Obyvatelstvo Číny

Obyvatelstvo Čínské lidové republiky poukazuje na velkou populaci s relativně malým podílem mládeže, částečně způsobeným čínskou politikou jednoho dítěte, díky čemuž se nachází na počátku nevyhnutelné populační deprese. Čína si dlouho dobu držela pozici státu s nejvíce obyvateli na světě, v roce 2023 ji však předstihla Indie.

Populace

Historická populace

Populace Číny se během dynastie Chan pohybovala mezi 30 miliony a 86 miliony. Po pádu dynastie Chan populace zůstala na počtu okolo 50 milionů až do příchodu říše Tchang, během které se počet obyvatel v průběhu 200 let zvýšil ze 45 milionů na 80 milionů. Na začátku vlády dynastie Sung populace dosáhla 100 miliónů.

Po období dynastie Ming a brzkém období říše Čching se populace zvýšila ze 100 milionů ke 150 milionům do zhruba roku 170.

V období mezi lety 1749 a 1851 se počet obyvatel za jedno století zdvojnásobil. V letech 1960–2015 počet obyvatel vzrostl na téměř 1,4 miliardy (1 miliardu překročila v roce 1982. Pod vládou Mao Ce-tunga svou populaci Čína téměř zdvojnásobila - z 540 milionů v roce 1949 na 969 milionů v roce 1979. Tento růst byl se zavedením politiky jednoho dítěte v roce 1979 zpomalen.^[1]

V roce 2019 činila čínská populace 1,418 miliardy, největší ze všech zemí na světě. Podle sčítání lidu v roce 2010 bylo 91,51 % obyvatel Chanů a 8,49 % menšin. Růst čínské populace byl tehdy pouze 0,59 % a řadil ji na 159. místo na světě.

Etnické skupiny

Čínská lidová republika (ČLR) oficiálně uznává 56 různých etnických skupin, z nichž největší část tvoří Chanové - 91,51 % celkového počtu obyvatel v roce 2010. Etnické menšiny ve stejném roce představovaly 8,49 % nebo 113,8 milionu obyvatel Číny. Etnické menšiny zaznamenaly tak vyšší tempo růstu než většina obyvatel Chanů, protože nespadají pod politiku jednoho dítěte. Jejich podíl populace v Číně vzrostl z 6,1 % v roce 1953 na 8,04 % v roce 1990, 8,41 % v roce 2000 a 8,49 % v roce 2010. Mezi velké etnické menšiny (údaje podle sčítání lidu v roce 2000) patří Čuangové (16 milionů, 1,28 %), Mandžuové (10 milionů, 0,84 %), Ujgurové (9 milionů, 0,78%), Chuejové (9 milionů, 0,71 %), Miaové (8 milionů, 0,71 %), Iové (7 milionů, 0,61 %), Tujia (5,75 milionu, 0,63 %), Mongolové (5 milionů, 0,46 %), Tibeťané (5 milionů, 0,43 %), Puejové (3 miliony, 0,23 %) a Korejci (2 miliony, 0,15 %).

Etnikum	Počet obyvatel	Regiony, v nichž převážně žijí

Chanové	1 042 480 000	všechny regiony
Čuangové	15 555 800	Kuang-si, Jün-nan, Kuang-tung, Kuej-čou
Mandžuové	9 846 800	Liao-ning, Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Che-pej, Peking, Vnitřní Mongolsko
Chuejové	8 612 000	Ning-sia, Kan-su, Che-nan, Sin-ťiang, Čching-chaj, Jün-nan, Che-pej, Šan-tung, An-chuej, Liao-ning, Peking, Vnitřní Mongolsko, Chej-lung-ťiang, Tchien-ťin, Ťi-lin, Šen-si
Miaové	7 383 600	Kuej-čou, Jün-nan, Chu-nan, Kuang-si, S’-čchuan, Kuang-tung, Chu-pej
Ujgurové	7 207 000	Sin-ťiang, Chu-nan
Iové	6 578 500	S’-čchuan, Jün-nan, Kuej-čou, Kuang-si
Mongolové	4 802 400	Vnitřní Mongolsko, Sin-ťiang, Liao-ning, Ťi-lin, Chej-lung-ťiang, Čching-chaj, Che-pej, Che-nan, Kan-su, Jün-nan
Tibeťané	4 593 100	Tibet, S’-čchuan, Čching-chaj, Kan-su, Jün-nan
Puejové	2 548 300	Kuej-čou
Dunganové	2 508 600	Kuej-čou, Chu-nan, Kuang-si
Jaové	2 137 000	Kuang-si, Chu-nan, Jün-nan, Kuang-tung, Kuej-čou
Korejci	1 923 400	Ťi-lin, Chej-lung-ťiang, Liao-ning, Vnitřní Mongolsko
Pajové	1 598 100	Jün-nan, Chu-nan
Chaniové	1 254 800	Jün-nan
Liové	1 112 500	Kuang-tung
Kazachové	1 110 800	Sin-ťiang, Kan-su
Tajové	1 025 400	Jün-nan
Šeové	630 470	Fu-ťien, Če-ťiang, Ťiang-si, Kuang-tung
Lisuové	574 600	Jün-nan, S’-čchuan
Kelaové	438 200	Kuej-čou, Kuang-si
Lachuové	411 500	Jün-nan
Tungsiangové	373 700	Kan-su, Sin-ťiang
Waové	352 000	Jün-nan
Šuejové	347 100	Kuej-čou, Kuang-si
Nasiové	277 800	Jün-nan, S’-čchuan
Čchiangové	198 300	S’-čchuan
Tchuťiaové	192 600	Čching-chaj, Kan-su, Chu-nan, Chu-pej, S’-čchuan, Kuej-čou
Sipové	172 900	Sin-ťiang, Liao-ning, Ťi-lin
Mulamové	160 600	Kuang-si
Kirgizové	143 500	Sin-ťiang
Daurové	121 500	Vnitřní Mongolsko, Chej-lung-ťiang, Sin-ťiang
Ťingpchové	119 300	Jün-nan
Salarové	87 500	Čching-chaj, Kan-su
Blangové	82 400	Jün-nan
Maonanové	72 400	Kuang-si
Tádžikové	33 200	Sin-ťiang
Pchumiové	29 700	Jün-nan
Ačchangové	27 700	Jün-nan
Nuové	27 200	Jün-nan
Evenkové	26 400	Vnitřní Mongolsko, Chej-lung-ťiang
Ťingové	18 700	Kuang-si
Ťinuové	18 000	Jün-nan
Palaungové	15 500	Jün-nan
Uzbekové	14 800	Sin-ťiang
Rusové	13 500	Sin-ťiang
Jugurové	12 300	Kan-su
Paoanové	11 700	Kan-su
Monpové	7 500	Tibet
Oročové	7 000	Vnitřní Mongolsko, Chej-lung-ťiang
Tulungové	5 800	Jün-nan
Tataři	5 100	Sin-ťiang
Nanajci	4 300	Chej-lung-ťiang
Domorodí Tchajwanci	2 900	Fu-ťien
Lhopové	2 300	Tibet

(Zdroj: tisková agentura Xinhua) ******************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************* KATOLICKÁ CÍRKEV v ČÍNĚ : čínští římskokatolíci (dále v textu katolíci) během 2.světové války (1939-1945) a následné občanské války komunistů proti vládě Kuomintangu (1946-1949) většinově vystupovali proti komunistům. Důsledkem bylo jejich neustálé pronásledování komunisty včetně masakrů. Nejhorší byl masakr v r.1946 v okrese Čung-li, kde komunisté brutálně povraždili přes tisíc katolíků, a to včetně dětí. Po vzniku ČLR r.1949 komunisté vyhnali ze země většinu zahraničních duchovních (katolické i protestantské), domácí představitele katolické církve uvěznili a posílali je na nucené práce do pracovních táborů. Ve vykonstruovaných monstrprocesech odsuzovali cizí misionáře obviněné ze špionáže. Nakonec v r.1951 ukončili diplomatické vztahy ČLR se Svatým stolcem(Vatikánem). Katolickou církev však nedokázali zničit, proto z jejich popudu vzniklo Všečínské katolické vlastenecké sdružení (VKVS - dále v textu),které od r.1957 oficiálně zastřešuje římské katolíky v Číně a (v souladu s čínskou komunistickou ústavou) neuznává římského papeže jako hlavu čínských katolíků. Část katolíků se však k VKVS nepřipojila a tajně pokračovala v následujících desetiletích v praktikování své víry jako podzemní církev. Během "kulturní revoluce" (1965 - konec 70.let,kdy postupně skončila po smrti vůdce Mao Ce-tunga r.1976) byly zakázané veškeré náboženské aktivity, a to nejen křesťanů. Včetně těch pořádaných oficiálně uznanými katolickými i protestantskými strukturami včetně VKVS. Za éry Teng Siao-pchinga (od konce 70.let,v době částečného uvolnění poměrů a postupného ekonomického vzestupu) došlo v Číně k všeobecnému oživení zájmu o víru, jak u křesťanů (protestantů i katolíků), tak i u taoistů,buddhistů,konfuciánců a dalších náboženství. Díky tomu se v letech 2015/2018 odhadoval počet katolíků v komunistické ČLR na 9 - 12 miliónů, větší polovina z nich patří k neuznávané a komunisty pronásledované podzemní církvi / takže asi 5 - 7 miliónů /. Vztahy se Svatým stolcem jsou však nadále napjaté a komplikované. A to i přes uzavření prozatímní dohody ČLR se Svatým stolcem v r.2018. Mimo jiné i proto, že Svatý stolec má diplomatické vztahy s Čínskou republikou na Tchaj-wanu. Tchaj-wan je pro Svatý stolec (a opačně Svatý stolec pro Tchaj-wan) nadále významným spojencem v celé východní Asii, potažmo na Dálném východě .

Reference

↑ BANISTER, Judith. A Brief History of China's Population, The Population of Modern China. [s.l.]: [s.n.], 1992. ISBN 978-0-306-44138-7. DOI 10.1007/978-1-4899-1231-2_3. Kapitola A Brief History of China's Population, s. 51–57. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu obyvatelstvo Čínské lidové republiky na Wikimedia Commons

[Banister-1] BANISTER, Judith. A Brief History of China's Population, The Population of Modern China. [s.l.]: [s.n.], 1992. ISBN 978-0-306-44138-7. DOI 10.1007/978-1-4899-1231-2_3. Kapitola A Brief History of China's Population, s. 51–57. (anglicky)

[1]

Navigation

Navigace

Tématické portály