Ohrada (usedlost)

Ohrada (usedlost)
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Výstavba18. století
Zánik1. polovina 20. století
Další majiteléPavlík Svachov z Újezdce, Jan Wolf
Poloha
Adresapůvodní č.p. 11, Praha 3 - Žižkov, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°5′25,02″ s. š., 14°28′2,57″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ohrada (Jednorožcová, Wolfová) je zaniklá usedlost v Praze 3-Žižkově.[1] Stála téměř uprostřed ulice Hartigova v západní části křižovatky Ohrada. Kromě této křižovatky jsou po ní pojmenovány ulice Na Ohradě a Nad Ohradou.

Historie

Vinice v místech Ohrady byla založena na přelomu 14. a 15. století. Od prvního doloženého majitele Pavlíka Svachova z Újezdce ji koupil kramář Zikmund od Jednorožce, poté ji držel kramář Jan Wolf. Roku 1455 je již vinice uváděna pod názvem Ohrada s rozlohou 36 strychů. Rozkládala se jižně od vídeňské silnice[p. 1] jihozápadně od sousední usedlosti Pražačka.

Usedlost je doložena k roku 1785. Tvořily ji tři budovy – jedna na půdorysu písmene „L“, na ní navazovala protáhlá budova, třetí stavení na čtvercovém půdorysu stálo stranou. K roku 1908 jsou uváděni jako majitelé manželé Hlaváčkovi, Kaslovi a Oppelovi.

Silnice zde původně tvořila oblouk, od Ohrady vedla severozápadně k Pražačce a za ní se vracela zpět do původní linie. Při výstavbě v okolí obou usedlostí a zavedení elektrické dráhy z Prahy do vozovny Vápenka byla v 1. polovině 20. století ulice napřímena a stavení se tak dostalo na její severní stranu. Jako první byly vykoupeny pozemky, později i usedlost, která byla časem zbořena.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Vídeňská silnice, původně Horská (vedla do Kutné Hory), se po vzniku samostatného města Žižkov a následné výstavbě činžovních domů jmenovala Poděbradova (1872–1940), Brněnská (1940–1945), Poděbradova (1945–1946), Koněvova (1946–2023) a od roku 2023 Hartigova. (Lašťovka, Marek a kol: Pražský uličník. Praha: Libri, 1997-2012. Sv. 1, s. 356).

Reference

  1. ↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice), CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. III. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
  2. ↑ Tomáš Dvořák a kol. Žižkov: svéráz pavlačí a strmých ulic. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2012. S. 86, foto 255 (u fotografie uveden rok 1942).

Literatura

  • DVOŘÁK, Tomáš a kol. Žižkov: svéráz pavlačí a strmých ulic. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, ©2012. 139 s. ISBN 978-80-85394-90-0. S. 84–87.
  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 208–209.
  • MVDr. Bronislava Svejkovská: Z historie Žižkova. In: Žižkovské listy. Časopis Klubu přátel Žižkova. XVII. ročník, č. 56. Kapitola 6: Nejstarší a nejznámější usedlosti. S. 12. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“