Okounov

Okounov
Obecní úřad s kostelem svatého Vavřince
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Klášterec nad Ohří
Obec s rozšířenou působností	Kadaň (správní obvod)
Okres	Chomutov
Kraj	Ústecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°21′44″ s. š., 13°6′24″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	435 (2024)[1]
Rozloha	8,32 km²[2]
Nadmořská výška	395 m n. m.
PSČ	431 51
Počet domů	149 (2021)[3]
Počet částí obce	4
Počet k. ú.	5
Počet ZSJ	5
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Okounov 64 431 51 Klášterec nad Ohří 1 obec@okounov.cz
Starosta	Josef Dvořák
Oficiální web: www.okounov.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Okounov
Další údaje
Kód obce	563269
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Okounov (německy Okenau) je obec v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Kromě Okounova ji tvoří také Kotvina, Krupice a Oslovice a dohromady v nich žije 435^[1] obyvatel.

Samotný Okounov stojí šest kilometrů jihozápadně od Klášterce nad Ohří. Nachází se na pravém břehu řeky Ohře v severní části Doupovských hor. Vesnici nejprve vlastnila drobná šlechta, ale od šestnáctého století Okounov patřil k Šumburku a později ke kláštereckému panství. Zdrojem obživy obyvatel byl především chov dobytka a zpracování dřeva v lesích. Teprve na konci devatenáctého století se začaly objevovat drobné průmyslové podniky. Významným zaměstnavatelem byla firma Erste Pürsteiner Sägen – und Werkzaugfabrik, jejíž provoz byl ukončen na začátku druhé poloviny dvacátého století.

Název vesnice byl utvořen ze jméno Okún (Okoun) ve významu Okounův dvůr. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: de Oknaw (1358 a 1369), Oknow (1384), de Kamow (1386), de Okunow (1394), v Okunowie (1543), pod Vokonovem (1499), z Vokonova (1540), v Oknow (1542), Okonow (1543), Ockenau (1787) a Okenau (1846).^[4]

První písemná zmínka o Okounovu pochází z roku 1358, ale vesnice existovala pravděpodobně mnohem dříve, protože v roce 1363 uváděl úhošťanský farář nového faráře k okounovskému farnímu kostelu.^[5] Nejstaršími známými majiteli Okounova byli v letech 1359–1368 Ondřej a v letech 1386–1410 Erhart Doupovcové z Doupova. V roce 1475 je jako majitel uváděn Mikuláš ze Žďáru, ale pravděpodobně se o ves dělil s Vilémem z Doupova. Když Vilém začal v roce 1499 vybírat clo u mlýna pod Okounovem, patřila mu jistě celá vesnice.^[6]

Po Vilémovi vesnici v šestnáctém století získali Fictumové, kteří Okounov připojili k Šumburku. Po odsouzení Opla z Fictumu za padělání peněz a jeho útěku ze země dostali Okounov se čtyřmi vesnicemi od krále Ferdinanda v roce 1533 Hanuš a Volfdrych z Fictumu.^[6] V Okounově do té doby stávala panská tvrz, ale za Fictumů byla opuštěna a poslední zmínka o ní pochází z roku 1540.^[6] Stávala pravděpodobně v blízkosti kostela, ale nic se z ní nedochovalo.^[7] Podle obecní kroniky však stála nad rybníkem.^[8]

V roce 1540 došlo k rozdělení šumburského majetku na třetiny. Menší část tvořilo klášterecké panství, zatímco zbývající dvě třetiny patřily postupně Šumburkům (1543), Petru Boryňovi ze Lhoty a na Nezabylicích a po něm jeho dceři Markétě. Markéta Okounov nejpozději roku 1604 prodala i s vesnicemi Hora, Tunkov a Telcov bratrům Steinsdorfům ze Steinsdorfu na Hlubanech.^[8] Od roku 1605 už Okounov zůstal součástí kláštereckého panství až do zrušení patrimoniální správy.^[6][7] To patřilo Fictumům do stavovského povstání, jehož se jako jeden z direktorů zúčastnil Kryštof z Fictumu, za což byl posmrtně odsouzen ke ztrátě majetku. Zkonfiskovaný Klášterec potom od královské komory koupil 2. června 1623 Kryštof Šimon Thun.^[8]

Na počátku třicetileté války, v roce 1621, vesnici vydrancoval vojenský oddíl, který ukořistil 120 kop grošů výpalného, a navíc odvedl devět koní a většinu dobytka. Velká část obyvatel vesnice někdy v té době vymřela na mor a přeživší odešli jinam. Ještě před koncem války ale lidé vesnici znovu osídlili a v roce 1649 zde žilo 26 rodin. Podle berní ruly z roku 1654 v Okounově žilo třináct chalupníků a osm poddaných bez pozemků. Celkem chovali 39 krav, 31 jalovic a dvacet koz. Kromě nich ve vsi bydlel také jeden sedlák, který patřil k doupovskému panství a který choval tři krávy, čtyři jalovice a jednu kozu. Na neúrodných kopcovitých polích se v té době pěstovalo žito, ale hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka a práce v lese. Jeden z chalupníků provozoval šenk.^[9]

V osmnáctém století Okounov postihly válečné události i živelné pohromy. V roce 1742 vesnici vydrancovali vojáci během válek o rakouské dědictví a roku 1778 znovu ve válce o bavorské dědictví. Opakované krupobití ve stejném roce navíc způsobilo hladomor.^[9]

Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 stálo v Okounově 38 domů, v nichž žilo 194 obyvatel.^[9] Roku 1863 vesnici postihl velký požár, při kterém shořel kostel i s farou, škola, pět obytných domů a řadou hospodářských budov. Nově postavený kostel byl vysvěcen roku 1866.^[10]

Zemědělství představovalo až do konce devatenáctého století hlavní zdroj obživy okounovských obyvatel. Významný byl chov dobytka, ale pěstovalo se také obilí, okopaniny a ovocné stromy.^[10] Od počátku dvacátého století se začal rozvíjet také průmysl, přestože elektřina byla do vsi zavedena až v letech 1920–1921 z kadaňské elektrárny. Nejstarším podnikem bývala cihelna založená už v roce 1888, ale roku 1917 do Okounova z Perštejna přesídlila firma Erste Pürsteiner Sägen – und Werkzaugfabrik v majetku Hermanna Pickarta, ve které se vyráběly nástroje pro dřevařský a kovodělný průmysl (pily, hoblovací nože, kružce, vrtáky, nebozezy ad.). Její produkty se vyvážely i do Ameriky. Tovární budova byla postavena na břehu Ohře a patřil k ní hotel Remscheider Hof, později přestavěný na firemní kanceláře a byt majitele. Ochrannou známkou známkou společnosti byl jelen svatého Huberta.^[11]

Dalšími podniky v Okounově byly roku 1924 thunská vápenka a mlýn na tříslo postavený západně od vesnice. Kromě nich ve vsi fungovaly čtyři hostince, obchod se smíšeným zbožím, obchod s uhlím, dvě trafiky a živnost provozovala řada řemeslníků.^[11] Od roku 1904 měl Okounov vlastní vodovod se zdrojem vody vzdáleným 200 metrů jižně od vesnice,^[10] ale s přibývajícím počtem domů musel být v roce 1921 doplněn o nové přívody vody.

Po druhé světové válce byli vysídleni němečtí obyvatelé, což vedlo k nedostatku pracovníků v regionu. Roku 1946 bylo proto navrženo sloučení firmy Pickart s perštejnskou Altenou, ale není jisté, zda k němu nakonec došlo. O rok později v Pickartově továrně pracovalo 140 lidí. Nakonec byly obě firmy začleněny 13. dubna 1948 do národního podniku Pilana Hulín a roku 1953 byl okounovský provoz uzavřen. V roce 1951 v Okounově vzniklo jednotné zemědělské družstvo.^[12]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 444 obyvatel (z toho 227 mužů), z nichž byli tři Čechoslováci, 438 Němců a tři cizinci. Kromě osmi evangelíků patřili k římskokatolické církvi.^[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 544 obyvatel: 37 Čechoslováků, 495 Němců a dvanáct cizinců. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také čtrnáct evangelíků, čtyři členové církve československé a šestnáct lidí bez vyznání.^[14]

Od zrušení poddanství je Okounov samostatnou obcí v okrese Kadaň. Od sčítání lidu v roce 1869 jsou u něj uváděny osady Krupice, Oslovice a do roku 1890 také Kamenec a Korunní. V letech 1869–1953 k Okounovu patřila osada Hora, která zanikla při zřizování Vojenského újezdu Hradiště a spolu s Kamencem a Korunní připadla do okresu Karlovy Vary. Od reformy územní správy v roce 1960 obec patří do okresu Chomutov a má čtyři části obce:^[11]

• Okounov (k. ú. Okounov)
• Kotvina (k. ú. Kotvina)
• Krupice (k. ú. Krupice a Okounov u Hradiště)
• Oslovice (k. ú. Oslovice)

V areálu bývalé Pickartovy továrny sídlí firma Stavební společnost Jaroslav Oršuliak,^[18] která se mimo jiné podílela na stavbě vilové čtvrti u kadaňské nemocnice. Mezi Okounovem, Krupicí a Oslovicemi se nachází obora Javor zaměřená na chov muflonů.^[12]

Podél severovýchodního okraje vesnice vede železniční trať Chomutov–Cheb, na které se nachází stanice Perštejn.

Koncem devatenáctého století v Okounově působili tři spolky a sbor dobrovolných hasičů založený v roce 1875.^[11]

První zmínka o okounovské škole je z roku 1779.^[9] Majitelé panství nechali postavit novou budovu v roce 1825, ale ta roku 1863 vyhořela. Byla sice opravena, ale svou kapacitou nestačila, a vyučování jedné třídy proto probíhalo v domě čp. 6. Nová školní budova je z roku 1913.^[10] Vyučování v ní už neprobíhá a děti dojíždějí do školy v Perštejně.^[12]

Na západním okraji vesnice stojí novogotický kostel svatého Vavřince z roku 1866 a nedaleko od něj se nachází barokní sousoší Panny Marie, svatého Štěpána a svatého Vavřince.^[19] K drobným památkám patří malá dřevěná zvonička na pozemku domu čp. 45.^[20] Nad jižní částí vesnice se zdvihá návrší Holý kopec s přírodní památkou Pastviště u Okounova.

• BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 Kapitola Okounov, s. 63–73. 
• Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Okounov, s. 175–177. 

• Římskokatolická farnost Okounov
• Římskokatolická farnost Klášterec nad Ohří

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Okounov na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Okounov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)