Ohnivé ženy

Ohnivé ženy
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Délka75 minut
Žánryfilmová komedie
fantasy film
ScénářHermína Franková
RežieZdeněk Podskalský
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJana Hlaváčová
Dagmar Havlová
Karel Roden
Josef Bláha
Jan Kanyza
… více na Wikidatech
HudbaVítězslav Hádl
KameraPetr Polák
KostýmyIrena Greifová
StřihJana Malásková
ZvukHugo Markes
Výroba a distribuce
PremiéraČeskoslovensko 22. září 1984
TV staniceI. program ČST
DistribuceČeskoslovenská televize
Česká televize
Předchozí a následující díl
Ohnivé ženy se vracejí
Ohnivé ženy na ČSFDKinoboxuFDbIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ohnivé ženy je československá televizní komedie z roku 1984 režírovaná Zdeňkem Podskalským. V některých zdrojích je uvedeno, že film pochází z roku 1983, v závěrečných titulcích filmu je uveden rok 1984. Film se mimo jiné natáčel na Křivoklátě a v Berouně.

Děj

Vdova po parukáři Marta a farská kuchařka Magdaléna jsou v roce 1672 obviněny z čarodějnictví a obcování s ďáblem a upáleny na hranici. Ještě před zapálením hranice Magdaléna označí Janka za toho, s kým obcovala. Při upalování farář vysloví obavu, že je svátek svatého Barnabáše, tak aby duše obou žen nenalezly nové tělesné schránky.

Duše obou upálených žen se nemohou vzdálit od místa, kde byly upáleny, dokud jim nepodaří vtělit do nových těl. Před místem, kde byly Marta s Magdalénou upáleny, nastupují dvě ženy do auta. Auto nechce nastartovat, tak jedna z nich vystoupí s úmyslem auto roztlačit. Je ale slabá, tak požádá o pomoc kolemjdoucího pana Jonáše a sama nastoupí do auta. Panu Jonášovi se podaří auto roztlačit, to nastartuje a s oběma ženami narazí do stěny bývalé šatlavy. Ani jedna z obou žen nepřežijí a Marta s Magdalénou tak mají těla, do kterých mohou vstoupit. Obě ženy jsou odvezeny do nemocnice. Pan Jonáš asistuje převozu do nemocnice a říká doktorovi svoji diagnózu. Přitom se diví, kdo mu mohl vzít svačinu. Na operačním sále si mezitím Marta s Magdalénou zkouší nová těla a přemýšlí, kde se to vlastně octly. Ukáže se, že svačinu panu Jonášovi vzala Magdaléna. Marta pomocí zaříkadel zbaví nová těla úrazů a přitom zjistí, že z těla jde i vystoupit. Po převezení na pokoj obě ženy vystoupí z těl a procházejí se po nemocnici. Magdaléna uvidí Jirku, který je součástí personálu v nemocnici, jak si povídá se zdravotní sestrou Zuzkou. Zuzka volá na kamarádku, kudy půjde domů, aby Jirka věděl, kde na ní má čekat. Jirka jde na pokoj k Martě a Magdaléně, kde uvidí jenom mrtvá těla a omdlí. Marta a Magdaléna se vrátí do těl a Magdaléna začne Jirku křísit. Zuzka má pocit, že o ní Jirka nemá až takový zájem, takže když je na odchodu z nemocnice, před Jirkou požádá doktora Vondráka, jestli by jí neodvezl domů.

Marta s Magdalénou opustí nemocnici. Když to zjistí zdravotní sestra, je voláno domů doktoru Vondrákovi. Marta s Magdalénou chodí v nemocničním oblečení po městě. Magdaléna zjistí, že její Janek musel být hodně záletný, protože město je plné mužů, kteří jsou Jankovi podobní, nejenom Jirka z nemocnice. Potká je pan Jonáš, který je odvede zpět do nemocnice. Když se doktor Vondrák vrátí do nemocnice, obě ženy už jsou na svých postelích. Marta s Magdalénou si zařizují manželskou poradnu, aby ji mohli co nejdříve otevřít. Zuzka pozve Martu a Magdalénu k doktoru Vondrákovi na večeři. Když přijdou k němu do bytu, Eva se jim omlouvá, že připravila pouze jednoduchou večeři. Marta a Magdaléna jdou do kuchyně, kde večeři trochu vylepší. Po večeři jde Eva spát a doktor Vondrák se baví se Martou a Magdalénou.

Pan Jonáš přinese Martě a Magdaléně dalšího kohouta. Magda mu vypráví, co zažila, a pan Jonáš jí doplní, jak se dotyčná jmenovala. Protože to, co panu Jonášovi vyprávěla, se odehrálo za jejího života před 300 lety, Magdaléna pochopí, že v těle pana Jonáše se vtělená duše jejího Janka. Marta v kohoutovi objeví kámen lásky. Magdaléna a Janek si povídají v ložnici. Do poradny se přijde poradit Jirkova maminka. Když Janek zjistí, co Jirkovu maminku vše bolí, spolkne kámen lásky a s Jirkovou maminkou odejde, z čehož je Magdaléna zklamaná. Marta s Magdalénou se rozhodnou, že už je to nebaví, opustí těla a odcházejí. Když jsou před budovou nemocnice, dohoní duše Janka s tím, že jeho tělo nevydrželo. Všichni tři pak odcházejí společně.

Obsazení

Jana Hlaváčovávdova po parukáři Marta
Dagmar Veškrnováfarská kuchařka Magdalena
Josef Bláhanemocniční zřízenec Jonáš
Karel Rodenmedikus Janek / nemocniční zřízenec Jirka / několik Jankových potomků (vícerole)
Eva Horkázdravotní sestra Zuzka
Jan Kanyzaprimář MUDr. Ivan Vondrák
Jana BrejchováEva, Zuzčina matka
Zuzana Bydžovskázdravotní sestra Berta
Ladislav Potměšilpředseda národního výboru Anděl
Božena FixováJirkova matka, vdova po řezníkovi
Bohuslav Čápkněz
Jan Pohaninkvizitor
Jan Faltýnekklient manželské poradny
Věra Koktováklientka manželské poradny
Petr Pospíchalklient manželské poradny v čekárně

Tvůrci a štáb

Produkční a technické údaje

  • Premiéra: 22. září 1984, I. program Československé televize (od 20:55)
  • Výroba: Československá televize Praha, Hlavní redakce dramatického vysílání, © 1984
  • Barva: barevný
  • Jazyk: čeština
  • Délka: cca 75 minut
  • Formát obrazu: 4:3

Odkazy

Literatura

Články v periodikách
  • PLESKOTOVÁ, Eva. Ohnivé ženy. Týdeník Československá televize. Praha: Rudé právo, 18. červen 1984, roč. 19, čís. 26, s. 8. ISSN 0323-1127. 
  • Anon. Ohnivé ženy. Květy. Praha: Rudé právo, 28. červen 1984, roč. 34, čís. 26, s. 46–47. ISSN 0023-5849. 
  • KOZLOVÁ, Danica. Týden od 17. 9. do 23. 9. 1984 v televizi. Tvorba. Praha: Rudé právo, 26. září 1984, čís. 39, s. 19. ISSN 0139-5513. 
  • SPÁČILOVÁ, Mirka. Večer vkusné zábavy. Svobodné slovo. Praha: Melantrich, 28. září 1984, roč. 40, čís. 230, s. 5. ISSN 0231-732X. 
  • PAŘÍKOVÁ, Marie. Televize poučná i zábavná. Lidová demokracie. 3. říjen 1984, s. 5. ISSN 0323-1143. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“