Odaliska
Odaliska (turecky Odalık) byla otrokyně v sultánově paláci v Osmanské říši, která sloužila sultánovým ženám. Později se mohla ve svém postavení stát jednou ze sultánových žen. Řada odalisek pracovala v harému.
Etymologie
Slovo se objevuje ve francouzské formě a pochází z tureckého odalık, což znamená, pokojská, ze základu oda = "komora" nebo "pokoj". Rovněž může být transliterovaný odahlic, odalisk nebo odaliq.
Status odalisky
Odalisky byly stejně jako otroci obvykle dobrým dárkem pro sultána. Pokud byla mimořádně krásná nebo měla výjimečné nadání v tanci či zpěvu, mohla se stát konkubínou. Mohla pak sultánovi sloužit sexuálně v rámci pohlavního styku. Pokud milostný akt se sultánem vedl k narození syna, mohla se nakonec stát jednou z jeho manželek.
Galerie
Odaliska s otrokem - Jean Auguste Dominique Ingres, namalováno r. 1842
Odaliska - Jules Joseph Lefebvre (1874)
Verze od Françoise Bouchera, 1740
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Odaliska na Wikimedia Commons - Kresby odalisek
Média použitá na této stránce
An odalisque (female member of a harem) reclines exposed in the harem listening to a servant's lute music. This painting was commissioned by King Wilhelm I of Württemberg and was executed by Ingres with the assistance of his pupil Paul Flandrin. A version of this subject painted three years earlier shows the odalisque in an enclosed room rather than with the garden vista in the background (Fogg Art Museum, Cambridge, Massachusetts). This exotic composition, which was inspired by a passage from Lady Mary Wortley Montagu's Turkish Letters (1763), may have been conceived by Ingres in response to his rival Eugène Delacroix's success as a painter of Near Eastern subjects.
Seated Odalisque by Roger Fenton