Obrazárna

David Teniers: Obrazárna arcivévody Leopolda Viléma v Bruselu

Obrazárna je sbírka obrazů. Zpravidla bývá instalována v sále či několika místnostech, které slouží jako veřejný nebo soukromý výstavní prostor. V historii vznikaly obrazárny zprvu jako portrétní galerie rodu, obvykle v palácích, zámcích či hradech, stálá reprezentativní galerie obrazů. Některé světové obrazárny se postupně rozšířily a osamostatnily, většinou mají statut muzea.

Vymezení pojmu

Galerie a obrazárna jsou synonyma.^[1] Mnohé obrazárny jsou zároveň galeriemi. Galerie má širší rozsah pojmu, bývá sbírkou (mnohdy prodejní výstavou) umění, zahrnující obrazy, sochy a další umělecké předměty. Obrazárna je více historický termín, podle Josefa Jungmanna to je místo, kde se obrazy chowají^[2] jednotná expozice obrazů vycházela i z praxe, obrazy se dříve instalovaly těsně vedle sebe (tzv. rám na rám) a na jiné exponáty v nich nebylo místo. Již ve starověkém Řecku bylo malířství považováno za vznešené umění, zatímco sochařství bylo pro fyzickou námahu sochaře řazeno mezi řemesla. Proto se preferovalo označení obrazárna, i když se tam vystavovaly také jiné umělecké předměty, (například Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze). Obrazárna tedy primárně sloužila pro vystavování obrazů v reprezentačních prostorách. Galerie byla označením pro chodbu nebo sál, v nichž visely obrazy, (například Rudolfova galerie na Pražském hradě).

V současnosti téměř všechny veřejně přístupné obrazové sbírky instalované na stěnách sálů či místností bývají pravidelně doplněny sochami, plastikami či jinými uměleckými exponáty a nazývají se galerie, nebo dokonce muzeum a galerie. K výjimkám patří historické sbírky a instalace v historických interiérech.