Obsazení Říma

Obsazení Říma (Presa di Roma)
konflikt: Risorgimento
Proražení brány Porta Pia, Carlo Ademollo
Trvání	20. září 1870
Místo	Řím, Papežský stát
Výsledek	vítězství Itálie, konec Papežského státu a Risorgimenta
Změny území	anexe Říma a Lazia Italským královstvím
Strany
Itálie Papežský stát
Velitelé
Viktor Emanuel II. Raffaele Cadorna Pius IX. Hermann Kanzler
Síla
50 000 13 157
Ztráty
49 mrtvých 19 mrtvých
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsazení Říma (italsky Presa di Roma) italskou armádou 20. září 1870 znamenalo zánik Papežského státu a zároveň symbolický vrchol procesu sjednocení Itálie (risorgimenta), která tak získala své tradiční hlavní město Řím. Zároveň tím byl předčasně ukončen probíhající první vatikánský koncil a papežové byli až do lateránských smluv s Mussolinim (1929) zbaveni výsostného území a postavení faktických hlav států.

„Římská otázka“ byla předmětem úsilí Italů již mnoho let dříve, ale papežský stát byl pod ochranou Francie. Giuseppe Garibaldi na Řím vyrazil v čele armády dobrovolníků v srpnu 1862, ale Francie donutila diplomatickým tlakem Itálii, aby proti dobrovolníkům vyslala vojsko. To postup garibaldiovců zastavilo bitvou u Aspromonte 29. srpna 1862 a Garibaldi byl zraněn a zajat. Zářijovou úmluvou z roku 1864 dosáhla Itálie stažení francouzských jednotek z Říma a zavázala se, že bude papežský stát chránit sama. Když se však Garibaldi v roce 1867 znovu pokusil Řím obsadit, Francie tam opět své vojsko umístila a 3. listopadu u Mentany italské dobrovolníky rozprášila.

Nakonec k získání Říma Italům pomohla porážka Francie v prusko-francouzské válce. Porážka u Sedanu 1. září 1870 a zajetí Napoleona III. Němci Italům ukázali, že se ze strany Francie již není třeba ničeho obávat. Král Viktor Emanuel II. nejprve poslal k papeži Piovi IX. vyslance Gustava Ponzu di San Martino s návrhem, aby papež dobrovolně postoupil většinu Říma a okolí Itálii s tím, že by Papežský stát zůstal formálně zachován v podobě římské čtvrti uvnitř Leonských hradeb a Itálie by papežům trvale vyplácela roční náhradu. Pius IX. návrh 10. září zamítl. 11. září tak překročila hranice Papežského státu italská armáda, v jejímž čele stál generál Raffaele Cadorna, a pomalu postupovala k Římu s nadějí, že se ještě podaří vyjednat mírové převzetí města.

Papež měl na svou obranu 13 157 mužů, zatímco Cadorna velel asi 50 000 Italů. Papežskou armádu vedl generál Hermann Kanzler a sestávala ze Švýcarské gardy a dobrovolníků („zuávů“) z katolických zemí.^[1] Pius IX. věděl, že bez francouzské pomoci Řím podlehne, avšak přesto nařídil, aby bylo město aspoň nějakou dobu bráněno – chtěl, aby bylo zřejmé, že k jeho obsazení došlo násilím.

Italové dorazili k Aurelianovým hradbám Říma 19. září. Následujícího dne tříhodinovou dělostřelbou hradbu prorazili poblíž brány Porta Pia a vstoupili do města. Padlo celkem 49 italských a 19 papežských vojáků. Celý Řím byl obsazen 21. září a po plebiscitu byl spolu s Laziem připojen k Italskému království. Ulice Via Pia, která vedla od brány Porta Pia, byla přejmenována na Ulici 20. září (Via XX Settembre) a podobně byly pojmenovány důležité ulice v řadě italských měst.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Obsazení Říma na Wikimedia Commons