Okoun říční

Okoun říční
	Okoun říční
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Nadtřída	ryby (Osteichthyes);
Třída	paprskoploutví (Actinopterygii);
Řád	ostnoploutví (Perciformes);
Čeleď	okounovití (Percidae);
Rod	okoun (Perca);
Binomické jméno
	Perca fluviatilis; Linné, 1758
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Okoun říční (Perca fluviatilis; Linné, 1758) je sladkovodní paprskoploutvá ryba z čeledi okounovitých (Percidae), V ČR má od roku 2017 dobu hájení. Lov je povolen od 16. 6. do 31. 12. V České republice byl tento druh velice hojně rozšířen.

Popis

Tělo je poměrně vysoké. Na hřbetě se nacházejí dvě samostatné hřbetní ploutve. V první se nachází 23–17 tvrdých paprsků, ve druhé 1–2 tvrdé a 13–16 měkkých paprsků. Břišní, řitní a ocasní ploutve mají obvykle načervenalý nádech. Ústa jsou tzv. koncová. Šupiny jsou drobné, ostré a ktenoidní. Na bocích jsou výrazné tmavé příčné pruhy. Dorůstá do maximální délky okolo 50 cm (velmi výjimečně může dorůst až přes 60 cm a hmotností okolo 6 kg), tam kde se mu nedaří dobře třít nebo je na něj silný proud nebo velký tlak ostatních dravců a nedostatek přirozených úkrytů, obvykle tvoří zakrslé formy. Nejvyšší uváděná hmotnost činí 4,820 kg.^[2]

Výskyt

Obývá stojaté i tekoucí vody. Je rozšířen prakticky v celém mírném pásu Evropy, vyskytuje se i v Asii. Tento okoun se aklimatizoval například i v Austrálii, Jižní Africe či na Novém Zélandu.

Potrava

Okoun patří mezi říční predátory. Tvoří hejna, v nichž napadá menší, či nemocné ryby, někdy taky stejného druhu. Jeho hlavní potravu tvoří živočišná složka zejména bezobratlí a rybí potěr.

Sportovní rybáři loví tradičně okouny na dešťovky, moučné, či bílé červy. Velice oblíben je pak také lov na přívlač (tj. na woblery, třpytky, twistery, či gumové nástrahy)^[3]. Jeho záběry bývají velice prudké.

Rozmnožování

Tření probíhá od března do června, při teplotě vody okolo 8 °C. Samice klade jikry na vodní rostliny nebo jiné potopené předměty. Jikry jsou spojeny do větších provazcovitých útvarů. Okoun říční stejně jako jeho poddruh okoun žlutý má jikry spojené v dlouhých pásech, které se snadno zachytí na kamenech a spadaných větvích v mělkých a pomalu tekoucích vodách. Samci pohlavně dospívají v 1-2 letech, samice ve 2-4 letech.

Plůdek okouna říčního se po vylíhnutí přesouvá z litorálu na volnou vodu, kde se živí zooplanktonem, přičemž byly zjištěny dvě strategie výskytu na volné vodě, a to epipelagický a batypelagický. Bylo provedeno několik výzkumů za účelem zjistit, zda jsou tyto strategie podmíněny na základě genetické odlišnosti populací, ale bylo zjištěno, že zde hrají roli hlavně faktory jako teplota vody, predace a konkurence.[1]

Odkazy

Reference

↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
↑ LUNA, Susan M.; BAILLY, Nicolas. Perca fluviatilis, European Perch [online]. FishBase.org [cit. 2009-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ TOMÁŠ., Rozsypal,. Okoun : pruhovaný bandita. 1. vyd. vyd. Plzeň: Fraus 148 s. ISBN 9788072386697. OCLC 228501769

Literatura

TEROFAL, Fritz; MILITZ, Claus. Sladkovodní ryby. Praha: Ikar, 1997. ISBN 80-7202-140-0.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu okoun říční na Wikimedia Commons
Taxon Perca fluviatilis ve Wikidruzích
Okoun říční v atlasu ryb na CHYTEJ.cz
Okoun říční – Naše Ryby
Okoun říční – atlas ryb on-line Archivováno 25. 1. 2018 na Wayback Machine.
Okoun říční – Aktivní rybolov

[b7b4550291cff3a085bd5aa13c2a0851a43a360e-1] Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]

[fishbase-2] LUNA, Susan M.; BAILLY, Nicolas. Perca fluviatilis, European Perch [online]. FishBase.org [cit. 2009-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[3] TOMÁŠ., Rozsypal,. Okoun : pruhovaný bandita. 1. vyd. vyd. Plzeň: Fraus 148 s. ISBN 9788072386697. OCLC 228501769

[1]

[2]

[3]

Navigation

Navigace

Tématické portály