Odo z Bayeux

Odo z Bayeux
Odo of Bayeux.jpg
Narození1036
Normandie
Úmrtí1097 (ve věku 60–61 let)
Palermo
OtecHerluin de Conteville
MatkaHerleva
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Odo z Bayeux (francouzsky Odon de Conteville řečený Odon de Bayeux, 1037 -1097 Sicílie) byl biskup z Bayeux, hrabě z Kentu a nevlastní bratr Viléma Dobyvatele. Dočasně hrál významnou roli ve správě anglického království, dvakrát byl obviněn ze spiknutí proti panovníkovi a byl pravděpodobně objednavatelem tapisérie z Bayeux.[1] Zemřel při cestě k osvobození Božího hrobu během zimování na Sicílii.

Život

Odo jako bojovný prelát (tapisérie z Bayeux)

Byl synem Herlevy z Falaise a Herluina z Conteville. Jeho matka bývala konkubínou normandského vévody Roberta a z tohoto vztahu se narodil Odonův starší bratr Vilém, který Odonovi již v jeho nízkém věku zajistil biskupský stolec v Bayeux.[2] Odo se naopak zúčastnil Vilémovy invaze do Anglie a bitvy u Hastingsu. Přímého boje se pravděpodobně nezúčastnil, ale dodával bojovníkům odvahy bohoslužbou a pomáhal řazení oddílů.[3] V bratrově novém království získal titul hraběte z Kentu a v době jeho pobytu na kontinentu býval regentem. Roku 1082 upadl pro podezření ze spiknutí v bratrovu nemilost a po obvinění z pokusu o zradu skončil v žaláři.

„Odo byl velmi mocným biskupem v Normandii, jeho stolicí bylo Bayeux a zastával nejpřednější místo po králi. V Anglii spravoval hrabství, a když byl Vilém v Normandii, byl prvním mužem v zemi. A toho uvrhl Vilém do vězení...“
— Anglosaská kronika[4]

Na svobodu se dostal až po pěti letech po smrti Viléma Dobyvatele, získal zpět své rozsáhlé statky a postavil se do čela vzpoury proti čerstvě korunovanému Vilémovi, svému synovci.

„Budeme-li sloužit vévodovi Robertovi, urazíme jeho bratra Viléma a on nás pak připraví o naše důchody a tituly v Anglii. Na druhé straně, budeme-li poslušni krále Viléma, zbaví nás vévoda Robert dědičných statků v Normandii...“
— Odo z Bayeux (kronika Orderica Vitalise)[5]

Cílem vzbouřenců mělo být svržení panovníka, vzpoura však byla potlačena, Odo definitivně přišel o své anglické statky a byl nucen opustit ostrovní království. Nikdy se nedočkal Vilémova odpuštění. Uchýlil se na své normandské panství a v druhé polovině roku 1096 vyslyšel společně s druhým synovcem Robertem, s nímž ho zřejmě pojily přátelské vztahy, papežovu výzvu ke křížové výpravě do Svaté země. Zemřel počátkem roku 1097 při zimování na Sicílii a byl pohřben v katedrále v Palermu.

Reference

  1. ↑ HASKINS, Charles Homer. Normani v evropských dějinách. Jihlava: H+H, 2008. ISBN 978-80-7319-071-2. S. 85. 
  2. ↑ Normani, str. 170
  3. ↑ GRAVETT, Christopher. Hastings 1066 : pád anglosaské Anglie. Praha: Grada, 2008. 96 s. ISBN 978-80-247-2377-8. S. 64. 
  4. ↑ Normani, str. 65
  5. ↑ MORGAN, Kenneth O. Dějiny Británie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-347-9. S. 107. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce