Odoakerovo království

Italské království Regnum Italicum ↓ 476–493 n. l.  →
geografie Odoakerovo italské království (světle fialová) v roce 480 n. l. po smrti Julia Nepota a připojenou Dalmácií a formálně podřízené Byzantské říši (tmavě fialová), na mapě je také Syagriova říše.
hlavní město:	Ravenna
obyvatelstvo
národnostní složení:	Římané, Germáni (Ostrogóti)
jazyky:	latina, vulgární latina, gótština
náboženství:	ariánské (zejm. Germáni), chalkedonské (majoritní, zejm. Římané), synkretické pohanství, judaistické, pelagiánské, manicheiské
státní útvar
státní zřízení:	dědičná monarchie
mateřská země:	Východořímská říše Východořímská říše (vazalství)
měna:	solidus
vznik:	476 – sesazením Romula Augustula
zánik:	493 – zavražděním Flavia Odoakera
státní útvary a území
předcházející: Západořímská říše Římská Itálie Sicílie Dalmácie následující: Ostrogótské království

Italské království (latinsky Regnum Italicum) vzniklo v důsledku sesazení západořímského císaře Romula Augusta a nepřijetí císařského titulu germánským vojevůdcem Flaviem Odoacerem, který plnil v císařských službách funkci velitele jeho gardy. Ten byl místo toho prohlášen za krále. Přestože se v podstatě jednalo o vojenský převrat, který ponechal stát a život v něm prakticky nedotčen, došlo tím k faktickému zániku Západořímské říše. Odoakerovo Italské království přetrvalo jen krátce do roku 493, kdy ostrogótský král Theodorich Veliký Odoakera zavraždil.

Historie

Odoaker vůdcem foederatů

Odoaker pocházel z germánského kmene Skirů. Po otcově smrti vstoupil do služeb Římanů a stal se velitelem germánské gardy římského patricie Oresta, otce posledního západořímského císaře Romula Augustula. Odoaker se ale spolu s dalšími germánskými žoldnéři vzbouřil a coby velitel italských vojsk koncem srpna 476 porazil a zabil Oresta, zanedlouho i sesadil Romula Augusta, poté ho vojáci prohlásili za krále.

Králem Itálie

Odoakerova mince

Odoaker tedy v Itálii sesadil posledního západořímského císaře Romula Augusta. Titul císaře však nepřijal, a i když formálně respektoval předchozího vypuzeného císaře Julia Nepota sídlícího tou dobou v Dalmácii, kterého uznávala Konstantinopol, vnímá se to jako konec dějin Západořímské říše. Odoaker poslal císařské insignie do Konstantinopole, čímž de facto přijal svrchovanost císařství na východě. Nicméně, jeho vládu v Itálii to nijak neomezovalo, naopak; předešel tak konfliktu s Východořímskou říší. Třebaže se Nepos nevzdal svého nároku na trůn a obracel se kvůli tomu na Zenona s žádostí o finanční prostředky a vojsko, s jehož pomocí by mohl znovu získat kontrolu nad Itálií, kromě uznání a výzev k Odoakerovi se mu nedostalo od Východořímské říše žádné jiné hmatatelnější podpory. Odoaker projevoval formální respekt vůči Nepotovi a nechal v Mediolanu a Ravenně razit solidy se jmény obou císařů, ale jinak vládl Itálii zcela nezávisle jako suverénní král a neměl zájem učinit cokoli, čím by Nepotovi dopomohl zpět k moci. V roce 480 byl Nepos ve svém venkovském sídle v Dalmácii nedaleko Salony zavražděn dvěma veliteli (comes) Viatorem a Ovidou, v čemž měl patrně prsty i někdejší císař Glycerius. Nepotovi smrti Odoaker brzy využil jako záminky ke vpádu do Dalmácie a po vítězství nad Ovidou ji připojil ke svému království. V letech 490–493 bojoval proti Ostrogótům a jejich vůdci Theodorichovi. V roce 493 uzavřeli dohodu o společném panování v Itálii. Brzy po těchto událostech Theodorich Odoakera zavraždil.

Odkazy

Literatura

• Löwe, G.: ABC Antiky, Praha 2005
• Hrych, E. Velká kniha vládců starověku, Praha 2002
• Gibbon, E.: Úpadek a pád Římské říše, Praha 2005

Související články

• Odoaker
• Pád Západořímské říše
• Theodorich Veliký