Okoun říční

Jak číst taxoboxOkoun říční
alternativní popis obrázku chybí
Okoun říční
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídaryby (Osteichthyes)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádostnoploutví (Perciformes)
Čeleďokounovití (Percidae)
Rodokoun (Perca)
Binomické jméno
Perca fluviatilis
Linné, 1758
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Okoun říční (Perca fluviatilis; Linné, 1758) je sladkovodní paprskoploutvá ryba z čeledi okounovitých (Percidae), V ČR má od roku 2017 dobu hájení. Lov je povolen od 16. 6. do 31. 12. V České republice byl tento druh velice hojně rozšířen.

Popis

Na výstavě Pod hladinou Vltavy
Na výstavě Pod hladinou Vltavy

Tělo je poměrně vysoké. Na hřbetě se nacházejí dvě samostatné hřbetní ploutve. V první se nachází 23–17 tvrdých paprsků, ve druhé 1–2 tvrdé a 13–16 měkkých paprsků. Břišní, řitní a ocasní ploutve mají obvykle načervenalý nádech. Ústa jsou tzv. koncová. Šupiny jsou drobné, ostré a ktenoidní. Na bocích jsou výrazné tmavé příčné pruhy. Dorůstá do maximální délky okolo 50 cm (velmi výjimečně může dorůst až přes 60 cm a hmotností okolo 6 kg), tam kde se mu nedaří dobře třít nebo je na něj silný proud nebo velký tlak ostatních dravců a nedostatek přirozených úkrytů, obvykle tvoří zakrslé formy. Nejvyšší uváděná hmotnost činí 4,820 kg.[2]

Výskyt

Obývá stojaté i tekoucí vody. Je rozšířen prakticky v celém mírném pásu Evropy, vyskytuje se i v Asii. Tento okoun se aklimatizoval například i v Austrálii, Jižní Africe či na Novém Zélandu.

Potrava

Okoun patří mezi říční predátory. Tvoří hejna, v nichž napadá menší, či nemocné ryby, někdy taky stejného druhu. Jeho hlavní potravu tvoří živočišná složka zejména bezobratlí a rybí potěr.

Sportovní rybáři loví tradičně okouny na dešťovky, moučné, či bílé červy. Velice oblíben je pak také lov na přívlač (tj. na woblery, třpytky, twistery, či gumové nástrahy)[3]. Jeho záběry bývají velice prudké.

Rozmnožování

Tření probíhá od března do června, při teplotě vody okolo 8 °C. Samice klade jikry na vodní rostliny nebo jiné potopené předměty. Jikry jsou spojeny do větších provazcovitých útvarů. Okoun říční stejně jako jeho poddruh okoun žlutý má jikry spojené v dlouhých pásech, které se snadno zachytí na kamenech a spadaných větvích v mělkých a pomalu tekoucích vodách. Samci pohlavně dospívají v 1-2 letech, samice ve 2-4 letech.

Plůdek okouna říčního se po vylíhnutí přesouvá z litorálu na volnou vodu, kde se živí zooplanktonem, přičemž byly zjištěny dvě strategie výskytu na volné vodě, a to epipelagický a batypelagický. Bylo provedeno několik výzkumů za účelem zjistit, zda jsou tyto strategie podmíněny na základě genetické odlišnosti populací, ale bylo zjištěno, že zde hrají roli hlavně faktory jako teplota vody, predace a konkurence.[1]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. LUNA, Susan M.; BAILLY, Nicolas. Perca fluviatilis, European Perch [online]. FishBase.org [cit. 2009-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. TOMÁŠ., Rozsypal,. Okoun : pruhovaný bandita. 1. vyd. vyd. Plzeň: Fraus 148 s. ISBN 9788072386697. OCLC 228501769 

Literatura

  • TEROFAL, Fritz; MILITZ, Claus. Sladkovodní ryby. Praha: Ikar, 1997. ISBN 80-7202-140-0. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Perca fluviatilis distribution map.png
Autor: Lime82, Licence: CC BY-SA 3.0
European Perch (Perca fluviatilis) distribution map. Red: approximate range where they live naturally. Green: introduced non-native populations.
PercheCommune.jpg
Autor: Dgp.martin, Licence: CC BY 3.0
European perch (Perca fluviatilis, Linnaeus, 1758)