Obodrité

Obodritský svaz
8. století1167
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Poloha původního kmenového svazu Obodritů
Mapa2
Rozšíření kmenového svazu Obodritů o území poražených Nordalbingských Sasů za vlády knížete Dražka (†809).
obyvatelstvo
národnostní složení:
polabština, starosasština
staroslovanské (pohanské) se zaznamenanými kulty:saské pohanství (Nordalbingie),
římskokatolické (němečtí misionáři, některá knížata)
státní útvar
dědičná monarchie (knížectví) řídící kmenovou konfederaci
státní útvary a území
předcházející:
Polabští SlovanéPolabští Slované
Nordalbingie (Saské vévodství)Nordalbingie
(Saské vévodství)
Billunžská marka (Saské vévodství)Billunžská marka
(Saské vévodství)
následující:
Svatá říše římskáSvatá říše římská
Meklenburské knížectví (Svatá říše římská)Meklenburské knížectví
(Svatá říše římská)
Saské vévodství (Svatá říše římská)Saské vévodství
(Svatá říše římská)
Dánské královstvíDánské království

Obodrité neboli Bodrci (latinsky Obotriti, německy Abodriten, polsky Obodrzyci) byl kmenový svaz Polabských Slovanů, který v raném středověku osídlil severozápadní Polabí na území mezi řekou Labe a Baltským mořem, zhruba v oblasti dnešního Meklenburska.

Kmenový svaz Obodritů zahrnoval slovanské kmeny Rarogů (vlastních Obodritů), Vagrů, Polabanů, Gliňanů, Varnonů, Drevanů, Smolenců, Bytenců a Fembranů. Sídelními městy Obodritů byly Lubica, Viligard a Zvěřín.

Historie

Samostatnost obodritského kmenového svazu skončila roku 1167, kdy obodritský kníže Pribislav přijal svoji zemi od saského vévody Jindřicha Lva jako léno; knížecí dynastie si tak ve formě germanizovaných (velko)vévodů meklenburských uchovala vládu až do roku 1918. Obodriti byli pohlceni germánskou asimilací. Poslední zbytky obodritského jazyka (Drevanů) se dochovaly do 18. století na tzv. lüneburském vřesovišti.

Seznam vládců

Obodritská knížata

  • Vlčan (Wiltzan), († 795)
  • Dražko († 809)
  • Slavomír († 821), do 817 sám, poté spolu s Čedragem
  • Čedrag, syn Dražka

Po smrti Čedraga zem rozdělena mezi několik knížat:

  • Gostimysl († 844) – jeho synem by měl být první český poustevník svatý Ivan
  • Dabomysl (žil 862)
  • Stojgněv († 955)
  • Nakon, bratr Stojgněva
  • Mstivoj (pokřtěný Billung), do 995
  • Mstislav (Mečislav), syn Mstivoje, od 995
  • Pribigněv (pokřtěný Udo), († 1031), syn Mstistava, od 1018
  • Ratibor († 1043), bratr Pribigněva
  • Gotšalk († 1066), syn Pribigněva, od 1047
  • Krut († 1105), syn Grima, od 1068
  • Jindřich († 1127)
  • Svatopluk († 1129), syn Jindřicha

Smrtí Zvenka, syna Svatopluka, vymřel rod Gotšalka a v zemi dočasně vládl Knut Lavard, princ dánský († 1131).

  • Pribislav († před 1156), kníže obodritský, spoluvládce Niklota

Rod dále pokračoval jako Niklotovci (čím dál častěji známí jako Meklenburští[1]) ve vládě nad původními bodrckými územími.

  • Niklot († 1160), kníže obodritský

Meklenburská knížata a vévodové

Související informace naleznete také v článku Meklenburské knížectví.
  • Pribislav († 1178), poslední kníže obodritský a první kníže meklenburský, leník Jindřicha Lva, zakladatel dynastie Meklenburků
    • Jindřich Borvin I. († 1227), kníže meklenburský
      • Jindřich Borvin II. († 1236), kníže meklenburský
        • Jan I., kníže meklenburský (1237–1264)
          • Jindřich I., kníže meklenburský (1264–1302), m. Anastasie Pomořanská
            • Jindřich II. Lev, kníže meklenburský (1287–1329)
              • Albert I. († 1379), od r. 1329 kníže, od r. 1348 vévoda meklenburský, m. Euphemie Švédská, vnučka krále Magnuse I.
                • Jindřich I., vévoda meklenburský (1379–1383)
                  • Albert III., vévoda meklenburský (1383–1388)
                • Albert II., král švédský (1363–1389), vévoda meklenburský (1388–1412)
                • Magnus, († 1384)
                  • Jan, († 1422) (potomci žijí dodnes)
              • Jan I. († 1392), vévoda meklenbursko-stargardský
        • Niklot (Mikuláš I.) († 1277), kníže ve Werle (větev vymřela 1436)
        • Jindřich Borvin III. († 1277), kníže v Rostocku (větev vymřela 1314)
        • Pribislav II. (†1257), kníže v Perchimu (větev vymřela 1315/16(?))
  • Vartislav († 1164)
    • Niklot

Odkazy

Poznámky

  1. Libuše Hrabová, Stopy zapomenutého lidu, 2006, Veduta, Č. Budějovice

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Heraldic biull's head.png
Autor: Serial Number 54129, Licence: CC BY-SA 4.0
Heraldic biull's head: elements from User:Chatsam's File:Blason ville fr Herbeys 38.svg.
No flag.svg
No official flag.
Wappen Mecklenburg 2.svg
Coat of arms of the duchy of Mecklenburg
Shield and Coat of Arms of the Holy Roman Emperor (c.1200-c.1300).svg
Autor: Heralder & Tom Lemmens, Licence: CC BY-SA 3.0
Shield and Coat of Arms of the Holy Roman Emperor, based on the depiction in Codex Manesse (c. 1310). An imperial coat of arms in this style was in use from c. 1200 to c. 1430. From 1433 (accession of Sigismund), use of the double-headed eagle became prevalent. The shield shape used here is typical of the early to mid 14th century. A variant with a shield shape more typical of the late 14th to early 15th century can be found here.
No coats of arms.svg
Autor: Valdavia, Licence: CC BY-SA 3.0
No official coats of arms.
CoA Tübingen, BW.svg
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of Tübingen
Niklot.jpg
Autor: Håkan Henriksson (Narking), Licence: CC BY-SA 3.0
Equestrian Statue of the Obotrite prince Niklot at the Schwerin Castle.
Siedlungsgebiet Abodriten leer.png
Autor: de:Benutzer:Marcel Rogge und de:Benutzer:Zweedorf22, Licence: CC BY-SA 3.0
Siedlungsgebiet der Abodriten.
Grenzziehung angelehnt an: Michael Müller-Wille: Zwischen Starigard/Oldenburg und Novgorod. Beiträge zur Archäologie west- und ostslawischer Gebiete im frühen Mittelalter. (= Studien zur Siedlungsgeschichte und Archäologie der Ostseegebiete. Bd. 10), Wachholtz, Neumünster 2011, ISBN 978-3-529-01399-7. S. 46 ff.
Topographische Grundkarte (Küstenlinien, Flüsse) von demis (gemeinfrei [1])
Uzemi Obodrite.png
Autor: de:User:Marcel Rogge, Licence: CC BY-SA 4.0
Historické území kmenového svazu Obodritů