Odročení

Odročení (starším názvem také odrok[1]) soudního jednání neboli soudního roku je procesní úkon soudu, ke kterému soud přistupuje tehdy, není-li možné věc projednat a rozhodnout při jediném jednání (což by mělo být teoreticky pravidlem). Odročení je možné tehdy, pokud je třeba provést nové důkazy nebo se objeví jiná překážka, pro kterou nelze v jednání pokračovat. Odročit lze jednání také jen za účelem vyhlášení rozsudku. Jednání se odročuje zásadně na určitý den, na neurčito jen tehdy, nelze-li jej dopředu stanovit.

Odročení je třeba odlišit od výjimečného přerušení jednání, jež přichází v úvahu jen při náhlé indispozici na straně soudu nebo některého z účastníků (například zdravotní indispozici) a jednání nelze dokončit, a přitom nejsou dány důvody pro odročení jednání.[2] Jde však jen o přerušení konkrétního jednání, nikoli celého řízení (§ 109–111 občanského soudního řádu).

V civilním procesu musí být účastníci k odročenému jednání podle § 119 odst. 2 občanského soudního řádu předvoláni nejméně pět dnů předem, a pokud jde jen o vyhlášení rozsudku, je možné jednání odročit podle § 156 odst. 2 občanského soudního řádu na dobu maximálně deseti dní. V trestním řízení doba odročení kvůli vyhlášení rozsudku činí podle § 128 odst. 3 trestního řádu nejvýše tři dny.

Reference

  1. ↑ Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta: Odrok [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ SVOBODA, Karel. Občanský soudní řád : komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017. xxv, 1601 stran s. ISBN 978-80-7400-673-9, ISBN 80-7400-673-5. OCLC 1028185181 S. 520. 

Externí odkazy