Obytečtí z Obytec

Obytečtí z Obytec
Země	České království České království, Rakouské císařství Rakouské císařství
Tituly	svobodný pán (1683, 1743)
Vymření po meči	1845
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obytečtí z Obytec byli starý český šlechtický rod původně vladycký, později panský. Jméno bylo odvozeno od statku Obytce na Klatovsku, kde se uváděli od konce 14. století. Vlastnili menší statky v západních Čechách, své nejstarší sídlo v Obytcích ztratili odkazem v roce 1584. Později získali majetek ve středních a jižních Čechách a nechali postavit několik zámků (Červené Janovice, Kluky, Tučapy). V 17. a 18. století se několik členů rodu uplatnilo ve vysokých funkcích ve státní správě a ve dvou liniích byli povýšeni do stavu svobodných pánů (1683, 1743). V dalších generacích jejich význam poklesl a v 19. století již nevlastnili žádné statky. Rod vymřel v roce 1860.

Dějiny rodu

Podle vsi Obytce se od konce 14. století psali různí příslušníci nižší šlechty, v nejstarších dějinách ale není zřejmé, zda šlo vždy o příslušníky jedné rodiny. Prokazatelným předkem Obyteckých z Obytec byl Výšek z Obytec připomínaný v letech 1411–1416. Z dalších generací byl Půta z Obytec purkrabím na hradě Švihov. Již v této době byla v rodině užívána křestní jména Litmír a Viduna (respektive Vyduna), která se v rodokmenu objevovala až do 19. století. Šlechtické sídlo v podobě tvrze se v Obytcích připomíná poprvé v roce 1543 při dělení pozůstalosti mezi pět synů Bohuslava Obyteckého (†1533), který byl též majitelem statku a tvrze Hvožďany na Příbramsku. Jan Obytecký (†1584) vykoupil podíly svých bratrů a stal se samostatným majitelem statku, zemřel ale bez potomstva a Obytce přešly odkazem na spřízněnou rodinu Koců z Dobrše.^[1]

Bohuslav Obytecký připomínaný na statku Kydliny měl dva syny, Jana a Václava Vidunu. Václav Viduna (†1625) byl purkrabím Pražského hradu (1622–1623), později královským prokurátorem (1623–1625)^[2] a císařským radou. Jako člen komise zkoumající zadlužení statků se podílel na procesu pobělohorských konfiskací^[3] a v roce 1624 koupil Křemýž a Ohníč v severních Čechách jako konfiskát po Volfu Karlu z Vřesovic. Zaplatil za ně 26 179 kop grošů, kvůli zadluženosti byly ale statky prodány po jeho smrti.^[4] Jeho syn Václav (1618–1648) byl úředníkem zemských desek a v roce 1648 byl zastřelen v Praze během švédského vpádu. Starší bratr Václava Viduny Jan (†1636) zdědil po otci Kydliny, v roce 1616 byl hejtmanem na královském panství Poděbrady a později byl i správcem města Nymburk. Byl vyšetřován kvůli účasti na stavovském povstání, protože se ale již během vzpoury striktně přidržel katolického vyznání, byl odsouzen jen k peněžité pokutě ve výši 400 zlatých.^[5] V roce 1623 koupil statek Soutice na Benešovsku a položil tak základy majetkového zázemí rodiny až do 18. století.^[6] S manželkou Annou Kalenicovou z Kalenic (†1666) měl dva syny. Starší Litmír Viduna byl pokračovatelem rodu, mladší Jan Jindřich vstoupil do jezuitského řádu.

Obytečtí v 17. a 18. století

Janův starší syn Litmír Viduna František (1612–1671) patřil k významným představitelům rytířského stavu v pobělohorských Čechách. Byl císařským radou, přísedícím zemského soudu a celkem třikrát hejtmanem čáslavského kraje (1654–1657, 1660 a 1668). Po otci zdědil Soutice a jako dobrý hospodář svůj majetek dále rozšiřoval. Koupil Horku (1642), Petrovice (1658) a Kouty (1667). Spolu s manželkou Helenou Bechyňovou z Lažan vlastnil od roku 1646 také Červené Janovice,^[7] které později spojil se Souticemi a vytvořil tak panství s jedním městečkem a 17 vesnicemi.^[8] V Červených Janovicích nechal postavit raně barokní zámek (1650–1660) za účasti italského stavitele Carla Brentaniho.^[9] Měl dva syny, kteří se o dědictví rozdělili, starší Jan Václav Ferdinand zdědil Červené Janovice a 11 vesnic, mladší Antonín Josef převzal po dosažení zletilosti Soutice se šesti vesnicemi.

Litmírův mladší syn Antonín Josef (1659–1706) zdědil při dělení otcovských statků Soutice a Horku, které prodal v roce 1694. Mezitím získal sňatkem s Marií Františkou Evou Špulířovou z Jiter statek Tučapy v jižních Čechách. Tučapskou tvrz nechal upravit do podoby menšího zámku,^[10] zároveň byl donátorem místního kostela sv. Jakuba Většího, kde byl později pohřben. Antonín Josef byl radou zemského a komorního soudu a v roce 1683 se jako dobrovolník zúčastnil obrany Vídně před Turky. Díky tomu byl v roce 1683 jako první z rodu povýšen do stavu svobodných pánů, později ještě zastával funkci hejtmana bechyňského kraje (1703–1704). Měl dva syny, Dismase (†1757) a Augustina Václava (†1735), kteří krátce drželi statek Vlčeves. Tučapy zdědila jejich sestra Marie Magdalena, provdaná Malovcová.

(c) I, Sandik, CC BY 2.5

Litmírův starší syn Jan Václav Ferdinand (1639–1706) zdědil po otci panství Červené Janovice, kde trvale sídlil. Byl císařským radou a přísedícím zemského soudu, nakonec v letech 1699–1706 zastával úřad nejvyššího zemského podkomořího a z titulu této funkce byl zároveň členem sboru místodržících.^[11] Financoval vybudování sousoší sv. Barbory, sv. Markéty a sv. Alžběty Durynské na Karlově mostě (Jan Brokoff).^[12] Na podstavci sousoší je umístěn jeho erb spolu s erbem manželky Alžběty Vratislavové z Mitrovic (1648–1713). Měli spolu čtyři syny, nejstarší Josef Viduna (†1749) prodal v roce 1715 Červené Janovice a poté žil v Kutné Hoře. Jeho dcera Josefa se provdala do rodu Chlumčanských z Přestavlk a byla matkou pražského arcibiskupa Václava Chlumčanského z Přestavlk. Další syn Isidor Václav (1682–1734) byl přísedícím zemského soudu a v letech 1718–1727 hejtmanem čáslavského kraje. Získal statek Kluky, kde nechal přestavět tvrz na barokní zámek.^[13]

Pokračovatelem rodu byl Isidorův syn Václav František (1709–1777), který byl císařským radou, přísedícím zemského soudu a v letech 1738–1743 hejtmanem čáslavského kraje. Spolu se strýcem Tadeášem Františkem (†1747) byl v roce 1743 povýšen do stavu svobodných pánů.^[14] Po matce Františce byl potomkem Robmhapů ze Suché, který vymřel v roce 1761 a Václav František poté požádal o spojení jmen a erbu obou rodů. Majestát na alianci Obytecký-Robmhap, respektive svobodný pán Obytecký Rabenhaupt z Obytec a ze Suché, byl vydán v roce 1766.^[15] Kromě zámku Kluky vlastnil krátce v letech 1759–1765 statek Horka, který byl již v minulosti majetkem rodu.^[16] Měl tři syny, Kajetána Tadeáše, Jana Václava a Leopolda, kteří počátkem 19. století prodali Kluky a poté již rodina nevlastnila žádné statky. Kajetánův syn František (1780–1845) zemřel jako poslední mužský potomek rodu a jeho dcerou Marií Johanou (1811–1860), provdanou za Františka Viléma Podstatského-Thonserna,^[17] rod vymřel úplně (zemřela 16. listopadu 1860 v Praze).^[18][19]

Erb

Rodovým erbovním znamením byl stříbrno černě kosmo dělený štít s šikmým černo-stříbrným břevnem. Při rozšíření o jméno vymřelého Robmhapů ze Suché došlo také k přijetí jejich erbu (1766). Erb Obyteckých je k vidění na podstavci sousoší sv. Barbory, sv. Markéty a sv. Alžběty Durynské na Karlově mostě v Praze nebo na podstavci sochy sv. Isidora před jezuitskou kolejí v Kutné Hoře. Rodový erb užívá jako obecní znak také jejich nejstarší sídlo obec Obytce.

Osobnosti

• Václav Viduna (†1625), purkrabí Pražského hradu, královský prokurátor
• Litmír Viduna (1612–1671), hejtman čáslavského kraje, císařský rada
• Jan Václav Ferdinand (1639–1706), nejvyšší zemský podkomoří
• Antonín Josef (1659–1706), hejtman bechyňského kraje, 1683 svobodný pán
• Isidor Václav (1682–1734), hejtman čáslavského kraje
• Václav František (1709–1777), hejtman čáslavského kraje, 1743 svobodný pán, 1766 svobodný pán Obytecký-Robmhap

Odkazy

Reference

Literatura

• KOREŠ, František: Proměna nižší šlechty Království českého v pobělohorské době (disertační práce); Filozofická fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice, 2020; 294 s. dostupné online
• Ottův slovník naučný, díl XVIII.; Praha, 1902 (reprint 1999); s. 601–602 (heslo Obytecký z Obytec) ISBN 80-7185-259-7
• SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849; Národní archiv Praha, 2021; 455 s. ISBN 978-80-7469-103-4