Okoličnatka kalifornská

Jak číst taxoboxOkoličnatka kalifornská
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí okoličnatka kalifornská
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídanižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádvavřínotvaré (Laurales)
Čeleďvavřínovité (Lauraceae)
Rodokoličnatka (Umbellularia)
Binomické jméno
Umbellularia californica
(Nees) Nutt., 1842
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Okoličnatka kalifornská (Umbellularia californica), česky též umbelulárie,[2] je druh rostliny z čeledi vavřínovité a jediný druh rodu okoličnatka. Je to stálezelená dřevina s úzkými, tuhými listy a drobnými nažloutlými květy. Plodem je peckovice. Druh se vyskytuje na jihozápadě USA jako složka smíšených lesů. Je vyhledáván pro kvalitní a tvrdé dřevo. Plody slouží jako potravina, listy k aromatizování pokrmů. Má význam i v tradiční medicíně.

Popis

Okoličnatka kalifornská je stálezelený strom nebo keř s tenkou, tmavě hnědou kůrou a střídavými, jednoduchými listy. Dorůstá výšky až 45 metrů. Čepele listů jsou úzce podlouhlé až úzce eliptické, kožovité, sytě žlutozelené, žláznatě tečkované, se zpeřenou žilnatinou. Listy jsou při rozemnutí aromatické. Květy jsou nevelké, asi 15 mm široké, oboupohlavné, se žlutavým okvětím složeným ze 6 nerozlišených okvětních lístků ve 2 kruzích. Jsou uspořádány do úžlabních až téměř vrcholových, krátce stopkatých okolíků. Tyčinek je 9, mimo nich jsou přítomna 3 drobná sterilní staminodia. Semeník je svrchní, vejcovitý. Plodem je zprvu zelená, později tmavě purpurová, asi 2,5 cm dlouhá peckovice spočívající na nevelké číšce.[3][4][5]

Rozšíření

Okoličnatka se vyskytuje v Kalifornii a jz. Oregonu na jihozápadě USA.[3] Roste jako součást smíšených lesů různých typů, od vlhkých lesů při pobřeží až po suché lesy a porosty chaparralu ve vnitrozemí. Vyskytuje se na velmi různorodých stanovištích: v údolích na aluviálních půdách, v hlubokých kaňonech, na svazích a hřbetech hor i na skalních výchozech, v nadmořských výškách od úrovně moře až po 1500 metrů. Nejbujněji ovšem roste na hlubokých, vlhkých, aluviálních, dobře propustných půdách. Snáší teploty až -25 °C.[5]

V rámci svého přirozeného areálu roste ve společnosti celé řady druhů jehličnatých i listnatých stromů, mezi něž náleží např. douglaska tisolistá, sekvoj vždyzelená, jedle obrovská, různé druhy borovic, zerav obrovský, jedlovec různolistý, cypřišek Lawsonův aj., z listnáčů např. javor jasanolistý, javor okrouhlolistý, platan Platanus racemosa, četné druhy dubů, topol chlupatoplodý, vrby, planika Menziesova a řada dalších.[5]

Ekologické interakce

Sojka Stellerova

Květy okoličnatky jsou opylovány zejména rozličnými druhy drobného hmyzu. Semena ve velkém množství konzumují různí hlodavci, zejména veverka šedá, křeček příbytkový a křeček kalifornský, z ptáků např. sojka Stellerova[5]

Význam

Dřevo okoličnatky je velmi tvrdé a dekorativní. Náleží mezi nejvíce ceněná dřeva západních oblastí USA. Jádrové dřevo starších stromů se vyznačuje žlutohnědou až olivovou barvou, jemnou strukturou a zvlněnou až kořenicovou texturou. Je obchodováno pod názvem oregon myrtle či "myrtlewood".[6][7] Aromatické listy jsou používány k ochucování jídel.[5] Pražená semena jsou jedlá a připomínají lískové oříšky. Indiáni je používali jako potravinu. Plně dozrálé plody lze jíst i syrové, jsou však hořké. Odvar z listů se používá v tradiční medicíně.[8][9]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  3. a b VAN DER WERFF, Henk. Flora of North America: Umbellularia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. LITTLE, Elbert L. Important forest trees of the United States. [s.l.]: Forest Service USDA, 1978. (anglicky) 
  5. a b c d e BURNS, Russel M.; HONKALA, Barbara H. Silvics of North America. Volume 2, Hardwoods. Washington, DC: USDA, 1990. (anglicky) 
  6. WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7. 
  7. MEIER, Eric. The wood database [online]. 2008-2015. Dostupné online. (anglicky) 
  8. TENAQIYA, Rain. West coast food forestry. [s.l.]: [s.n.], 2005. (anglicky) 
  9. NYERGES, Christopher. Guide to wild foods and useful plants. [s.l.]: Chicago Review Press Incorporated, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-61374-698-1. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Cyanocitta stelleri 002.jpg
Autor: No machine-readable author provided. Folini assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY 2.5
Description
Cyanocitta stelleri, Family Corvidae
Location
Edgewood County Park — northeastern Santa Cruz Mountain foothills, San Mateo County, California.
Date
Snímek pořízen 29. dubna 2004
Photographer
Franco Folini
UmbellulariaFruitRipe.JPG
Umbellularia californica, or Bay nut, nearly ripe fruit, showing the similarity to the related Avocado. The aromatic and bitter outer flesh has been opened, and inner seeds are being prepared for roasting.
  • From Tilden Park, Alameda County, California
Myrtle-Maser Holz.JPG
Autor: Philipp Zinger, Licence: CC BY-SA 4.0
gemessertes Furnier, gemasert; Holzart: Myrtle, Kalif. Laurel
Roast Baynuts.jpg
Autor: Nimmolo, Licence: CC BY-SA 3.0
Edible Roasted Baynuts, which are the seed pits of the fruit of the Umbellularia Californica tree. Roasted at 400 degrees F for 40 minutes
Umbellularia californica range map.png
Range map of Umbellularia californica
Umbellularia californica 00094.JPG
Autor: Walter Siegmund, Licence: CC BY 2.5
California Bay Laurel
Umbellularia californica 3c.JPG
Autor: Consultaplantas, Licence: CC BY-SA 4.0
Jardín Botánico de Barcelona.
California bay laurel 2012-06-16.jpg
Autor: Schmiebel, Licence: CC BY-SA 3.0
This California Bay Laurel on Permanente Creek, Rancho San Antonio Park, in Santa Clara County is the third largest in the State. Since this photograph, the tree was split, and half the tree broke off and fell in a storm. The other half is still thriving, and has more or less resumed the original canopy shape.