Vojenská okupace

(c) Bundesarchiv, Bild 101I-121-0008-25 / Ehlert, Max / CC-BY-SA 3.0
Sovětští a němečtí vojáci v okupovaném Polsku (Brest-Litovsk, 20. září 1939)

Vojenská okupace je dočasná kontrola[1] nad cizím územím, které nepřísluší pod formální svrchovanost okupující mocnosti.[2][3] Takto ovládané území je okupované území nebo okupační zóna.

Definice

V případě, že ozbrojené síly jedné ze znepřátelených stran obsadí část území druhé strany a jsou schopny je udržet a vykonávat zde své pravomoci, jedná se o okupaci. O okupaci jde i v případě, že se okupující mocnost nesetkává s ozbrojeným odporem.[4] Svojí dočasnou podstatou se vojenská okupace odlišuje od kolonialismu nebo anexe.[5] Nejedná se tedy o připojení daného území k státnímu území okupační mocnosti, nýbrž o prozatímní výkon státní moci.

Válečné právo

Oddíl třetí
Vojenská moc na obsazeném nepřátelském území

Čl. 42
Některé území pokládá se za obsazené, je-li skutečně v moci nepřátelské armády.
Obsazení se vztahuje toliko na území, kde jest tato moc zřízena a může býti vykonávána.
Čl. 43
Když zákonná moc fakticky přešla do rukou obsaditelových, má obsaditel učiniti všechna opatření na něm závislá, aby byl podle možnosti zjednán pořádek a zajištěn veřejný život, a to, není-li žádné naléhavé překážky, se zachováním zemských zákonů.

— IV. úmluva II. Haagské mírové konference, 1907

Rozdíl mezi anexí a okupací poprvé formuloval švýcarský filosof a diplomat Emerich de Vattel ve svém díle Zákon národů[6]. Toto rozlišení se stalo součástí mezinárodních právních norem po napoleonských válkách a později bylo zakotveno v Čtvrté úmluvě druhé haagské konference[7] a Čtvrté ženevské úmluvě[8]. Tyto předpisy také stanovily základní pravidla okupace. Povinností okupující mocnosti je zejména obnovit a zajistit v maximálním možném rozsahu veřejný pořádek a bezpečnost, zabezpečit dostatečné zásobování potravinami, lékařskou péči a zajistit administrativní fungování okupované oblasti, spolupracovat s místními orgány a informovat obyvatelstvo o všech přijímaných opatřeních. Musí dále umožnit fungování civilní ochrany a dát jí k dispozici nezbytná zařízení. Okupující mocnost nese i náklady na správu země, pokud vybírá místní daně. Dále nesmí požadovat po civilním obyvatelstvu výkon prací za jiným účelem, než je zabezpečení potřeb jejich sil a veřejných služeb, ani nutit místní policejní složky k účasti na vlastních vojenských aktivitách. Vyžadovat věcné prostředky od místního obyvatelstva smí okupující mocnost jen pro účely zabezpečení svých sil a administrativního personálu, a to za náhradu. Dále je okupující mocnost povinna zachovat stávající systém prosazování práva (tj. policie a soudy), je-li to v souladu s požadavky mezinárodního práva a obecně uznávaných standardů, jakož i s bezpečnostními ohledy, zavádět nová trestní pravidla je možné jen pokud je to nezbytné k prosazení mezinárodního práva, zabezpečení řádné vlády a bezpečnosti okupačních sil.[4]

Historie

Polní maršál Paul von Hindenburg - okupační správce území Ruského Impéria dobytého vojsky Německého císařství, 1915
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam okupací a okupovaných území.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Military occupation na anglické Wikipedii.

  1. A Roberts. Prolonged Military Occupation: The Israeli-Occupied Territories Since 1967 - Am. J. Int'l L., 1990, p. 47.
  2. Eyāl Benveniśtî. The international law of occupation. Princeton University Press, 2004. ISBN 0-691-12130-3, 9780691121307, p. xvi
  3. Eran Halperin, Daniel Bar-Tal, Keren Sharvit, Nimrod Rosler and Amiram Raviv. Socio-psychological implications for an occupying society: The case of Israel. Journal of Peace Research 2010; 47; 59
  4. a b PŘÍRUČKA VOJÁKA AČR. 2. vyd. Vyškov: Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín, 2007. 252 s. Dostupné online. S. 20.  Archivováno 8. 12. 2015 na Wayback Machine.
  5. David M. Edelstein. Occupational Hazards: Why Military Occupations Succeed or Fail. Journal of Peace Research 2010; 47; 59
  6. VATTEL, Emerich de. Droit des gens. [s.l.]: [s.n.], 1758. Dostupné online. 
  7. Vyhlášeno pod č. 180/1913 ř.z. - Dostupné online (na webu PrF MU)
  8. Vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 65/1954 Sb., o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války. In: Sbírka zákonů. 1954. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online. Příloha č. 5.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Bundesarchiv Bild 101I-121-0008-25, Polen, Treffen deutscher und sowjetischer Soldaten.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 101I-121-0008-25 / Ehlert, Max / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Ostwärts Brest-Litowsk Bildberichter: Ehlert

Archiv-Nr.: 80/23,25 Datum 20.9.39
Erstes Zusammentreffen deutscher und russischer Truppen
Als Erwiderung eines Besuches des Politischen Kommissars Borowenskij bei dem Kommandierenden General des XIX. AK, General der Panzertruppen Guderian, in Brest-Litowsk, suchten deutsche Truppen die Vorhut der russischen Armee ostwärts Brest-Litowsk auf. Die Gespräche wurden zwischen den Soldaten in kameradschaftlicher Weise geführt.
Zensurvermerk: Zensiert

ADN-TEXT
ADN-ZB/Archiv
II. Weltkrieg 1939-45, Der Feldzug in Polen; September 1939
Deutsche Soldaten im Gespräch mit sowjetischen Offizieren in einem Panzerregiment der Roten Armee östlich von Brest-Litowsk. Sie erwidern einen Besuch des sowjetischen Kommissars Borowenskij am selben Tag beim Kommandierenden General des XIX. Armeekorps Heinz Guderian in Brest-Litowsk.

Aufnahme: [Max] Ehlert
Paul von Hindenburg (1915).png
Autor: Ernst Hoenisch , Licence: CC BY-SA 3.0
Bildnis Paul von Hindenburg. Aufgenommen im Auftrag des Zentral-Depots für Liebesgaben Berlin W 60 für die Leipziger "Illustrierte Zeitung" durch E. Hoenisch, Hofphotograph, Leipzig