Olší nad Oslavou

Olší nad Oslavou
Lokalita
Charaktervesnice
ObecVelké Meziříčí
OkresŽďár nad Sázavou
KrajKraj Vysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel272 (2021)[1]
Katastrální územíOlší nad Oslavou (8,9 km²)
Nadmořská výška535 m n. m.
PSČ594 01
Počet domů108 (2011)[2]
Olší nad Oslavou
Další údaje
Webolsinadoslavou.cz
Kód části obce111163
Kód k. ú.711161
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olší nad Oslavou (německy Wolschi) je jedna ze 7 částí města Velké Meziříčí v kraji Vysočina v okrese Žďár nad Sázavou. Vesnice leží asi sedm kilometrů severně od Velkého Meziříčí. V obci se nachází obchod, hospoda a mateřská škola.

Historie

První zmínka o Olší je z roku 1377. Od počátku církevně spadá Olší pod farnost v Netíně. Místní pověst praví, že netínský kostel byl původně postaven na kopci Stráž nad Olším, ale že jej andělé přenesli na dnešní místo na návrší nad návsí v Netíně.[3] Ves patřila vždy k Velkomeziříčskému panství. Rychta sídlila dědičně při č. p. 5, v roce 1850 byl zaveden nový typ samosprávy a rychtářství zde zaniklo. Roku 1901 byla Olším vedena okresní silnice, propojující Netín a Mostiště. Opakované požáry vedly ke zřízení místního Sboru dobrovolných hasičů v roce 1902 a v letech 19111912 byla vystavěna hasičská zbrojnice na návsi. Prvním předsedou (starostou) hasičského sboru byl Antonín Kocman, tehdejší řídící učitel olešské obecné školy. Poslední větší požár propukl na podzim roku 1928.[4]

V letech 19571961 byla vystavěna vodní nádrž Mostiště,[5] která zčásti zasáhla do katastru Olší nad Oslavou. Její výstavbě padlo za oběť původní údolí řeky Oslavy, zanikly také dva mlýny, Šimáčkův[6] a Křehlíkův,[7] které sice byly samotami, ale spadaly do obvodu obce Olší nad Oslavou.[8]

Od 60. let 20. století začal život v obci stagnovat a v souvislosti s tím začal i pozvolna klesat počet místních obyvatel. Do velké míry byl tehdejší život obce provázán s místním JZD, které po celou dobu své existence trpělo řadou problémů. V roce 1980 se Olší nad Oslavou administrativně připojilo k Velkému Meziříčí. Některé objekty v obci byly adaptovány pro rekreaci. Počet stálých obyvatel začal opětovně mírně narůstat ve druhé dekádě 21. století.

JZD Olší nad Oslavou

Po roce 1950 sílil tlak na místní zemědělce, aby tito zakládali Jednotná zemědělská družstva (JZD), což se dlouho setkávalo s vytrvalým odporem. JZD bylo v Olší založeno až v roce 1957, a od počátku fungovalo velmi obtížně. O tomto JZD byl natočen v roce 1969 krátkometrážní černobílý dokumentární film, nazvaný Den života,[9] kde na pozadí vylíčení běžného pracovního dne jedné z místních družstevnic, byla řada těchto problémů veřejně přiznána. V dokumentu promluvil (velmi kriticky) také tehdejší předseda MNV v Olší nad Oslavou, Josef Křehlík, a předsedkyně místního JZD, ing. Věra Klapalová. Olešské JZD pak o čtyři roky později zaniklo sloučením s JZD v Netíně.

Školství v obci

Škola v obci existovala od roku 1789 při stavení č. 9 a zpočátku zde byla výuka organizována provizorně. Prvním učitelem byl místní soused František Náhlík, později byli již ustanovováni řádní učitelé. Část roku 1874 školu provizorně vedl bohoslovec Jan Kapistrán Vaněk (pozdější farář v Měříně). Výuku náboženství tradičně zajišťovali kněží z Netína, kam Olší spadá farní správou. V roce 1878 byla postavena současná školní budova, rozšiřovaná později v roce 1901. Na přelomu 70. a 80. let byla olešská základní škola zrušena a její prostory byly adaptovány pro potřeby školy mateřské.

Kultura a spolkový život

Ze spolků existuje ve vsi vedle Sboru dobrovolných hasičů též Myslivecké sdružení Stráž. V roce 1997 byla ve vsi zřízena též pobočka velkomeziříčské městské knihovny.[10] Ve vsi se každoročně koná několik kulturních akcí. Každoročně je také o víkendu kolem 16. května slavena poutní slavnost obecní kaple, při které je u kaple slavena katolická poutní bohoslužba.

Vývoj počtu obyvatel obce

Vývoj počtu obyvatel Olší nad Oslavou[11]
Rok186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Počet obyvatel466489492491458445405418432389352267251250272

Samospráva

Olší nad Oslavou je od roku 1980 místní částí Velkého Meziříčí. V obci je zřízena šestičlenná komise pro místní správu, která je poradním orgánem městské rady ve Velkém Meziříčí pro záležitosti místní části Olší nad Oslavou.[12]

Pamětihodnosti

Osobnosti

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. BLÁHOVÁ, Marie; KŘEČEK, Karel. Netín s osadou Záseka. Vlastivědná kronika. Třebíč: SURSUM, 2007. 522 s. ISBN 978-80-7323-151-4. Kapitola Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 34–46. 
  4. POSPÍŠILOVÁ, Zdeňka. Historie Sboru dobrovolných hasičů v obci Martinice. Brno: Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra historie., 2011. 65 s. Kapitola Výjezdy a požáry, s. 45. 
  5. Povodí Moravy, vodní dílo Mostiště. Dostupné online
  6. VodniMlyny.cz, Šimáčkův, Havelkův, Kobzův mlýn; Šimaczek Mühle. Dostupné online.
  7. VodniMlyny.cz, Křehlíkův, Polákův mlýn. Dostupné online.
  8. KRATOCHVÍL, Augustin, Vlastivěda moravská, vyd. 1907, díl Okres Velkomeziříčský, str. 327
  9. viz snímek Den života na Česko-Slovenské filmové databázi (dostupné online)
  10. Městská knihovna Velké Meziříčí. Jak šel čas. Dostupné online.
  11. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 604–607. 
  12. Město Velké Meziříčí [online]. [cit. 2023-08-06]. Dostupné online. 
  13. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-06]. Identifikátor záznamu 130593 : kaple. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Wolschy6.jpg
Autor: Vianney2, Licence: CC BY-SA 3.0
Vesnica
Olsi nad oslavou 01.jpg
(c) Kratochvíla, CC BY-SA 3.0
Část Olší nad Oslavou vyfocená ze střechy v roce 2004.
Wolschy1.jpg
Autor: Vianney2, Licence: CC BY-SA 3.0
Olší.
Wolschy4.jpg
Autor: Vianney2, Licence: CC BY-SA 3.0
Štít domu.
Wolschy3.jpg
Autor: Vianney2, Licence: CC BY-SA 3.0
Sklepy.
Wolschy5.jpg
Autor: Vianney2, Licence: CC BY-SA 3.0
Kříž z r. 1872
Wolschy2.jpg
Autor: Vianney2, Licence: CC BY-SA 3.0
Kaple.