Obouruční meč

Obouruční meč v drážďanském Zwingeru

Obouruční meč (popřípadě dvouruční meč) je mohutná sečná a bodná zbraň, používaná v období pozdního středověku a raného novověku. Tyto meče se používaly většinou jako výzbroj strážců význačných osob.

Historie

Meče tohoto typu se počaly objevovat v druhé polovině 15. století. Jejich čepel dosahovala délky od 1 až po 1,3 metru, výška jílce se pohybovala okolo 45 centimetrů, takže celý meč dosahoval délek od 1,5 do 1,8 metru.

Obouruční meč se objevoval v různých zemích od 15. (Švýcarsko) do 17. století, jeho neslavnější éra pak spadá do začátku 16. století. Po roce 1515 začal být z výzbroje lancknechtských jednotek stahován. Před začátkem 17. století se meč dostával do výzbroje gard a později ho v armádách nosila už jen čestná stráž provázející prapor.

Zajímavosti

Aloys a Hana Skoumalovi využili slovo šaršoun v překladu anglické básně Jabberwocky (Tlachapoud) z knihy Lewise Carrolla Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala. Původní výraz vorpal sword ovšem využívá na rozdíl od překladu "meč šaršoun" nonsesového neologismu a nemá dohledatelný předobraz v archaické angličtině.

Odkazy

Reference

1. ↑ L. Křížek, Z. J. K. Čech Encyklopedie zbraní a zbroje ISBN 80-85983-70-2 str. 248
2. ↑ Zikmund Winter in Dějiny krojů v zemích Českých II. str. 272-3

Související články

• Claymore - skotský dvouruční meč

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu obouruční meč na Wikimedia Commons