Okáč kostřavový

Okáč kostřavový
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Třída	hmyz (Insecta)
Řád	motýli (Lepidoptera)
Čeleď	babočkovití (Nymphalidae)
Podčeleď	okáči (Satyrinae)
Tribus	Satyrini
Podtribus	Satyrina
Rod	okáč (Arethusana)
Binomické jméno
Arethusana arethusa (Denis & Schiffermüller, 1775)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Okáč kostřavový (Arethusana arethusa) je denní motýl z čeledi babočkovitých (Nymphalidae) z podčeledi okáči (Satyrinae).

Popis

Motýli dosahují rozpětí křídel 34 až 44 milimetrů. Horní strana křídla je sametově tmavě hnědá s podélným pruhem složeným z příčně oválných, oranžovohnědých až červenohnědých skvrn, který je na zadních křídlech nevýrazný. V nejvyšším prvku pásu je tmavé očko, která nemá světlé jádro. Tmavá očka se občas vyskytují také v nejnižším pojivovém prvku zadních křídel. Lem je tečkovaný, střídavě nažloutlý a tmavě hnědý. Vzor na spodní straně předních křídel je převážně oranžovohnědý, s jasně vyčnívajícími žilkami a černým očkem se středem v bílé barvě. Většina motýlů má uprostřed spodní strany zadního křídla široký souvislý bílý pás, jinak nevýrazně vzorovaný a poprášený šedohnědou barvou. Housenky jsou žlutohnědé barvy, mají úzký, bíle ohraničený zadní pruh a široké bělavé a červenohnědé boční pruhy.

• 
  ♂
• 
  ♂ △

Podobné druhy

Tento druh je podobný okáči metlicovému (Hipparchia semele), ale v průměru je o něco větší, má okrové nebo žlutavě zbarvené a širší pruhy a také vykazuje dvě jasně vystředěné očka na předních křídlech.

Výskyt

Motýl se vyskytuje hlavně v suchých písčitých oblastech ve Španělsku, Řecku, Francii, Maďarsku a dalších zemích jihovýchodní Evropy. Další distribuce zahrnuje Anatolii do Střední Asie a severní Afriky. V německy mluvící oblasti se nachází na několika místech v Dolním Rakousku a Burgenlandu. Dřívější výskyt na horním Rýně nelze v současné době potvrdit. Poslední doložený výskyt v Bádensku-Württembersku byl v Kaiserstuhlu v letech 1975/76. Poté již nebyli pozorováni žádní další motýli. Za základní důvody vymizení je považováno, že velké množství motýlů bylo shromážděno na velmi malých a úzce omezených místech, což významně oslabilo populaci, a že rok 1976 navíc zaznamenal extrémně horké léto, kdy živná rostlina sveřep vzpřímený (Bromus erectus) na velké ploše uschla. Oba tyto faktory zjevně vedly k vyhynutí okáče kostřavového v Německu. Ačkoli se vegetace v následujících letech obnovila, druh zmizel.^[1]

Způsob života

Motýli létají každoročně v jedné generaci od července do září. Rádi sají květy, například máček z rodu Eryngium a odpočívají se složenými křídly na zemi, stejně jako na kmenech stromů a kamenech. Kladení vajec je neobvyklé, protože samice vajíčka rozptylují za letu. Housenky přezimují velmi malé, živí se stopkami různých druhů kostřavy (Festuca) a dalších trav a v červnu se zakuklují většinou v zemi.

Ohrožení

Okáč kostřavový je považován za vyhynulého v Německu a je proto uveden v kategorii 0 (vyhynulý nebo ztracený) na Červeném seznamu ohrožených druhů.^[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rotbindiger Samtfalter na německé Wikipedii.

Literatura

• Günter Ebert, Erwin Rennwald: The Butterflies of Baden-Württemberg Volume 2, Tagfalter II (Augenfalter (Satyridae), Bluebirds (Lycaenidae), Dickkopffalter (Hesperidae)), Ulmer Verlag Stuttgart 1993. ISBN 3-8001-3459-4.
• Walter Forster, Theodor A. Wohlfahrt: Die Schmetterlinge Mitteleuropas. Band 2: Tagfalter. (Rhopalocera und Hesperiidae). Franckh'sche Verlagshandlung, Stuttgart 1955, DNB 456642188.
• MACEK, Jan; LAŠTŮVKA, Zdeněk; BENEŠ, Jiří; TRAXLER, Ladislav. Motýli a housenky střední Evropy. IV., Denní motýli. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 539 s. (Atlas). ISBN 978-80-200-2429-9. S. 390–391. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu okáč kostřavový na Wikimedia Commons
• Fotografie www.eurobutterflies.com
• www.nic.funet.fi šíření
• www.schmetterlinge-deutschlands.de Archivováno 24. 6. 2021 na Wayback Machine. Ohrožení
• areál rozšíření okáče kostřavového v Česku
• Arethusana arethusa na Fauna Europaea