Oldřich Audy

Oldřich Audy
Narození16. dubna 1911
Žebětín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. října 1995 (ve věku 84 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Národnostmoravská
Alma materPedagogická fakulta Masarykovy univerzity
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Povoláníprozaik, básník, literární historik, pedagog
TitulPaedDr.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Oldřich Audy (16. dubna 1911 Žebětín17. října 1995 Brno) byl moravský prozaik, básník, literární historik, autor rozhlasových her, nakladatelský redaktor, pedagog.

Do literatury vstoupil v roce 1932 knihou básní Hlas, psal rozhlasové hry pro děti a literární pásma. V roce 1947 vyšel jeho historický román Údolí se zvedla. Po válce se věnoval především nakladatelské práci, kritické a teoretické činnosti v oblasti literatury pro mládež. Sestavil několik čítanek pro základní školy a gymnázia.

Život

Narodil se v Žebětíně, od roku 1923 studoval na reálném gymnáziu v Brně, po dvou letech přešel na měšťanskou školu a vyučil se zedníkem. Od roku 1928 studoval na učitelském ústavu v Brně, v roce 1930 byl přijat do 3. ročníku konzervatoře k mimořádnému studiu violoncella. Po maturitě v roce 1932 vyučoval v Tovačově a Hrabyni u Opavy.

V letech 1934–1945 působil na měšťanských školách v Brně a při zaměstnání studoval na brněnské Filozofické fakultě Masarykovy univerzity češtinu a filozofii. Od roku 1931 byl činný v literární sekci Levé fronty a ve Volném pedagogickém sdružení v Brně a Kruhu přátel literatury pro mládež. V letech 1944–1945 byl členem Moravského kola spisovatelů. Po 2. světové válce pokračoval v externím studiu češtiny, dějepisu a občanské výchovy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1951 získal na fakultě titul PaedDr., v roce 1964 se habilitoval pro obor literatura pro děti, docentem byl jmenován v roce 1966.

V roce 1946 spoluzakládal Výzkumný ústav pedagogický v Brně, od roku 1959 v něm působil jako vedoucí literárního oddělení a později celé sekce estetické výchovy. Zapojil se do zakládání brněnského Divadla Radost a Sdružení moravských spisovatelů.

Titulem Zasloužilý učitel byl oceněn v roce 1963 a 1965 získal čestný titul Vzorný pedagogický pracovník, v roce 1971 odešel do důchodu.

Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Dílo

Velkou část své tvorby věnoval dětem a mládeži[1], v letech 1938–1940 se v časopise Komenský[2] zabýval hodnocením tvorby pro děti, v letech 1939–1944 tvořil rozhlasové hry a pásma, v roce 1940 napsal ve sborníku Literatura pro mládež[3], vydaného tzv. brněnským literárním směrem, kritiky předválečných a historických prací pro mládež. V letech 1941–1944 přispíval do časopisu Úhor úvahami o společenské funkci a úloze díla v duševním rozvoji dítěte. V letech 1946–1950 hodnotil poválečnou tvorbu pro děti a mládež v Pedagogické revui, 1953–1958 publikoval ve Štěpnici[4][5] a po její zániku v Literatuře ve škole rozbory a výklady pro literární čtení. Napsal několik pohádek po děti.[6]

Redakčně se podílel na souboru próz Život teprve začíná (1944) a v letech 1949–1959 na přípravě čítanek pro 5., 8. a 9. ročník a čítanky pro 2. ročník středních škol[7].

Knihy

  • AUDY, Oldřich. Hlas. 1. vyd. Brno: Jan Jelínek, 1932. 21 s.  Básně
  • AUDY, Oldřich. Údolí se zvedla. 1. vyd. Brno: Rovnost, 1947.  Historický román ze Švýcarska na počátku 16. století.

Reference

  1. Pomněnky našeho domova – Oldřich Audy | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  2. Časopis Komenský – Úvod. www.ped.muni.cz [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online. 
  3. AUDY, Oldřich; GÁLA, Antonín; ČERNÝ, Norbert. Literatura pro mládež [1940]: Sborník statí a posudků. [s.l.]: Společnost pedagogického musea book s. Dostupné online. Google-Books-ID: q_9DHAAACAAJ. 
  4. Slovník české literatury. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online. 
  5. Knihovny.cz. www.knihovny.cz [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  6. Diapásy | Silný Ctibor | Diáček.eu. diacek.eu [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-03. 
  7. AUDY, Oldřich. Čítanka pro 2. třídu středních škol. [s.l.]: SPN Dostupné online. 

Literatura

  • ČERNÁ, Jana. Slovníček současných brněnských spisovatelů. 1. vyd. Brno: Knihovna Jiřího Mahena, 1994. ISBN 80-85023-20-2. 
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Lexikon české literatury A–G. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0797-0. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“