Ojíř z Friedberka

Ojíř z Friedberka
Úmrtíúnor 1253?
Národnostněmecká
PříbuzníKonrád z Friedberka?[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ojíř z Friedberka nebo též z Frýdberka (německy Hoyer von Friedberg; † únor 1253?[2]) byl německý rytíř a dvořan české krále Václava I. Do Čech přišel zřejmě z okolí Fuldy.[3]

Jezdecký portrét Václava I. v Gelnhausenově kodexu

Poprvé se Ojíř objevuje na listině z Pliseňska datované k roku 1229, kde se vyskytuje společně s pány Erkenberty ze Starkenberka. Následně vstoupili do služeb českého krále Václava I. a u dvora se těšili oblibě.[2] Na listinách krále Václava I. je zaznamenán prvně k roku 1233 jako svědek při věnování majetku řádu německých rytířů.[4] Do Čech rovněž přivedl tradici rytířských turnajů.[3] K roku 1237 zasadil Václav Novotný příhodu s fuldským opatem a císařem, o které se nachází zmínka v Dalimilově kronice, v níž Ojířovi kronikář zajistil proslulost. Fuldský opat totiž urazil krále Václava I., za což fuldského opata Ojíř praštil. Poté se strhla hádka mezi císařem a králem Václavem, jež vyústila v situaci, kdy Ojíř vytasil meč a vynutil si bezpečný odchod královy družiny.[5][4]

„Za hrdinství král Ojíře vyznamená,
o Bílinu rozšiřuje jeho léna.
Ojíř velmi potrpěl si na turnaje.
Ta zábava zubožila české kraje.		“
— Dalimilova kronika[6]

V roce 1241 se Ojíř zúčastnil válečné výpravy proti Tatarům.[7] K únoru roku 1249 klade Vratislav Vaníček darování hradu Bíliny Ojířovi králem Václavem I.[8] Bílina mu byla udělena buď dědičně, anebo ho Václav I. pouze jmenoval bílinským kastelánem. Podle Miloslava Sovadiny se jednalo o vyjádření vděku za věrné služby během povstání kralevice Přemysla.[4] Naposledy je Ojíř připomínán k prosinci roku 1249, když doprovázel Václava I. v Brně.[9] Datum úmrtí Ojíře není uváděno jednotně. Miloslav Sovadina předpokládá, že mohl Ojíř zemřít někdy v rozmezí leden 1250 – 16. srpna 1253.[9] Vratislav Vaníček se však domnívá, že Ojíř skonal již v únoru roku 1253.[8] Po Ojířově smrti se Václav I. rozhodl učinit nadání pro špitál sv. Františka v Praze za Ojířovu duši.[4]

Jeho nástupcem na Bílině byl jiný Ojíř, snad jeho stejnojmenný syn, který v roce 1260 táhl s Přemyslem Otakarem II. proti uherskému králi Bélovi IV.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SOMER, Tomáš; SVOBODOVÁ, Eva. Konrád z Friedberka. Biskup, na kterého se mělo zapomenout. Časopis Matice moravské. 2013, roč. 132, čís. 1, s. 4. Dostupné online. 
  2. ↑ a b VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. S. 411. [Dále jen: Velké dějiny]. 
  3. ↑ a b NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s. Dostupné online. S. 676–677. [Dále jen: České dějiny]. 
  4. ↑ a b c d SOVADINA, Miloslav. Dvůr Václava I. Sborník archivních prací. 1995, roč. 45, čís. 1, s. 20–21. [Dále jen: Dvůr Václava I.]. ISSN 0036-5246. 
  5. ↑ České dějiny, s. 667 (v pozn. 2)
  6. ↑ Kronika tak řečeného Dalimila. Příprava vydání Marie Bláhová a Hana Vrbová; překlad Marie Krčmová. Praha: Svoboda, 1977. 240 s. S. 148. 
  7. ↑ Dvůr Václava I., s. 22
  8. ↑ a b Velké dějiny, s. 380
  9. ↑ a b Dvůr Václava I., s. 31
  10. ↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Bílina – zámek, s. 42. 

Literatura

  • NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s. 
  • SOVADINA, Miloslav. Dvůr Václava I. Sborník archivních prací. 1995, roč. 45, čís. 1, s. 3–40. 
  • VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. 

Externí odkazy

  • Ojíř ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Média použitá na této stránce