Obviňování oběti

Obviňování oběti (anglicky victim blaming) nastane, když oběť trestného činu nebo jakéhokoliv neoprávněného či nespravedlivého činu je úplně nebo částečně obviňována za škodu, která je na oběti napáchána.^[1] Studium viktimologie se snaží zmírnit vnímání obětí jako odpovědných.^[2] Existuje větší tendence obviňovat oběti znásilnění a oběti loupeže jestliže se oběť a pachatel znají.^[3]

Argumenty pro obviňování oběti typicky zní ve smyslu, že si oběť činu „o to říkala“, nebo že pachatele „provokovala“, nebo, že pachatel neměl na výběr, než se daným způsobem chovat.^[4] Obviňování oběti je typický u násilných fyzických činů jako je znásilnění a také u psychické agrese, citového týrání a manipulace jako je gaslighting, nebo kombinace psychické a fyzické agrese u domácího násilí. Obviňování oběti je typickým obranným mechanismem manipulátorů a agresorů: „[agresor] by se nemusel chovat násilně, kdyby se oběť chovala tak, jak on požaduje“.^[5][6]

Oběti psychického i fyzického násilí jsou také obviňovány za to, že se útoku „vystavují“, a že (preventivně) nezabrání tomu, aby k útoku na ně došlo.^[7] Pachatel psychického nebo fyzického domácího násilí také často obviňuje svou oběť z nevděčnosti, když se oběť brání před pachatelem, který je zároveň poskytovatelem finančního příjmu nebo jakékoliv pomoci. Obvyklý mýtus, že osoba, která poskytuje pomoc zároveň nemůže být násilníkem napomáhá přehlížení toho, že násilníci naopak využívají svého postavení poskytovatele a autority k následnému zneužívání oběti.^[8]

Související články

• Psychické trauma
• Psychické zneužívání

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu obviňování oběti na Wikimedia Commons

Reference