Obyvatelstvo Kazachstánu

Obyvatelstvo Kazachstánu zahrnuje všechny lidi, kteří žijí na území Republiky Kazachstán ve střední Asii. K 1. lednu 2023 měla země odhadem 19 765 004 obyvatel. ^[1] Přibližně 70 % tvoří Kazaši, jejichž podíl se postupně zvyšuje, nejvýznamnější menšinou jsou Rusové. Zhruba 60 % žije ve městech. Roční přírůstek tvořil v desátých letech 21. století kolem čtvrt milionu osob.

Oficiální odhad populace Kazachstánu byl v dubnu 2011 celkem 16 500 000 osob, z toho žilo 46 % lidí na venkově a 54 % ve městech.^[2] V roce 2009 bylo odhadnuto zvýšení populace o 6,8 % oproti předchozímu sčítání v lednu 1999 (o něco méně než 15 milionů obyvatel). Tyto odhady potvrdilo sčítání v roce 2009. Mužů bylo 48,3 %, žen 51,7 %. Etničtí Kazaši tvořili 63,6 % populace, Rusové 23,7 %, Uzbeci 2,9 %, Ukrajinci 2,1 %, Ujgurové 1.4 %, Tataři 1,3 %, Němci 1,1 %, ostatní 3,9 %.

Populace Kazachstánu se stále zvyšovala z 6,1 milionu v roce 1939 na 16,5 milionu při sčítání v roce 1989. Podle oficiálních odhadů populace dále rostla po roce 1989 až na 17 milionů lidí v roce 1993 a poté klesla na 15 milionů při sčítání v roce 1999. V roce 2002 počet obyvatel klesl až na 14,9 milionů a poté se obnovil růst.^[3] Velké množství Rusů se vrátilo do Ruska. Kazachstán prošel silným procesem urbanizace během první padesáti let sovětské éry - počet venkovské populace klesl z více než devadesáti procent ve dvacátých letech 20. století na méně než 50 % od sedmdesátých let.^[4]

^[5][6][7]

¹Narození a úmrtí před rokem 1979 jsou odhadnutá.

Dominantní etnickou skupinou jsou Kazaši, jejichž původ se klade do patnáctého století, kdy turkické kmeny a některé mongolské kmeny ustavily Kazašský chanát. Až do období ruské kolonizace tvořili absolutní většinu.

Rusové se začali na území Kazachstánu usazovat koncem 18. století, když Kazaši nominálně uznali ruskou nadvládu výměnou za ochranu před opakujícími se mongolskými útoky. Na konci devatenáctého století se Rusové začali usazovat v úrodném severním Kazachstánu, což mnoho Kazachů přinutilo přesunout se na východ na čínské území. V roce 1906 byla dokončena železniční trať mezi Orenburgem a Taškentem, což ruskou kolonizaci dále usnadnilo.^[8][9] První kolektivizované statky byly zřízeny v roce 1921 a obývali je hlavně Rusové a deportovaní lidé ze SSSR. V roce 1930 bylo jako součást první pětiletky zavedeno usazení nomádů a jejich zapojení do kolektivizovaných farem. Následoval však hladomor, což stálo život asi 40 % etnických Kazachů (1,5 milionu lidí) mezi lety 1930-33.^[10] Stovky tisíc jich také utekly do Číny, Íránu a Afghánistánu. Kazaši se tak v Kazachstánu stali menšinou a většinou se znovu stali až po roce 1991.^[8]

V padesátých a šedesátých letech se demografie dále měnila, protože stovky tisíc sovětských občanů byly deportovány do kazašských stepí, aby zde pracovali v zemědělství. Výsledky sčítání v roce 1959 uváděly, že Kazaši tvoří jen 30 % obyvatel Kazachstánu. Rusové tvořili 42,7 % obyvatel.^[11]

Podle sčítání v roce 2009 bylo etnické složení Kazachstánu následující: 63,1 % Kazaši, 23,7 % Rusové, 2,9 % Uzbeci, 2,1 % Ukrajinci, 1,4 % Ujgurové, 1,3 % Tataři, 1,1 % Němci, 1 % Kyrgyzové.^[12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Demographics of Kazakhstan na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu obyvatelstvo Kazachstánu na Wikimedia Commons