Oldřich Blažíček
Oldřich Blažíček | |
---|---|
ak. malíř Oldřich Blažíček | |
Narození | 5. ledna 1887 Slavkovice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 3. května 1953 (ve věku 66 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Hřbitov Šárka |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
Povolání | malíř, kreslíř, učitel, typograf, ilustrátor a loutkář |
Děti | Oldřich J. Blažíček |
Příbuzní | Naděžda Blažíčková-Horová (vnučka) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oldřich Blažíček, křtěný Oldřich Václav (7. ledna 1887 Slavkovice[1] – 3. května 1953 Praha) byl český akademický malíř, představitel moderní krajinomalby.
Život a tvorba
Pocházel z velmi skromných poměrů. Jeho otec Vincenc Blažíček byl venkovský krejčí a podruh.[1] Vyučil se u svého bratra malířem pokojů a poté odešel do Prahy za prací. Tehdejší řemeslo malířů pokojů mělo spíš blíže k umění. Dva roky trvalo, než se s pomocí hraběte Gudenuse z Velkého Meziříčí dostal na vytoužená studia. Nejprve studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesorů Dítěte a Maška, po čtyřech letech přešel na Akademii, kterou absolvoval u Hanuše Schweigera, na jehož popud věnoval svoji pozornost malbě interiérů. Tam se seznámil s řadou kolegů, kteří se později stali symboly českého umění. Byl to například Otto Gutfreund, Jan Štursa, Rudolf Kremlička, Josef Čapek a řada dalších. Byl dlouholetým členem a předsedou JUV.
Nebyl jen svrchovaným malířem-krajinářem své rodné Vysočiny, ale proslavil se také malbou chrámových interiérů. Jeho nesmírná pracovitost přinesla úspěchy. Již na Akademii byl kritikou velmi nadšeně přijat jeho obraz svatovítské katedrály a poté následovaly obrazy dalších kostelních interiérů doma i v cizině. Možná právě pro toto chápání a vidění prostoru se stal profesorem malby na ČVUT, kde působil od roku 1927 do roku 1948. V cizině nejen tvořil, ale i vystavoval. Již v roce 1913 se účastnil výstav Jednoty umělců výtvarných v Poznani a Lublani, poté následovala řada dalších. Nejvýznačnějších ocenění dosáhly jeho obrazy na výstavě v Paříži (1921) a na mezinárodních výstavách Carneggiova institutu ve Spojených státech. Nepatřil k avantgardě, ale jeho obrazy jsou zastoupeny ve význačných sbírkách umění.
Zemřel 3. května 1953 v Praze. Své vzpomínky sepsal v knize Mládí na Vysočině.
Díla
- První jarní den – 1928, olej na plátně
- U selského dvora – 1926, olej na plátně
- Na večer v předjaří – 1925, olej na plátně
- Doba velikonoční – 1930, olej na plátně
- Na samotínku – 1928, olej na plátně
- Rybníček ve Slavíkově – 1927, olej na kartonu
Galerie
- Bruslaři, olej na plátně
- Cafe Nussbaum, Berlín, olej na plátně
- Krajina s vesnicí, 1939, olej na plátně
- Na chmelnici, 1919, olej na plátně
- Podzim, 1912, olej na plátně
- Staronová synagoga, 1913, olej na plátně
- Zátiší s dýněmi, 1932, olej na dřevěné desce
Odkazy
Reference
Literatura
- 1936 Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic), 2.ročník, Českolipská knih a kamenotiskárna, Česká Lípa
- 1955 Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p. (SNKLHU), Praha
- 1983 Výtvarní umělci jihovýchodních Čech (Stručný přehled životopisných dat malířů, sochařů a grafiků Jihovýchodních Čech. Rodáků i těch, kteří zde kratší či delší dobu žili nebo zde hledali náměty a inspiraci pro svojí tvorbu.), Východočeská galerie, Pardubice
- 1988 Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha
- 1993 Malíři Vysočiny (Malý lexikon), Galerie Vysočina, Polička
- Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
- Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A - K), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
- 1995 Nová encyklopedie českého výtvarného umění (A-M), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha
- Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
- 1998 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997 (I. A – Č), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
- 1999 TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 107.
- 2005 Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950 (A - L), Nakladatelství Nucleus, Hradec Králové
- 2006 VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 559–560.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldřich Blažíček na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oldřich Blažíček
- Oldřich Blažíček v informačním systému abART
- Artia Blažíček Oldřich – obrazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Neznámý , Licence: CC BY-SA 4.0
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Oldřich Blažíček
Autor: Anonymní , Licence: CC BY-SA 3.0
AVU v Praze žáci speciálky H.Schwaigra, Fr.A.Jelínek, Fr.Řehořek, F.X.Diblík, J.Mašek, A.Procházka, O.Blažíček a J.Tříška v roce 1911
Oldřich Blažíček - signatura
hrob Oldřicha Blažíčka na hřbitově Šárka v Praze