Olašští Romové

Olašští Romové jsou jednou z větví Romského národa. Do střední Evropy přicházeli z rumunského knížectví Valašsko od poloviny 19. století. Na českém území žije přibližně 25 tisíc olašských Romů (cca 10 % všech Romů). V jejich čele stojí olašský král.

Historie

Do střední a západní Evropy přišli po delším pobytu v rumunském knížectví Valašsko, z čehož se odvozuje i jejich pojmenování. Sami Olaši si říkají vlašika Rom, v dialektu slovenských Romů název zní vlachike Roma a český přívlastek vznikl z maďarského slova „olaskí.“ Do Uher, na Halič i do českých zemí začali přicházet v polovině 19. století[1] po zrušení nevolnictví na valašském území. Na českém území kočovali v menších skupinách. Po roce 1959 bylo v Československu zakázáno kočování a Olašští Romové byli násilně usazeni.[2]

Charakteristika

Na území České republiky žije asi 25 tisíc olašských Romů, činí přibližně desetinu všech Romů.[3] Dělí se na další skupiny, podskupiny a rody. V Evropě žijí různé skupiny Olachů. V Česku se dělí na dvě hlavní skupiny. Převažují Lovárové či Lováriové, kteří se živili jako koňští handlíři a z tohoto povolání se odvozuje jejich pojmenování – „ló“ znamená v maďarštině kůň.[4] Druhou skupinou jsou Kalderaši, kteří vyráběli kotle[5] (kotel se v rumunštině označuje jako „caldera“).[4]

V komunitě mluví téměř výhradně romsky, což považují za otázku cti.[1] Mají vlastní, olašský dialekt.[2] Lovárové mluví lovárským dialektem.[1] Mají uzavřenou komunitu,[2][3] považují se za romskou elitu,[6] příliš se nestýkají s ostatními skupinami Romů,[2] které poněkud opovržlivě nazývají Rumungre.[3] Důvody k uzavřenosti jsou dva – pozůstatek původních kastovních rozdílů a kulturní rozdílnost jednotlivých skupin.[1]

Pietní shromáždění po požáru v Bohumíně, které se konalo 11. srpna 2020 pod záštitou prince olašských Romů.[7]

Oproti ostatním skupinám Romů mají světlejší pigmentaci i vlasy. Často se oblékají do tradičního romského oblečení. Některé ženy dosud (2002) nosí dlouhé, široké barevné sukně, třícípé šátky na hlavách nebo ramenech,[2] boty na podpatku. Vlasy nosí zpravidla v drdolu či zapletené do copů. Výrazněji se líčí,[4] obličej někdy zdobí pihou krásy[3] a nosívají výrazné šperky. Dospělí muži nenosí krátké kalhoty, ženy nenosí kalhoty vůbec. Odívají se do drahých značkových oděvů a bot[4] a také nosí výrazné šperky – zlaté prsteny, náušnice, náhrdelníky, náramky i zuby. Zlato pro ně má několik významů. Jako kočovníci nemohli ukládat svůj majetek do nepřenosných věcí, proto investovali do zlata.[2] Také věří, že je zlato uchrání před nemocemi[2][3] a zlými silami. Dále zlato považují za symbol úspěchu, bohatství a postavení v komunitě. Zaměřují se na materiální statky – auta, šperky, oblečení a bohaté rodinné oslavy, dobré jídlo (zejména maso) a pití.[4]

Do 50. let 20. století Olašští Romové patřili mezi nejchudší Romy. Muži obchodovali s koňmi a ženy věštily z ruky. Po usazení v 50. letech se začali věnovat obchodování a stali se nejbohatší vrstvou Romů.[2] Fyzickou práci mnozí považují za znamení neúspěšnosti a nedostatku mentálních schopností. Oceňují získávání finančních prostředků za pomoci myšlení. Často obchodují či podnikají ve službách – restaurace či autobazary.[1] Problémem komunity Olachů se zejména v 90. letech stal výskyt drogové závislosti.[1]

Široká rodina a příslušnost k rodu pro ně hraje klíčovou roli. Vůči rodině jsou loajální, uznávají autoritu starších.[4] Nedoceňují význam školního vzdělávání pro život a docházka dětí bývá špatná, děti často povinnou školní docházku ani nedokončí.[1] Pohlaví si nejsou rovna. Muži a ženy sedávají v oddělených místnostech.[3] Ženy se dle tradic mají starat o rodinu, děti a rodinný krb. U dívek rodiny dávají přednost sňatkům před vzděláním. S jinými skupinami Romů uzavírají manželství jen výjimečně.[1] Sňatky často domlouvají rodiče, svatbu platí rodina ženicha.[4]

Soudnictví a olašský král

Mají vlastní soudnictví, které se řídí rodovými zásadami a zákony, které dodržují. Prohřešky se řeší uvnitř komunity na zasedání, které se nazývá krisi.[3] Řeší se na nich například cena za nevěstu, poškození mezi členy komunity. Nejvyšším trestem je vyloučení jedince z komunity. Může mít různou délku, záleží na napravení potrestaného. Krisi předsedá rada starších, která vykonává i svatby, křtiny a další akty.[4]

Olašský král

Radě starších předsedá olašský král.[3] Radu starších a olašského krále volí nejzasloužilejší stařešinové.[4]

V 90. letech 20. století byl úřadujícím českým olašským králem Josef Smolka z Ostravy, známý svým tetováním Lollobrigidy na břiše a také výrokem, že „Naši předkové neuměli číst ani psát. Tomu já říkám správný čistý Rom (1999).“.[8] Ten také v srpnu roku 1999 v Ostravě ve věku 72 let zemřel, pochován byl posléze v Opavě.[9] Avšak po jeho smrti došlo mezi olašskými Romy k názorovému rozkolu, spočívajícím v neuznání zvolení Jana Lipy novým olašským králem, a to z důvodu, že se dané volby nezúčastnili všichni zástupci z České republiky,[10] a proto spolu s ním vykonával paralelně funkci olašského krále bývalý obchodník Jan Horvátko, přezdívaný Bobko.[11][12]

První král Jan Lipa (roz. Daniš; * 1940, Beluša), pocházející dle vyjádření svého synovce Josefa Stojky z váženého královského rodu Danišovců, zemřel avšak v roce 2012 – taktéž ve věku 72 let jako Josef Smolka – na následky spojené s onemocněním srdce ve Fakultní nemocnici v Ostravě (pozn.: pochován byl ve Slezské Ostravě).[13] O rok později zemřel na následky mozkové mrtvice i druhý král olašský Jan Horvátko, pochován byl na Ústředním hřbitově v Prostějově.[14][15]

V roce 2014 se stal v Hradci Králové novým olašským králem podnikatel Robert Beneš z Brna.[6][16]

Reference

  1. a b c d e f g h KAPITOLY Z DĚJIN ROMŮ 14. Struktura romského společenství u nás [online]. Člověk v tísni, 2002 [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h Dělení Romů [online]. Český rozhlas, 200-02-26 [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h STRNADOVÁ, Tereza; KOMÁRKOVÁ, Pavla. Olašští Romové mají svůj uzavřený svět. Patří do něho i rvačky a únosy. iDnes.cz [online]. 2009-02-27 [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i STRÁNSKÁ, Hana. Prevence kriminality u olašských Romů v Brně. , 2012 [cit. 2016-02-02]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce PhDr. Imrich Vašečka, Ph.D.. Dostupné online.
  5. HORVÁTOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny, 2002. S. 63. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-03-12. (český) 
  6. a b VOSTÁREK, Josef. Olašští Romové mají nového krále, je jím podnikatel Beneš z Brna. Česká televize [online]. 2014-04-05 [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. 
  7. Stovky Romů se opět sešly u věžáku v Bohumíně. Organizátor plánuje romské hlídky. CNN Prima News [online]. 12. srpna 2020. Dostupné online. 
  8. KARÁSKOVÁ, Ivana. Král olašských Romů chystá nový zákon. iDNES.cz [online]. 1999-01-21 [cit. 2017-12-28]. Dostupné online. 
  9. V Ostravě zemřel král olašských Romů. romove.radio.cz [online]. 1999-08-20 [cit. 2017-12-28]. Dostupné online. 
  10. Novým králem olašských Romů v Česku se stal Jan Horvátko z Brna. romove.radio.cz [online]. 2001-09-07 [cit. 2017-12-28]. Dostupné online. 
  11. Zemřel další olašský král Jan Horvátko. Romea.cz. 2013-03-16. Dostupné online [cit. 2017-12-28]. 
  12. Další král olašských Romů je Bobko. iDNES.cz [online]. 2001-09-07 [cit. 2017-12-28]. Dostupné online. 
  13. LESKOVÁ, Ivana. Stovky Romů z celé Evropy míří do Ostravy na pohřeb romského krále. iDNES.cz [online]. 2012-10-16 [cit. 2017-12-28]. Dostupné online. 
  14. Pláč a stovky lidí. Olašští Romové se loučili se svým králem | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2013-03-16 [cit. 2017-12-28]. Dostupné online. 
  15. Olašští Romové jsou bez krále, po Lipovi zemřel i „Bobko“ z Prostějova. iDNES.cz [online]. 2013-03-15 [cit. 2017-12-28]. Dostupné online. 
  16. Olašští Romové mají nového krále: podnikatele z Brna, který slíbil změnu. iDNES.cz [online]. 2014-04-05 [cit. 2017-12-28]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

2020 Bohumín arson attack 04.jpg
Autor: Tadeáš Bednarz , Licence: CC BY-SA 4.0
Požár panelového domu v Bohumíně 2020 - pietní akt, Bohumín, okres Karviná, Moravskoslezský kraj, Česko