Odboj během druhé světové války

Odboj během druhé světové války probíhal v okupovaných zemích různými prostředky, od odmítání spolupráce přes dezinformaci nepřítele, skrývání spojeneckých parašutistů či sestřelených pilotů, špionáže a atentáty až po vedení partyzánské války proti okupačním silám.

Mezi nejvýznamnější odbojová hnutí patřili jugoslávští partyzáni (největší odbojové hnutí během druhé světové války),^[1][2], polský podzemní stát a jeho zemská armáda, sovětští partyzáni, francouzské vnitřní síly (Résistance), italský (Resistenza), norský, nizozemský a řecký odboj.

Formy odboje

• Nenásilné
  • sabotáže – dělníci, řemeslníci či zemědělci, stejně jako totálně nasazení pracovníci pro Němce mohli provádět svou práci nekvalitně nebo pomalu, cílem bylo mimo jiné narušení pravidelnosti dodávek z týlu na frontové linie
  • stávky a demonstrace
  • odboj založený na již existujících organizacích, jako církve, studentská hnutí, komunisté a lékaři (profesní odboj)
• ozbrojené
  • útoky na okupační vojáky, vojenská zařízení a dopravní infrastrukturu; také na distribuční centra k získání dokladů, kartoték Němci hledaných osob, nebo například potravinových lístků
  • dočasná osvobození území, jako například v Jugoslávie, Paříži a severní Itálii, někdy ve spolupráci se spojeneckými silami
  • povstání, z nichž nejvýznamnější jsou povstání ve varšavském ghettu, Varšavské povstání či Slovenské národní povstání, stejně jako povstání ve vyhlazovacích táborech (Sobibor a Treblinka v roce 1943 a Osvětim v roce 1944)
  • pokračování v boji za frontovou linií a partyzánská válka, nejvýznamnější probíhala v Sovětském svazu a Jugoslávii, ve Francii masivně působili
• špionáž, zahrnující odesílání zpráv vojenského významu (například o pohybu nepřátelských jednotek, velení, ale i zprávy o počasí, výrobě atd.)
• tisk a distribuce nelegálních tiskovin, boj proti německé propagandě
• tajný poslech spojeneckého radiového vysílání, zejména BBC pro získání informací a šifrovaných zpráv (poslech byl nacisty trestán smrtí^[3])
• politická reprezentace připravovala poválečné uspořádání
• pomoc ohroženým lidem, jako je například ukrývání Židů, pomoc s útěkem a osobám na útěku a skrývajícím se (totálně nasazení, deportovaní)
• pomoc příslušníkům spojeneckých vojsk za frontovou linií (diverze, pomoc sestřeleným letcům)
• pomoc válečným zajatcům (potraviny, informace a komunikace atd.)
• padělání dokumentů

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Resistance movement during World War II na anglické Wikipedii.

Literatura

• HOFMAN, Jiří; ŠIRC, Václav; VACULÍK, Jaroslav. Volyňští Češi v prvním a druhém odboji. Praha: Český svaz bojovníků za svobodu, 1999. ISBN 80-7005-030-6. 
• KOPEČEK, Pavel. Evropa v plamenech : protifašistický odboj v období druhé světové války se zaměřením na region střední Evropy. Praha: Epocha, 2019. 228 s. ISBN 978-80-7557-239-4. 
• ROLAND, Paul. Židovský odboj : povstání proti nacistům za druhé světové války. Praha: Euromedia Group, 2019. 158 s. ISBN 978-80-7617-725-3. 

Související články

• Partyzánská válka
• Odboj
• Československý odboj (1939–1945)
• Německý odboj během druhé světové války
• Židovský protinacistický odboj

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu odboj během druhé světové války na Wikimedia Commons