Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?
Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? | |
---|---|
Základní informace | |
Původní název | D’où venons nous? Que sommes nous? Où allons nous? a Where Do We Come From? What Are We? Where Are We Going? |
Autor | Paul Gauguin |
Vznik | 1897 |
Původ | Tahiti |
Typ | žánrové umění |
Hnutí | Postimpresionismus |
Vlastnosti | |
Medium | olejová barva |
Šířka | 374,6 cm |
Výška | 139,1 cm |
Umístění | |
Inv. číslo | 36.272 |
Katalogové číslo | 561 381 |
Umístění | Muzeum výtvarného umění |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? je obraz francouzského malíře Paula Gauguina. Je považován za jeho nejslavnější umělecké dílo a vrchol jeho tvůrčí práce. S rozměry téměř čtyři metry na šířku a více než jeden metr na výšku je také největším obrazem, který kdy Gauguin vytvořil.
Vznik
Gauguin obraz Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? vytvořil během čtyř týdnů na konci roku 1897 v chýši na Tahiti, kterou si sám postavil. Obraz má charakter závěti: Gauguin uvedl, že ho vytvořil s úmyslem poté spáchat sebevraždu. K důvodům patřila zpráva o smrti jeho dcery Aline, jeho zdraví poškozené syfilitidou a infarktem i trvalý a stále horší nedostatek peněz. Pokus o otravu arsenem však selhal.
Titul a alegorický charakter malby vyzdvihují základní otázky člověka o smyslu a cíli života, které Gauguina přes jeho antiklerikální postoje velmi zaměstnávaly. Předtím se zabýval teosofickými a esoterickými tématy, jež zpracoval v dílech jako Vidění po kázání (1888) a Duch mrtvých bdí (1892).
Popis a výklad
Obraz je podle přání umělce potřeba číst zprava doleva. V levém horním rohu je nápis D'où Venones Nous / Que Sommes Nous / Où Allons Nous (bez otazníků běžně přidávaných při pojmenování malby). Gauguin sám uvedl, že nápis není ani tak titul jako spíš podpis.[1] Vpravo se umělec podepsal P. Gauguin / 1897.
Zobrazeni jsou stereotypizovaní, prvotní lidé ve třech různých fázích životního cyklu: od narození ve formě spícího kojence až po smrt v podobě staré ženy. Většina vyobrazených lidí je namalována jasně oranžovou barvou, která kontrastuje s modrozeleným pozadím.
Centrální a neúměrně velká je postava v nejlepších letech uprostřed obrazu, která s přirozenou lehkostí sahá po zralém rajském ovoci. Kompozice tohoto muže a tří dalších lidí v jeho blízkosti zcela odpovídá obrazu Tahiťana se zvednutýma rukama malovanému ve stejném roce 1897. Charakteristickým rysem malby je i řada dalších autocitací: Postava v melancholicky rezignovaném postoji se objevuje již na portrétu Bretaňské Evy (1889), osoba vedle ní evokuje postoj ženského modelu z díla Vairumati (1897).
Bretaňská Eva, 1889
Detail obrazu Odkud pocházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?
Vairumati, 1897
Adam a Eva, 1903
Napravo je černý pes, v jehož podobě se Gauguin sám často zobrazoval na svých obrazech.[2] Bílý pták vlevo od staré ženy podle Gauguina znamená nicotnost prázdných slov (l'inutilité des vaines paroles),[3] a je proto třeba ho chápat jako symbol vanitas. Vychází z motivu, který autor již použil v díle Vairumati a později znovu v pozdní alegorické práci Adam a Eva (1903). Modrou sochu v pozadí Gauguin popsal jako symbol zásvětí.
Recepce a provenience
Odkud pocházíme? Kdo jsme? Kam jdeme? je dnes jedním z nejznámějších obrazů Pavla Gauguina a jednou z nejdůležitějších prací symbolismu. Krátce po dokončení v roce 1898 ho Gauguin poslal spřátelenému umělci a sběrateli Georgeovi-Danielovi de Monfreidovi, který ho předal Ambroisovi Vollardovi. V jeho galerii byl obraz mezi 17. listopadem a 10. prosincem 1898 poprvé veřejně vystaven. Pak prošel rukama mnoha dalších evropských a amerických obchodníků s uměním. Od roku 1936 dílo vlastní Muzeum výtvarného umění v Bostonu.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Woher kommen wir? Wer sind wir? Wohin gehen wir? na německé Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? na Wikimedia Commons
- Informace o malbě na webu Muzea výtvarného umění v Bostonu, staženo 20. listopadu 2013.