebrenice a Žepy v červenci 1995

Dne 6. července 1995 v časných ranních hodinách začali město ostřelovat příslušníci Vojsk Republiky Srbské, jejichž část byla rekrutována z okolních vesnic, kde předtím docházelo k masakrům Srbů. [2] Město Srebrenicu chránilo 600 nizozemských vojáků UNPROFOR a vojáci 28. divize bosensko-muslimské armády, kteří následně podnikli protiútok.[zdroj?] 8. července bylo město ostřelovánu znovu, přičemž bylo zasaženo i předsunuté stanoviště nizozemských UNPROFOR, kteří se kvůli nedostatečné výzbroji museli vzdát a po delším vyjednávání jim Srbové povolili odjet do Srebrenice. Cestou tam se však nizozemští vojáci při snaze projet silniční zátaras dostali do konfliktu s bosenskými obránci, kteří po jejich transportéru hodili granát. Výsledkem byla smrt vojína Raviva van Renssena.[3]

Následující den pokračovalo srbské ostřelování a z města uprchly tisíce civilistů. Srbové obsadili další pozorovací stanoviště sil OSN a vzali jako rukojmí asi 30 nizozemských vojáků. 10. a 11. července mělo dojít k leteckým útokům na Srby, ale nakonec k tomu nedošlo i kvůli tomu, že Srbové hrozili, že v případě útoku zabijí nizozemská rukojmí.[3] V tomtéž období se 28. divize bosensko-muslimské armády, která v bojích utrpěla ztrátu asi 2 tisíc mužů, začala postupně stahovat,[zdroj?] i když byla početně silnější, než útočící srbské jednotky.[zdroj?] Její vojska odcházela směrem ke Snagovu a zbylí vojáci museli složit zbraně, přičemž byli zajati srbskými silami. 12. července 1995 začaly autobusy odvážet zbývající ženy a děti na muslimská území, muži však zůstali izolováni. Celkem Srebrenicu opustilo dle Světové zdravotnické federace 35 632 lidí.

Mezinárodní reakce

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Rozhodná síla.

Rada Severoatlantické aliance schválila použití síly k ochraně poslední muslimské enklávy ve východní Bosně – Goražde.

Odkazy

Reference

  1. Research and Documentation Center, "Human Losses in Bosnia-Herzegovina 1991-1995 Part I, pp. 173–174. [online]. Dostupné online. 
  2. Kauza Radovan Karadžić. www.outsidermedia.cz [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-28. 
  3. a b Archivovaná kopie. smolen.webz.cz [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-22. 

Související články

Média použitá na této stránce

Flag of the Republika Srpska.svg
Flag of the Serb Republic (not to be confused with the Republic of Serbia).
Map 61 - Bosnia - Srebrenica & Zepa, July 1995.jpg
Map of military operations on July, 1995 against the town of Srebrenica
Srebrenica.jpg
Autor: Původně soubor načetl Samum na projektu Wikipedie v jazyce němčina, Licence: CC BY-SA 3.0
  • Beschreibung: Panorama Srebrenica
  • Quelle: fotografiert im August 2004
  • Fotograf: de:Benutzer:Samum
Flag of NATO.svg
Vlajka Severoatlantické aliance (NATO).